Brno - Podmínky v záchytných protialkoholních stanicích jsou podle ombudsmanky Anny Šabatové neuspokojivé.
Ombudsmanka uvedla, že většina z nich se potýká s nedostatkem zdravotnického personálu, lékařská péče není na požadované úrovni a donucovací prostředky jsou používány ve vztahu k podnapilým neúměrně.
Některé záchytky podle Šabatové navíc žádají po klientech za péči přemrštěné částky, kdy pacient zaplatí za noc v nich více než za přespání v luxusním hotelu.
V republice je osmnáct protialkoholních stanic. Na provoz šesti z nich, a to v Karviné, Kroměříži, Liberci, Ostravě, Plzni a v Praze, se v uplynulých měsících zaměřili pracovníci kanceláře ombudsmanky.
Šabatová zdůraznila, že kontroly sice zjistily závažná pochybení, která je nutné odstranit, zároveň ale ocenila obětavou práci pracovníků těchto zařízení.
Ministerstvo zdravotnictví v souvislosti s výsledky kontrol žádá o změnu legislativy, která podstatně zpřísní podmínky pro nakládání s klienty. Svoji zprávu z kontrol rozeslala Šabatová také krajským úřadům, které jsou zřizovateli záchytek, a to s žádostí o zjednání nápravy.
"V první řadě je nutné si uvědomit, že o umístění podnapilého na záchytnou stanici, podání vhodných léčiv pro zklidnění nebo použití omezovacích prostředků (poutání na lůžko) a propuštění pacienta rozhoduje podle zákona pouze lékař," uvedla Šabatová.
Na většině záchytek pracují hlavně ženy
Při kontrolách se pracovníci kanceláře ombudsmanky ale setkali s tím, že tato rozhodnutí činil zdravotnický personál. Lékař v jednom případě nebyl ani v dosažení na telefonu, aby rozhodl o tom, jak bude naloženo s pacientem.
Za problém považuje ochránkyně práv i to, že na většině záchytek pracují převážně ženy. Vzhledem k tomu, že mohou být napadeny podnapilými, vždy by podle ní měl mít službu na záchytce dvoučlenný tým, ve kterém je aspoň jeden muž.
Šabatová zdůraznila, že používání jakýchkoli omezovacích prostředků či léčiv by mělo být přiměřené. Navrhuje, aby vznikla centrální evidence, do které budou povinně zapisovány všechny případy použití donucovacích prostředků, tedy většinou kurtů na připoutávání.
"Nejlepší prevencí před přehnaným používáním donucovacích prostředků je mít nad nimi dobrý přehled," vysvětlila ombudsmanka.
Nelíbí se jí, že některé záchytky žádají za noc v jejich péči po klientech až 4300 korun, zatímco jiné jen 600 korun. Částka by měla být stanovena jednotně a centrálně, zdůraznila veřejná ochránkyně práv. Připomněla, že pobyt na záchytné stanici hradí jen necelá třetina pacientů.
Většina krajů přispívá ročně na provoz záchytky částkou od tří do sedmi milionů korun. Podle Šabatové jsou ale nutné vyšší investice, a to na rozšíření zdravotnického personálu a jeho lepší proškolení. Současný systém fungování záchytek v zemi považuje za dlouhodobě neudržitelný.
