Na konferenci, kterou pořádala společnost Winterthur, souhlasil Nečas i s tím, že v nejbližších letech bude nezbytné přesvědčit občany, aby ukládali své peníze na důchod u soukromých společností.
Reagoval tak na zprávy o penzijních reformách v zemích Visegrádu, které přednesli špičkoví experti ze Slovenska, Polska a Maďarska.
Zdejší politici se zatím o nutnosti zavést povinné spoření u soukromých fondů nevyjadřovali. "Systém ale není možné měnit dříve, než s tím budou souhlasit všechny významné politické strany," upozornil Nečas.
Jeho opatrnost je na místě. Středoevropské příklady ukazují, že ta skutečně nezbytná reforma bude přísnější, než se zdálo.
Kdo nebude spořit u soukromých fondů, musí počítat nejen s tím, že do důchodu půjde později, než se chodí dnes, ale také že jeho důchod poroste nejvýš jako inflace. Češi si přitom v posledních letech zvykli na dvojnásobný růst.
Slovensko: přísnost se vyplatila
Experti na zmíněné konferenci potvrdili úspěch slovenské reformy.
"Splnila se předpověď, že ze státního systému přejde do soukromých fondů víc než polovina zaměstnanců. Do konce roku v nich budou mít uloženo 23 miliard korun a za další tři roky o sto miliard víc," oznámil autor reformy, bývalý ministr práce a sociálních věcí Ľudovít Kaník a dodal: "Výsledky ocenila i evropská komise, která díky výsledkům penzijní reformy zařadila Slovensko mezi země, jejichž rozpočet je v delší perspektivně jen mírně ohrožen."
Česko patří mezi pět zemí s nejvíc rizikovým rozpočtem.
Podle Kaníka se úspěch dostavil zásluhou šesti soukromých fondů, které na Slovensku operují a které za rok reálně zhodnotí vklady o čtyři až pět procent.
V době, kdy stárne populace, považuje Kaník přesto za zcela nezbytné, aby se penzijní věk dále zvyšoval ze současných 62 let a aby státní důchody rostly jen o inflaci. Slovensko také zpřísnilo přístup k invalidním důchodům.
Tyto metody odporují běžné praxi v České republice, například v posledních třech letech rostou důchody ročně v průměru o šest procent, tedy dvojnásobek inflace
Polsko: nápad v pravou chvíli
O krok dál jsou Poláci. Během pěti let uložili do soukromých fondů částku ve výši pětiny HDP a fondy začnou vyplácet první důchody už v roce 2010.
Polské pojišťovací společnosti zvýšily za poslední tři roky hodnotu vkladů v průměru o 53 procent (včetně inflace). Vydělaly především v operacích na varšavské burze, kde jim patří třetina akcií v padesáti největších společnostech.
Severní sousedé tak využili rozšíření Evropské unie, které přilákalo západní investory také na středoevropské trhy s cennými papíry. Hodnota akcií na varšavské burze se v letech 2002-2005 zvýšila čtyřikrát, a fondy se tedy mohly úspěšně rozjet.
"Najednou nejsme za plotem a je to znát," potvrzuje příchod dobrých časů do regionu ekonom Tomáš Ježek a upozorňuje, že také hodnota akcií na pražské burze se zvýšila třikrát.
Česko však jedinečnou příležitost pro rozjezd penzijního trhu ztratilo a do budoucna nemusí být časy tak příznivé. "Není možné, aby burza rostla tak rychle i v příštích letech," dodává Ježek.
Maďarsko: nebezpečná ruka státu
Naopak maďarská reforma zkrachovala na nízké výkonnosti penzijních fondů. "V letech 1998 až 2005 vydělaly po odečtení inflace ročně 2,9 procenta a to je v mezinárodním srovnání příliš málo," vysvětlil ředitel finančního oddělení Maďarské národní banky István Hamécz.
Na rozdíl od Polska, kde tři čtvrtiny trhu ovládá šest společností, v Maďarsku fungují jen tři velké pojišťovny. Spokojily se s tím, že peníze ukládaly do státních dluhopisů, důvěryhodnost veřejných financí Maďarska a tím jejich hodnota však v posledních letech klesá. Provoz maďarských fondů je přitom příliš drahý, utrácejí za něj ročně přes procento obratu.
Prvotní příčinou neúspěchu byl však podle Hamécze postup státu. Vláda nejdříve snížila o 4,5 procenta odvody na sociální pojištění, pak nařídila vyplácet třinácté penze. Do potíží se tak dostal i státní pilíř a důchody se musí o deset procent snížit.
V Budapešti se dnes chystá další kolo změn. "Vláda by měla najít nový způsob regulace penzijních fondů a přistoupit k zásadní reformě průběžného státního systému," popisuje očekávaný směr Hamécz.
Politici musí především rozhodnout, jestli má stát vyplácet jen minimální penzi, anebo zvolí více zásluhový NDC systém, kde se penze budou víc řídit tím, co člověk do systému uloží.
Bohatí mají stoprocentní jistotu
Experti se shodli na tom, že postkomunistické země musí dohnat předstih vyspělejších států, které se zbavují závislosti na průběžném státním systému penzí a ukládají peníze v soukromých anebo státních rezervních fondech.
V anglosaských a skandinávských zemích dosahují aktiva fondů hodnoty ročního HDP. Pouze Norové a Švédi však dokážou uložit dost peněz ve státních fondech, ostatní země spoléhají na soukromé úspory občanů.
Této úrovni se blíží Francouzi, kteří dokázali odložit pro budoucí penze 60 procent svého HDP, zaostávají však Němci a Rakušané. Jihoevropské země zatím mají k dispozici úspory jen na úrovni pětiny HDP, k této hranici se už blíží Poláci a Slováci.
Soukromé fondy, kam musí občané povinně odvádět část svých příjmů, přitom mají obyvatelstvo naučit, aby své finance ukládalo u soukromých firem také dobrovolně. Nejdále se touto cestou dostali Švýcaři, kde jsou penze financovány rovnoměrně ze tří pilířů od státu, z povinných a dobrovolných soukromých fondů.
"Důležité je rozložit rizika. Příjmy z prvního pilíře ohrožují demografické změny, druhý pilíř dlouhověkost a inflace, třetí inflace," doporučuje švýcarský model Michael Winkler ze společnosti Winterthur.
Zemím s nízkými úsporami občanů navíc hrozí vysoké sociální výdaje. Příjmy občanů ze sociálních dávek činí například v Británii 4 procenta HDP, ve Francii ale třikrát a v Itálii čtyřikrát tolik. Českou reformu penzí vynucuje už to, že také u nás tvoří dávky osminu příjmů obyvatelstva.
Patnáct let u Rubikonu
"O penzijní reformě se mluví deset nebo patnáct let, máme už leccos propočítáno, ale pořád se nedokážeme rozhoupat a překročit Rubikon," řekl bývalý šéf vládní komise pro penzijní reformu Vladimír Bezděk. "Maďaři teď mluví o problémech, my jim ale můžeme spíše závidět, že se dokázali do nějaké reformy pustit," dodal.
Nečas prohlásil, že v této chvíli musí už každá vláda pokračovat v dílčích změnách státního průběžného systému. "Prodlužování důchodového věku bude pokračovat i po roce 2017 a v roce 2030 dosáhne 65 let. Bude vytvořen rezervní důchodový fond a stát více podpoří důchodové připojištění. Není možné déle čekat, systém produkuje schodky už od letošního roku," přislíbil vicepremiér, který na závěr upozornil, že změny mají připravit prostor pro zásadnější reformu.
Jeho úředníci už připravili první model, jak by bylo možné zavést druhý pilíř. Nečas ho však vládě ani poslancům zatím nepředloží.
