Praha - Sněmovna začala psát těsně před svým rozpuštěním epilog solárního průšvihu. Ve druhém čtení schválila návrh ministra průmyslu Jiřího Ciencaly, podle kterého zaplatí většinu nákladů - v řádu stovek miliard korun - na podporu obnovitelných zdrojů energie domácnosti, i když spotřebují jen čtvrtinu dodávané elektřiny.
Detailní rozbor toho, kdo kolik doplatí za nepromyšlenou solární podporu, přinesl jako první v úterním vydání deník Insider.Rodiny budou od příštího roku až do roku 2030 platit za podporu „čisté" elektřiny ročně přes 22 miliard korun, tedy o polovinu víc, než je stála dosud, píše Insider.
Konečný verdikt nad novelou zákona o podporovaných zdrojích energie vynesou poslanci až pátečním hlasováním v takzvaném třetím čtení. Návrh zastavuje podporu všech elektráren, které využívají obnovitelné zdroje a které budou zapojeny až po lednu 2014. Stát ovšem musí vyplácet zvýhodněné ceny elektrárnám, které budou zapojeny do té doby. Z nových zdrojů bude dotovat pouze uhelné zdroje, které kromě elektřiny vyrábějí také teplo, a spalovny komunálního odpadu. Ministr předpokládá, že celková podpora v budoucnu nepřekročí letošních 44 miliard korun. Z této částky inkasují majitelé fotovoltaických elektráren zhruba polovinu.
Ministři se přimlouvají za průmysl
Ministr Ciencala i jeho předchůdce Kuba (ODS), který je autorem původního návrhu, se shodují, že je třeba pomoci podnikům, které ročně spotřebují přes polovinu v Česku prodané elektřiny. Proto doporučují zvýšit státní dotaci na cenu elektřiny z obnovitelných zdrojů, i když státní pokladně vypadnou příjmy ze solární daně.
Kuba chtěl dosavadní státní dotací zvýšit o čtyři miliardy, Ciencala dokonce o sedm miliard. Díky tomu by spotřebitelé dopláceli za obnovitelné namísto dosavadních 573 korun pouze 420 korun za megawatthodinu.
Na tuto operaci doplatí daňoví poplatníci, od kterých musí stát podle Ciencalova zákona vybrat v příštím roce 11 miliard navíc. Většinu této částky tedy zaplatí domácnosti, které v daních z příjmu, ve spotřebních daních a DPH zajišťují státu čtyři pětiny daňových výnosů.
Z pohledu rodin by bylo paradoxně nejlepší, kdyby sněmovnou zákon omezující podporu obnovitelných zdrojů vůbec neprošel a kdyby stát zároveň rezignoval na cenové dotace. V takovém případě by se jejich příspěvek na obnovitelné zdroje dokonce snížil. Sedmimiliardový výpadek solární daně by ovšem musely platit podniky.
