Za sebou už má 42 sezon a třicet jich strávila v koncertních sálech po celém světě. Kromě nejpoužívanějších světových jazyků zpívala třeba i sicilsky, arménsky, ázerbájdžánsky nebo romsky. Život v opeře podle ní není jednoduchý, ale emoce, které opera vyvolává, v Dagmar Peckové vzbuzují chuť stále pokračovat. "Umění miluji, a pokud je člověk aspoň trochu schopný to vydržet, tak když pak na tom jevišti stojíte a ty notičky, ty malé černé tečky, se díky vašemu hlasu proměňují v umělecké dílo, to je nenahraditelný pocit," říká zpěvačka.
Pecková, která dlouhodobě žije v Německu, o sobě tvrdí, že je česká patriotka. I proto si prý nikdy nenechala udělat německý pas. "Ale když proti něčemu protestuji, tak bych vlastně měla držet zobák a neměla bych nic říkat, když 'žiju v tom Německu'. Já bych měla mlčet, zato každý chlap v hospodě si může vypravovat, co chce," vysvětluje pěvkyně, že ji některé komentáře na její konto dráždí. "Tenhle národ jsem reprezentovala na kulturní scéně 30 let. Takže myslím, že mám občas právo něco říct," dodává.
Zpěvačka v rozhovoru vypráví také o tom, jaké to je na jevišti stále dokola umírat se svými postavami. "Záleží na tom, jak dlouho umíráte. V některých operách umíráte třeba i půl hodiny. A to je vždycky strašná sranda. Když je to poprvé, tak to prožíváte, ale pak už máte třicátou, čtyřicátou reprízu, a to už si teda nějak 'odumřete'," směje se zpěvačka a dodává, že se v utrpení velkých operních hrdinek vyžívá vlastně úplně nejvíce. "Strašně mě baví trpět na jevišti," uzavírá.
