Romové ve školách: Minimum předškoláků zná 10 písmen abecedy

1/10 Přehled fotografií
Romské děti ve věku 5 – 6 let zaostávají za svými neromskými vrstevníky. Zatímco polovina romských dětí je schopná identifikovat nejméně deset písmen abecedy, u neromských dětí žijících v obdobném prostředí se tento podíl pohybuje mezi 50 až 94 procent. V Česku se ale projevuje silný vliv docházky do školky na současné zaměstnání, kdy se zvýšila šance na to, že se romskému respondentovi podaří získat zaměstnání o 13 procent. U žen byla tato šance o něco vyšší (o 15 procent). Docházka do školky také snížila pravděpodobnost u romského dítěte, že v budoucím životě bude závislé na sociální pomoci o 17 procent.
Většina Romů v kategorii 25 až 64 let, kteří žijí v ghettech či v jejich blízkosti, mají dokončené pouze základní vzdělání (54 procent). Neromská populace žijící ve stejných podmínkách dosahuje středoškolského vzdělání (79 procent). Mezi Romy z ghett je středoškoláků 30 %. Ani jeden z romských respondentů neměl nástavbové pomaturitní vzdělání – oproti neromům, kde této úrovně dosáhlo 10 procent dotazovaných.
Výzkum se zabýval i podmínkami učení romských dětí v předškolním věku v domácím prostředí. Značná část z nich přitom vyrůstá v chudobě s rodiči, jejichž úroveň vzdělání je velmi nízká. V ČR měly romské domácnosti, kde vyrůstalo alespoň 1 dítě ve věku 3 až 5 let v průměru 7 knih. Padesát procent romských rodičů se věnovalo v posledním týdnu prohlížení nebo čtení knih s dětmi, 51 procent s dětmi kreslilo nebo malovalo a 21 procent z nich učilo děti číst nebo psát.
Kancelář veřejného ochránce práv v roce 2012 sledovala etnické složení žáků v bývalých zvláštních školách a došla ke zjištění, že podíl romských dětí v navštívených školách je 32, respektive 35 procent. Protože kancelář odmítá zdůvodnění, že by u Romů byl mnohonásobně vyšší výskyt mentálního postižení než u majority, vysvětluje tuto situaci diskriminační praxí orgánů, které spolurozhodují o zařazení žáků ke speciálnímu vzdělávání.
V Česku se výrazně projevuje rozdíl mezi účastí předškolních zařízení neromských a romských dětí. Průměrná účast malých Romů na docházce do školek je jen 28 procent, zatímco národní průměr činí 79 procent. Rozdíl je též mezi návštěvou předškolních zařízení romskými dětmi z venkova (17 procent) a z měst (33 procent). Podíl romských dětí v předškolním vzdělávání v čase sice roste, ale velice pomalu a dlouhodobě je nízký. Výsledky také poukazují na pozdní nástup romských dětí do předškolního vzdělávání, kdy v průměru 50 procent dětí zahajuje tuto formu vzdělávání až v 5 a 6 letech.
V Česku byl nejčastějším důvodem pro nezapsání romského dítěte do školky argument, že romské dítě je příliš malé (26 procent) nebo nepotřebuje předškolní vzdělávání, protože je o něj postaráno doma (40 procent). Výraznou překážkou byla také cena, kdy 21 procent romských domácností uvedlo, že je pro ně předškolní vzdělávání příliš drahé.
Romští rodiče se vyjadřovali i k přímým nákladům na úhradu poplatků za předškolní vzdělávání, na dopravu, za nákup knih a za jídlo. Nejvyšší výdaje byly zaznamenány v ČR, které výrazně přesáhly deklarované výdaje v ostatních zemí. V ČR rodiče platí za docházku do školky poplatek za docházku a poplatek za stravu. V ustanovení školského zákona byla sice zavedena bezúplatná docházka pětiletých dětí do mateřské školy a do přípravného ročníku ZŠ, toto opatření ale řeší pouze situaci dětí jeden rok před nástupem do povinné školní docházky.
Zabezpečení stravy pro děti je v rámci sledovaných zemí různé. V Maďarsku, kde jsou výdaje za předškolní vzdělávání nejnižší, je poskytováno stravování bezplatně. Romští rodiče v ČR, na Slovensku a v Bulharsku naopak uvedli, že jídlo je hrazeno z poplatků za stravu. V Rumunsku se očekává, že si dítě přinese oběd sebou z domova.