* Tento text vyšel ve středečním vydání deníku Insider, který jej poskytl redakci Aktuálně.cz v plném znění

Profil - Po šesti letech v pozici jednoho z nejdůležitějších policistů v zemi umí Robert Šlachta zacházet s novináři.

Když padne otázka, zda se chystá obvinit expremiéra Petra Nečase, neuhne pohledem. "To bych nechal úplně bez komentáře," říká bez zaváhání, i když ví, že detektivové jeho útvaru tou dobou možná klepou na dveře Nečasova bytu.

Nelže ani neřekne pravdu a po ruce má dobrou výmluvu. "Zrovna jsme ho hledali, abychom mu to mohli doručit. Nemohli jsme ho najít," vysvětluje později, když se ukáže, jak se věci ve skutečnosti měly.

S Páleníkem na zdi

Herecký výkon ředitele Útvaru pro boj s organizovaným zločinem může být o to působivější, že obvinění někdejšího premiéra je výjimečnou událostí i pro tohoto mocného policistu. Ostatně bylo to vůbec poprvé v historii České republiky, kdy byl bývalý ministerský předseda obviněn.

Navíc plukovník Šlachta neskrývá, že tažení proti Nečasovi vnímá emotivně. "Nastala doba, kdy já sám musím bránit svoje lidi," řekl k tomu nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

A právě vyšetřování případu Nečasovy životní partnerky Jany Nagyové je pro Šlachtu svým způsobem dosavadním vrcholem kariéry - z vystudovaného sociálního pedagoga a někdejšího člena zásahové jednotky udělalo jednu z nejsledovanějších postav zdejší policie.

Robert Šlachta si tohle postavení uvědomuje. Životní případ mu koneckonců každý den na zdi jeho kanceláře připomíná fotografie, na které si ve slavnostní uniformě podává ruku s Ondrejem Páleníkem - bývalým ředitelem vojenské rozvědky a dnes mužem, který je s Nagyovou spoluobviněn v kauze zneužití vojenského zpravodajství.

Když na snímek návštěvník upozorní, zůstane Šlachta kamenný. "Je to při předání medaile za spolupráci s vojenskou rozvědkou, někdy v minulém roce. Tu fotku si nesundám," říká.

Mechanizátor v zásahovce

Robert Šlachta pochází z jihomoravských Pohořelic, malého města pod Pálavou. Dodnes tam žije jeho matka a on tam často jezdí. "Opravil jsem si tam domek, domů se dostanu jednou za čtrnáct dní, nebo jak to povinnosti dovolí. Až skončím u policie, vrátím se natrvalo," vypráví.

Původně za policejní kariérou nemířil, ale rozhodl se pro ni brzo. Maturitu získal na střední zemědělské škole, a že chce k policii, se rozhodl v devatenácti letech. Nastoupil na služebnu v rodném městě a odtud zamířil do jednotky rychlého nasazení v Brně. Zřejmě z té doby mu také zůstala záliba ve cvičení a běhu.

V zásahové jednotce se dlouho neusadil. Po pěti letech u policie, když v Brně vznikla pobočka ÚOOZ, se Robert Šlachta stal členem jejího protidrogového oddělení. Během služby k tomu stihl absolvovat obor sociální pedagogika na Masarykově univerzitě.

Balkánská zápletka

"Když ještě pracoval na protidrogovém na Moravě, poskytoval ochranu Balkáncům, kteří kšeftovali s drogami," připomíná jeden z vysoce postavených policistů začátek té části kariéry, kdy Robert Šlachta začal stoupat v policejní hierarchii.

"Měl kvůli tomu tehdy poměrně tvrdé spory s celníky. Jim se zdálo, že dostává málo informací na to, jak je kryl," popisuje citovaný policista, ale plukovník Šlachta se při té zmínce ostře ohrazuje. "To je absolutní nesmysl," říká.

Ukazuje se nad tím, že minimálně u části policistů má neochvějnou pověst. "Nevěřím, že by někomu šel na ruku. V případě narkomafií bylo vždy nutné mít uvnitř své zdroje," říká totiž jeden z detektivů jeho dnešního útvaru.

V době, o níž je řeč, sbíral policista Šlachta jeden úspěch za druhým. Jenom tři roky po svém příchodu už protidrogové oddělení vedl a v roce 2002 se stal vedoucím nově vzniklé brněnské pobočky Národní protidrogové centrály, která se tehdy odštěpila od ÚOOZ.

Oslovení pamětníci říkají, že protidrogová policie v té době těžila především ze Šlachtovy práce a ředitele NPC Jiřího Komorouse prý v té době většina z nich vnímala už jen jako tvář pro kamery. A Komorous vždy o svém podřízeném Šlachtovi mluvil jako o pracovitém a nezkorumpovatelném policistovi.

Personální revoluce

S Komorousem také přišel v roce 2004 pro dnešního ředitele protimafiánského útvaru klíčový přesun. Z rodné jižní Moravy se přestěhoval do Prahy.

V policii měl označení "Komorousův muž". Vždycky tuhle nálepku odmítal, ale Komorousův stín se s ním nadále táhl.

Po třech letech služby v hlavním městě se stal zástupcem ředitele republikové kriminální policie a v lednu 2008 se dostal na dnešní místo. Nahradil v čele ÚOOZ Jana Kubiceho - jak jinak - Komorousova rivala.

"Spory mezi Komorousem a Kubicem se vždycky mediálně nafukovaly. Nicméně je pravda, že Šlachta nepřišel na zrovna přátelskou půdu," vzpomíná na Šlachtův nástup tehdejší vysoký důstojník ÚOOZ.

Na uvítanou tak Robert Šlachta dostal od Kubiceho detektivů novoročenku s vyobrazenými pomníčky policistů, kteří útvar opustili. Celkem jich bylo sto jedenáct. "Přišel tam s jasným zadáním: popravit Kubiceho lidi, kteří v útvaru zůstali, a to se mu povedlo. Měl oproti nám daleko snazší pozici, protože nad ním držel ochrannou ruku Ivan Langer," vypráví analytik útvaru, který také odešel po Šlachtově reorganizaci.

Jeho lidé

Stejně jako v případu Balkánců se však i nyní proti tomuto výkladu za Šlachtu řada policistů postavila. Říkají, že nešlo o žádnou čistku, že se jenom Šlachta zbavil detektivů, kteří pouštěli informace lidem, jež útvar vyšetřoval.

Proto když nyní Robert Šlachta mluví o "svých lidech", lze ho brát doslovně.

Útvar s jeho příchodem přišel prakticky o veškeré informátory a konexe v podsvětí, a vše tak musel začít budovat znova. "Vybíral si sobě loajální lidi, což je na jednu stranu logické, na druhou stranu to byli policisté bez konexí v prostředí, které měli šetřit, a to je vždy těžké," hodnotí změnu ÚOOZ zdroj blízký předšlachtovskému vedení útvaru.

Noční můra pana ředitele

Svým lidem Šlachta věří a tuhle víru často veřejně formuluje. Neochvějně sděluje svou jistotu, že z ÚOOZ nikdo nevynáší informace, ale za tou větou přesto radši poklepe na desku stolu ve své pracovně.

"V našem útvaru máme analytiku nastavenu tak, že se prakticky každý detektiv dostane ke všemu. A musí to tak být, aby se informace potkávaly," vysvětluje, jak je nezbytné lidem věřit. "Proto těm, kdo u nás nastupují, zdůrazňujeme, že musí mít srdce," dodává.

Přesto o největší akci útvaru - červnové razii v kauze Nagyová - věděli zákulisní hráči Ivo Rittig a Roman Janoušek předem a stihli opustit zemi. "Máme zjištěno, že se to dověděli čtrnáct dní před zásahem, když jsme potřebovali informovat další jednotky. Od nás by nic neuniklo," dušuje se Šlachta.

Rautíky a politika

Ve stejném duchu, v jakém hovoří o svých lidech, líčí plukovník Šlachta i sebe. Nikdy se prý neušpinil politikou, na "žádné rautíky" nechodí a "nikdo ho neumí", jak to doslova formuluje.

V bezpečnostních složkách se však jeho vztah k politikům líčí trochu jinak. Robert Šlachta má pověst muže, který ví, kdy s kým uzavřít spojenectví.

"Je veřejným tajemstvím, že měl úzké vazby na Ivana Langera, a to i po jeho odchodu z ministerstva vnitra," řekl zdroj z policejních kruhů. "S panem Ivanem Langrem jsem se setkával na pracovních jednáních v době, kdy pracoval jako ministr, a to na půdě Ministerstva vnitra ČR. Občasné schůzky patřívaly k mým pracovním povinnostem. Poté, co tuto pracovní pozici opustil, jsem jej již nepotkal," odmítá však Šlachta, že by spojení s bývalým ministrem vnitra bylo nad normou.

"Stýkal se také s Jeronýmem Tejcem, který byl původně adeptem na ministra vnitra, a zájem o něj má také Andrej Babiš," dodává zdroj a plukovník Šlachta tentokrát tak razantní není. "K tomu se nebudu vyjadřovat," říká na své politické kontakty.

Workoholik na Zbraslavi

Na jedné Šlachtově vlastnosti se zastánci i odpůrci shodnou: práce je pro něj vším.

Na workoholickém postoji k práci si ostatně plukovník Šlachta postavil svůj mediální obraz, a když o ní hovoří, potrpí si na patos. Slovy jako: srdce, čest a podobně nikdy nešetří, a když mu během rozhovoru zazvoní mobil, ozve se bojový zpěv husitských vojsk: "Ktož sú boží bojovníci".

Často a rád zmiňuje, že nikdy neviděl moře a dovolená pro něj prakticky neexistuje. "Je mi ho líto. Nevím, jestli mu právě díky tomu, že zná jen práci, nechybí ten lidský přístup," dodává k tomu s úsměvem další z bývalých policejních důstojníků.

Domluvit se se Šlachtou na rozhovoru je pro novináře práce na týdny, několikrát se mění den i čas schůzky.

"Pracovní program pana ředitele se mění každou hodinou a některé věci prostě není možné odložit," dodal k tomu omluvně mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták. V práci Šlachta tráví podle svých slov dvanáct až čtrnáct hodin a jednání vede i po odchodu z kanceláře. "Celý den maká na sto procent, a když se vrátí z práce, ještě vyřizuje další věci," popisuje další z elitních detektivů.

Šlachta tak řadu věcí často řídí ze své druhé kanceláře, totiž ze svého pokoje na policejní ubytovně, vzdálené několik desítek metrů od sídla ÚOOZ na pražské Zbraslavi.

Vlastní byt ani pronájem v Praze nemá a prý mu to vyhovuje. "Večer co večer trávím na ubytovně a nikde nelítám, nikam nevycházím," popisuje svůj spartánský život.

Přestože se "svými lidmi" tráví prakticky veškerý čas, ponorkovou nemocí prý netrpí. "Myslím, že by to tak mělo být, že by ti lidé neměli svého ředitele znát jenom z nějakých mailů," říká Šlachta.

Lásky pana Šlachty

Po předchozích odstavcích nepřekvapí, že je plukovník Šlachta svobodný a bezdětný. "Prioritu mám danou jednoznačně a tou je útvar," tvrdil vždy.

Navzdory tomu je ze starších fotografií patrné, že po nástupu na místo šéfa ÚOOZ razantně změnil vzhled - v roce 2010 podstoupil kosmetickou operaci uší a někdy v té době si zároveň nechal ostříhat dlouhé vlasy spadající až na ramena, jimiž připomínal spíše ligového fotbalistu 90. let než ředitele elitní policejní jednotky.

Na veřejnosti se s partnerkou nikdy neukázal. V médiích kdysi pobleskla spekulace o jeho vztahu s pražskou vrchní žalobkyní Lenkou Bradáčovou, ale Robert Šlachta a už dříve i Lenka Bradáčová něco takového odmítli. "Máme spolu ryze pracovní vztah a já si jí neskutečně vážím pro její odbornost a profesionalitu," řekl k tomu nyní Šlachta.

Policejní plukovník je prý koneckonců momentálně zadaný. "Mám přítelkyni," přiznává stroze, ale hned schválně tuto informaci shodí. "Vždycky když jsem někde řekl, že nikoho nemám, napsalo mi obratem tak dvacet dívek," dodává s úsměvem.