"Jedna věc jsou pohřebiště vojáků Rudé armády, kteří padli a musí jim být prokazována úcta. Něco jiného jsou některé symboly ve veřejném prostoru - pomníky v některých městech, které by se tam neměly nechávat a měly by být přesunuty právě do takových pietních míst," říká o pomnících připomínajících osvobození Československa Rudou armádou ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.
"To, co ruská strana v současné době provádí na Ukrajině, pro mě svým způsobem některé ty pomníky v ulicích českých měst symbolizují dodnes," doplňuje.
Podle vojenského historika část lidí opomíjí, co "osvobození" ruskými vojáky od německých okupantů v roce 1945 doprovázelo. "Některé bezpečnostní složky Sovětského svazu se, jakmile vstoupily na osvobozené území Československa, začaly chovat, jako by byly doma, a uzurpovaly si práva, která vůči československému obyvatelstvu v žádném případě neměly: popravy bez soudu, odvlékání kamsi do neznáma, znásilňování," popisuje předseda Rady Ústavu pro studium totalitních režimů s tím, že loňský útok na Ukrajinu mnohým otevřel oči.
Stehlík v rozhovoru s Lindou Bartošovou připomíná, že v roce 1945 rozhodně došlo k likvidaci zločinného nacistického režimu, na kterém se podílely jednotky Rudé armády a prostí vojáci umírali za československou svobodu. "Kdo by říkal něco jiného, nehovoří pravdu. Druhá věc je, co sem přiváželi. A oni sami to často netušili."
A lze z pohledu historie mluvit o československém národu jako o národu odvážném? "I když si to spousta lidí neuvědomuje, tak jím jsme. Jsme jeden z mála evropských národů, který nebojoval na straně nacistického Německa. Ani neřešíme, že bychom šli proti jiným spojencům, kteří nás chtěli osvobodit, nebo se zásadním způsobem podíleli na vraždění svých spoluobčanů jako některé jiné země. Jsme národem hrdinů," uzavírá Stehlík.
