reklama
 
 

Rozhovor: Útočí mikrovlny, anebo nás ohlupuje mozek?

27. 4. 2013
Psychiatr Oldřich Vinař popisuje, jak člověk podléhá svodům tajemna a vlastním chybám
Doporučujeme

Praha - Člověka fascinují záhady, a rád jim proto i věří. Když se to přežene a on jim - třeba pod vlivem rodinné tragédie - podlehne, ocitne se v těžko řešitelné životní situaci. Takový byl příběh manželů, který zkraje dubna popsalo Aktuálně.cz. Domnívají se, že jsou pronásledováni a ostřelováni mikrovlnným dělem, a trpí při tom zjevnými psychickými, ale i fyzickými bolestmi.

Obrovskou poptávku lidí po tajemnu potvrzuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz i psychiatr Oldřich Vinař, který se vědecky věnuje psychofarmakologii.

Věda podle něj mluví až příliš o svých - ještě před časem těžko uvěřitelných - perspektivách a zapomíná přitom lidem vysvětlit, že si na konkrétní výsledky budou muset ještě nějaký ten rok počkat. Třeba jen proto, že na výzkum není dnes dost peněz. A dá se dokonce říci, že čím technicky vyspělejší společnost, tím jsou lidé náchylnější uvěřit těm nejobskurnějším bludům.

"Jestlipak víte, co se onehdá stalo v americkém Wisconsinu?" začíná psychiatr otázkou. "Chytili a před soud přivedli 'černokněžníka' s vousy až po pás, který léčil lidi jako poustevník v dlouhé kápi. V lesní jeskyni - poustevně měl vyloženě čarodějnické prostředí. Před soudce ho přivedli jako šarlatána, který ohrožuje zdraví lidí a přitom předstírá, že je léčí. Jenomže poustevník vytáhl před soudcem diplom z Harvardu. Pane doktore, proč ten tyátr?! optal se ohromený soudce. A poustevník řekl: Slavný soude, neprozraďte, prosím, lidem, že mám lékařský diplom. Jako poustevník-léčitel mám mnohem větší úspěch než v ordinaci. A přitom léčím lidi úplně stejně. Jakmile by se dozvěděli, že jim předepisuji běžné léky, přestali by mně věřit.

Máme rádi záhady

Aktuálně.cz: Lékař s prestižní univerzitou je poustevníkem jen proto, aby mu lidé jako léčiteli víc věřili?

Přesně tak. Člověk má rád záhady a inklinuje k tajemnu, které ho někdy léčí, mnohem častěji ale škodí… až je to někdy k neuvěření.

A.cz: Měl byste jako psychiatr v Česku také větší úspěch, kdybyste se uchýlil do jeskyně? 

Kdybych měl herecký talent, uměl tu roli sehrát, abych se sám sobě nesmál, tak určitě. O tom nepochybujte. Někdy si proto říkám, zda je dobře, že mám v policích za sebou Ottův slovník naučný. Zda tím nejsem pacientovi podezřelý - když si dnes vše potřebné mohu najít na internetu.

A.cz: Jak taková poptávka po tajemnu vzniká?

Medicína ukázala svoje obrovské schopnosti. Hovoří se například o dorůstání orgánů za pomoci kmenových buněk, o nové a unikátní léčbě rakoviny a já nevím co ještě. Avšak v praxi se tato očekávání jen velmi těžce prosazují. Žijeme v době, kdy se vytváří hlad po tom nejlepším, které však nebývá vždy k dispozici. A tehdy vzniká jiný hlad, který se snaží mnohdy zaplnit šarlatáni nejrůznějšími nesmysly. Vydělávají přitom značné sumy na důvěřivých či naivních lidech. Ti strádají z různých příčin psychicky, ale často i fyzicky. Jako už zmínění manželé, o nichž jste psali.

A.cz: Jak se to konkrétně projevuje?

Lidé netrpí nespavostí proto, že mají problémy s placením daní. Ne proto, že jim s jiným utekla žena. Nýbrž proto, že mají barák na geomagnetické zóně a ta navíc prochází přesně pod jejich postelí. Takže si zvou „odborníky", kteří jim za pár stovek anebo také tisícovek rádi domov proměří a přesně ukážou na místo, jehož škodlivé geomagnetické vyzařování vyruší měděným plíškem. Špatně spící nešťastník je najednou zbaven zodpovědnosti za své průšvihy. 

Pozor, je to přenosné

A.cz: Je tohle šílenství přenosné - například mezi partnery?

Samozřejmě. Však tomu také říkáme šílenství ve dvou. Nejde o žádnou zvláštnost. Typickým modelem jsou movití manželé, kdy je on zaneprázdněn prací a ona zůstává zpravidla doma, kde pečuje o rodinný krb. Časem si ale začne hledat náhradní program a impulsem může být třeba rodinná tragédie či jiné problémy.

A.cz: Někdo by se mohl těmto lidem možná smát…

K smíchu to rozhodně není. Často jde o hluboké lidské utrpení. Třeba právě prožité rodinné trauma může ve vědomí jednoho z partnerů vytvářet - odborně řečeno - falešnou dominantu. Pokud je tedy člověk přesvědčen, že ho pronásledují zpravodajské služby a zaměřují mikrovlnným dělem, bude pro své zdůvodnění hledat jakoukoliv záminku. I tu nejnesmyslnější. A každá nepříjemná hloupost bude posilovat tohle jeho přesvědčení.

A.cz: Jsou traumata z mikrovln mobilních telefonů, vedení vysokého napětí či dokonce kuchyňských mikrovlnek opravdu strašákem moderní doby? Promiňte, ale hlava mi to stále nebere.

Osmdesát procent mých pacientů sužují zástupné problémy jejich pravých potíží. Ať již jde o nespavost, úzkostné stavy anebo i těžké endogenní deprese. A mně nezbývá nic jiného než zjistit, jaké problémy tyto stavy zastupují.

Pacient, který chtěl smiřovat

A.cz: Proč se ale tito lidé upínají často na šarlatány a nepožádají o odbornost psychiatra?

Tak trochu právem se obávají, že společně odhalíme skutečný zdroj jejich - byť nevelkého - provinění, které se až úzkostlivě snaží vyvoláním jiného problému potlačit. Lidé si tyto náhražky hledají odpradávna. Nicméně v posledních letech to začíná být skutečný problém - to je fakt. Dříve, když nabývaly úzkosti charakter bludu…

A.cz:… tak ti lidé, jestli se nepletu, skončili na hranici.

To třeba taky. Jindy se z nich stali naopak svatí, kteří se pro druhé obětovali anebo jim začali - bez ohledu na osobní strádání - pomáhat. Takového pacienta jsem tu koneckonců v letech občanské války na Balkáně měl. Chtěl vzít kříž a začít shánět lidi, s nimiž půjde do Bosny, aby tam hlásáním míru a lásky usmířil znepřátelené Srby a Chorvaty. Ještě nebyl úplný blázen, a tak mi ho jeho příbuzní přivedli.

A.cz: A co jste s ním provedl?

Řekl jsem mu, že je to krásná myšlenka, a poradil, aby s tím křížem začal chodit raději až v Bosně, a ne na ulici v Praze, kde by se mu lidé smáli. Odjel tedy do Bosny a představte si, že se mu podařilo jednu znesvářenou horskou vesnici usmířit. Uměl srbochorvatsky, takže tam začal zprvu normálně pracovat. A přitom přesvědčoval lidi, aby upustili od vzájemné nenávisti, když přece žijí v horách po staletí spolu. Zpočátku to vypadalo, že to s ním nedopadne dobře. Naštěstí byl ale natolik rozumný, že s hlásáním míru a lásky začal pěkně poznenáhlu. A představte si, že v té malé bosenské vesničce slavil nakonec úspěch. Vesnice, alespoň v době, kdy tam působil, se nevystřílela.

A.cz: A skutečnou příčinou jeho „osvícení" bylo vlastně co?

Jeho dívka s ním přišla v Česku do jiného stavu a on si ji z rodinných důvodů nemohl vzít. Časem začal trpět tak silnými výčitkami svědomí, že se chtěl vykoupit odchodem do války a usmiřováním. I tohle byl pro mého pacienta zástupný problém jeho provinění. A ten skutečný? Utekl od těhotného děvčete, které si nemohl vzít. A protože byl silně věřící, jednou ho při modlitbě napadlo, že svůj hřích či zklamání odčiní mírovou poutí na Balkán a zabrání tomu, aby vznikla třetí světová válka. Původně se tam dokonce chtěl - na důkaz pokory - vypravit pěšky.

A.cz: Vytváření „náhradního problému" tedy nemusí vždy dopadnout tragicky?

To opravdu nemusí. Můj pacient měl posléze právem pocit užitečnosti a naplnění. Kdyby ale pokračoval v původní cestě a pobíhal po ulici jako mesiáš s velkým křížem, skončil by nejspíš dost špatně…

Dluh medicíny

A.cz: Proč by lidé, kteří strádají pocitem, že je ohrožuje například mikrovlnné záření, měli dát vždy na radu odborníků?

Může to být pro ně velmi nebezpečné. Nepřijdou jen o peníze, ale podvodníci je utvrdí ve falešných příčinách jejich potíží. Připomněl bych jiného svého pacienta - ačkoli jsem ho měl v péči kvůli úplně jiným těžkostem. On vystudoval hydrologii a jednou mi popsal zajímavou zkušenost. Vždy když přijeli do vesnice hledat vodu pro kravín, zpravidla ji podle mapy a s pomocí menších sond našli. No a pak se předsedy družstva zeptali: „Chcete vodu najít vědecky, anebo s pomocí proutků či virgulí? Osmdesát procent předsedů družstev dalo přednost proutkům. A mnozí tuhle volbu dokonce ještě projednali v představenstvu družstva. I když je to stálo pětkrát tolik, než by zaplatili za normální hydrologický průzkum. Předsedům navíc ti kluci nabídli, že mohou vodu najít pod jejich odborným dozorem sami. Samozřejmě že ji našli, což vždy posílilo jejich autoritu ve vsi. Lidi říkali: náš předseda je proutkař!

A.cz: Proč se nechali takhle ohlupovat?

S hloupostí to až tolik nesouvisí, nýbrž s odvěkou lidskou zálibou v tajemství a záhadách, jak jsem říkal na začátku. To, co je jasné, zajímá jen málokoho. Minulý týdne mi volala redaktorka nejmenované televize, abych se vyjádřil ke škodlivosti kuchyňských mikrovlnek. Řekl jsem jí, že o mikrovlnkách jim jako psychiatr neřeknu nic. Zato se ale mohu vyjádřit, proč si lidi myslí, že mikrovlnky jsou nebezpečné zdraví. Hodinu jsem to vysvětloval na kameru. A výsledek? Ve vysílání mi to sestříhali na jedinou větu. Celých patnáct minut věnovali jakémusi léčiteli, který hovořil o „tělních meridiánech a životodárných vnitřních energiích…" Na druhé straně jsme dostali před časem od jednoho šarlatána tvrdou lekci…

A.cz: Jakou? 

Na předávání bludných balvanů klubu skeptiků Sysifos vystoupil sympatický mladý muž, který lidem prodával živou vodu a před vědci obhajoval její léčivé účinky. Podle mě v to dokonce věřil. A pak nás ohromil výčitkou: Pomozte lidem tak, jak jim umíme pomoci my! My jim alespoň dáváme, na rozdíl od vás, naději. Což vy neumíte a ještě si z nás udílením balvanů tropíte šašky. Měl pravdu - je tu obrovská poptávka po nových lécích a objevech medicíny. Jenomže medicína neumí na poptávku správně odpovědět. Přetížení lékaři se pacientům málo věnují. Nemají vždy čas se věnovat vážně nemocným lidem, jimž zbývá jen rok či dva života. Nemohou jim tudíž pomoci nalézt smysl jejich dohořívajícího života… alespoň na ten rok či dva. A konečně neumí zatím přesunout dominantu jejich bolesti do něčeho, co bude mít význam pro ně, ale i pro ostatní. Třeba se láskyplně věnovat svým dětem či vnoučatům, aby si je zapamatovala. No a tento „neobsazený prostor" zaplňují podvodníci s živou vodou.

Význam smyslu života

A.cz: Chcete naznačit, že lidé věří různým pověrám také proto, že postrádají smysl života?

V podstatě ano. Anebo prožili rodinnou tragédii… a aby na ni zapomněli, tak se upínají k falešným civilizačním fenoménům, které jim škodí. Jeden můj pacient - ve své době známý spisovatel - uviděl jednoho rána z balkonu svého bytu zjevení. Po zasněžené pláni se k němu blížila tři metry vysoká postava ve stříbrném skafandru. A když k němu došla, rozplynula se. Podíval se na čerstvě zasněžený svah a to tajemné stvoření po sobě nezanechalo žádné stopy. Další den se to opakovalo. Svěřil se manželce a pak o tom vyprávěl kdekomu. Po čase začala vidět záhadnou bytost i jeho žena - i když ne tak zřetelně. Časem se s nadšenými ufology netrhly u mého pacienta dveře. Spisovateli to vyřešilo velký vnitřní problém - jeho sláva postaršího literáta již pohasínala a najednou se o něm znovu všude mluvilo. Byl o něj obrovský zájem. Jenomže mi neřekl, že ho neurolog léčí kvůli Parkinsonovi, na který se nasazují léky, které podobné pseudohalucinace skutečně vyvolávají. I poučený pacient jim často věří, zvláště když najde někoho, kdo věří s ním. A ufologové? Ti z tohoto případu žijí dodnes, třebaže můj pacient už dávno zemřel.

A.cz:  Dobře, ale halucinace či zájem ufologů nikomu neublížil…

Tyhle všechny příklady uvádím jen proto, abych vysvětlil, jakým civilizačním či jiným svodům může náš mozek ve složitých životních situacích podlehnout. Někdy z toho plynou bolesti a tragédie, jindy - ve spolupráci s lékaři - mohou tyto dominantní fantazijní svody trpícím lidem pomoci, ulevit jim. Jako třeba v případě onoho českého misionáře, jehož kázání zachránilo před vyvražděním bosenskou vesničku.

Proč se vracíme ke komunismu

A.cz: Zdá se, že si s námi náš vlastní mozek rád pohrává…

A víte, že tomu tak leckdy opravdu je? Nejčastějším Freudovým psychoanalytickým příkladem byla dívka, která kulhala. Ortopedové jí přes všechnu snahu nezjistili žádný problém, a ona přesto na jednu nohu silně napadala. No Freud po mnoha měsících terapeutických pohovorů přece jen zjistil, v čem je problém. Trvalo rok, než se mu dívka svěřila, že přišla už v sedmnácti o panenství. Což se dnes běžně stává, že? Ale tehdy to byla pro její rodinu hrozná potupa a poklesek. Vypadá to směšně, ale právě ono „poklesnutí" stálo za jejím kulháním. Tohle spojení vyšlo najevo až po pečlivém zkoumání minulosti ženy, jejíž psychika byla tímto společensky nepřijatelným „pokleskem" natolik poznamenána, že kulhala ještě ve svých třiceti. Kulhat přestala až po citlivém analyzování příčin jejího handicapu.

A.cz: Každý se však tehdy nedostal do rukou Freuda.

To ne. Zástupné problémy lidí se běžně řešily s knězem ve zpovědnici. A většinou to fungovalo. Fandím pacientům, kteří mi řeknou, že o určitém problému se mnou hovořit nechtějí, protože to sdělí jen svému zpovědníkovi.

A.cz: A trpí dnes lidé depresemi více než dříve?

Určitě. A víte, kdy jich bylo v Česku nejvíce? Po pádu totality. Už se totiž nemohli za své neúspěchy vymlouvat na komunisty. Ti už byli pryč. A najednou si mnozí uvědomili, že oni jsou těmi nešiky, že nejsou tak pilní a podnikaví, aby vydělali peníze a postarali se o rodinu jako třeba jeho soused, který začínal rovněž z nuly a je už po několika letech úspěšným živnostníkem.

A.cz: Odtud stesk mnohých lidí po komunismu?

Svým způsobem tomu tak opravdu je. A znovu jsme zpět u vytváření zástupného problému. V tomto případě jde o útěk před zodpovědností za vlastní osud. Za komunismu mohl za naše neúspěchy Stalin, Gottwald, Husák či Brežněv (čímž nepopírám, že totalita své odpůrce krutě ničila) a teď najednou zjišťujeme, že sice už můžeme něčeho dosáhnout, ale nemáme na to leckdy schopnosti.
Jan Gazdík

autor: Jan Gazdík

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama