Praha - Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík konfrontuje už více než týden premiéra s podezřením, že je vláda korumpována lobbisty těžařských společností, nyní však nabídl ještě vážnější výklad tohoto sporu.
To, že se neustále oživují plány těžit v severních Čechách uhlí za hranicí, která byla stanovena v roce 1991, mění dosavadní mantinely hospodářské politiky českého státu, říká někdejší předseda Strany zelených.
"To je základní hodnotová otázka, jestli máme naši ekonomiku opřít o export elektřiny a uhlí," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"V obou případech jde o vyvážení životního prostředí na úkor kvality života obyvatel. Nová politická reprezentace by proto měla vést zásadní debatu o tom, o co opřít budoucí konkurenceschopnost české ekonomiky," míní Bursík.
Navrhl také zároveň jinou cestu, po níž by se měla hospodářská obnova České republiky vydat.
Rozhovor je rozsáhlý, můžete si ho přečíst celý, nebo vybrat jednotlivé jeho části.
Jak se obejít bez energetiky v časech krize?
Obejít se bez ropy? Nejsou to jen pohádky?
Proč se vzdát něčeho, co pomáhá státní kase?
Otřesná vláda? Není to přehnané?
Jen 10 procent emisí
A.cz: Říkáte, že není přípustné měnit dosavadní postoj k těžbě a energetické politice, který byl nastolen po roce 1989. Ovšem Česká republika přece jen bude muset měnit svou hospodářskou strategii. Není jasné, jak a kdy se podaří oživit strojírenský export, a jediným odvětvím, které zaznamenalo v posledním roce vzestup, je právě energetika, jak svědčí rostoucí export elektřiny a uhlí. Není tedy na místě, přes všechny námitky ochránců životního prostředí, uvažovat o podpoře energetiky včetně těžby uhlí, když se s ní dokážeme uplatnit na evropských trzích?
Když se podíváte na Obamův plán obnovy hospodářství Spojených států, vidíte úplně jiný přístup. Dnes jsou v Americe velmi významné prostředky investovány do výzkumu a vývoje, do moderních technologií, energetických úspor a alternativních paliv.
Americká administrativa například připravuje volně dostupný software, který si architekti stáhnou z internetu a který bude zahrnovat parametry co nejefektivnějšího využití slunce, tepla, energií.
A.cz: To se ovšem nevylučuje s investicemi do těžby uhlí a elektráren. Nemůže v tom být česká konkurenční výhoda?
K nové hospodářské politice nepochybně patří změna pohledu na výrobu elektřiny a tepla z velkých centralizovaných zdrojů na fosilní paliva. Když si uvědomíte, že podle Mezivládního panelu pro klimatickou změny by vyspělé státy měly snížit emise o 85 až 90 procent, aby ke světovému vrcholu emisí došlo kolem roku 2015 až 2017, které by pak měly klesat, znamená to technologickou revoluci. Určitě to není v souladu s plány stavět nové hnědouhelné elektrárny, spalovat uhlí a dokonce otevřít cestu k exploataci dalších uhelných zásob.
A.cz: Mluvíte o perspektivách, které si nikdo nedokáže reálně představit. V této chvíli ale máme naprosto aktuální problém. Česká republika potřebuje co nejlépe uspět na trhu se svými průmyslovými výrobky a tato výroba je přece také energeticky náročná. Je možné vytvořit nějaký dvacetiletý plán na snižování energie, ale v této chvíli potřebujeme nějak zahájit novou ekonomickou expanzi. K tomu je přece energie potřeba?
Tady žádný nedostatek energie není a nehrozí. Standardně soutěžíme s Francií o první místo evropského exportéra elektřiny. To je velmi dobrý byznys pro akciovou společnost ČEZ, která vyrábí elektřinu levně v elektrárnách po odpisech, není zatížena ani náklady na povolenky. Vyváží se téměř třetina produkce a nejde to regulovat, protože jsme na liberalizovaném trhu.
Octavie na bioetanol
A.cz: I když se vám export elektřiny nelíbí a zpochybňujete stavbu dalších elektráren, co na tom může změnit jakákoli státní hospodářská politika?
Regulovat výstavbu nových elektráren by šlo tím, že bude ministerstvo průmyslu udílet licence na jednotlivé zdroje. V rámci skutečně realistické politiky by rozhodovalo, zda je další energetický zdroj potřebný a zda by nešel nahradit sérií menších energetických zdrojů, které v systému budou hrát stejnou úlohu.
Proto je třeba investovat do inteligentních přenosových sítí, spotřebovávat elektřinu mnohem šetrnějším způsobem a umožnit spotřebitelům, aby šetřili, to znamená nabídnout různé tarify ve dne a noci. Tím pádem se zploští odběrová křivka a tolik energie nepotřebujete. Můžeme pokračovat ve výrobě tepla z obnovitelných zdrojů, který už začal s pomocí peněz, které získáváme prodejem emisních přebytků.
A.cz: Podpora energetických úspor tedy existuje. Podle vás by se měla zvětšit?
Je zřeba nastavit určité mechanismy, aby se některé typy podnikání vyplatily. Jsme závislí na ropě a přimícháváme do benzínu a nafty zhruba pět procent biopaliv. Švédsko chce být v perspektivě zhruba deseti let kompletně odstřiženo od ropy, což je velmi revoluční myšlenka. Dnes už je na každé čerpací stanici k dispozici palivo E85, kde je 85 procent etanolu a 15 procent benzínu. Není to žádná chiméra, loni tvořily třetinu vývozu škodovky do Švédska Octavie, které umí jezdit právě na E85. Teď jde jen o to, aby také český stát vytvořil nějaké impulsy, aby začala vznikat místa, kde je možné takové palivo koupit, zvýhodnit nákup takového automobilu a pak už to může běžet.
2013: daň z fosilních paliv
A.cz: Vy navrhujete, že bychom se měli vzdát jistých výnosů, které máme z těžby energetických surovin a ze stavby nových elektráren. Místo toho bychom je měli investovat jinam?
Výnosy z toho prakticky nemáme, ty mají energetické společnosti. Jako Česká republika máme pouze dividendu od akciové společnosti ČEZ.
A.cz: Prosperita energetických firem nemůže být přínosem pro národní hospodářství?
Nemůže být pochyb, že tohle není perspektivní. Tahle filozofie je postavena na tezi, že neexistuje problém klimatických změn a že Česká republika nebude mezi těmi, kteří budou muset radikálně snížit emise skleníkových plynů. To je omyl. I když se nepodařila jednání v Kodani, věřím, že se podaří jednání v Mexiku, a potom budou vyspělé země snižovat hodně rychlým tempem a budou muset v rámci solidarity pomáhat rozvojovým zemím, aby využívaly moderní technologie. Zároveň budou fosilní zdroje velice drahé, protože od roku 2013 začne skutečné obchodování s emisemi, kdy firmy budou muset nakupovat povolenky v aukcích. Podle odhadů Evropské komise může být cena jedné tuny 40, 60 i 80 euro a to by mohla být velká rána pro ekonomika, která nebude dbát trendů a nepřipraví se na budoucnost. Třetím a nejpádnějším argumentem je to, že fosilní zdroje mají omezenou životnost.
A.cz: Společenská poptávka po investicích do úspor energie a zelených technologií není v Česku vysoká. To připouštíte?
Jde o to přehodit myšlení a nežít z toho, že jsou tady velké elektrárny, které v některém jiném regionu ničí lidem život, ale které mně dodávají energii v čisté formě.
Právě tohle budeme muset zcela změnit a měl by to být jeden z klíčových parametrů plánu hospodářské obnovy. Inspirací najdeme ve Spojených státech, v Německu, severských státech, nebo třeba v jižní Koreji kolik potřebujeme.
Otřesný vládní plán
A.cz: Plán hospodářské obnovy zatím neexistuje, vzniká pouze krátkodobý plán v rámci tripartity, tam jsou klíčovými parametry revitalizace elektrárny Prunéřov, stavba dalších dvou bloků Temelína, nové jezy na Labi. Nejsou to tedy investice, které míří ke snížení spotřeby energie. Je tedy vůbec šance, že vznikne plán obnovy, jaký mají třeba v Americe nebo v Německu?
Výstup z tripartity je otřesná záležitost. To je seznam přání lobbyistických skupin, které ještě před koncem této poloúřednické vlády sepsaly, co by si ještě přály, a vláda se jim to chystá odsouhlasit. Je to otřesná vizitka vlády, která má tak vysokou popularitu a sympatie veřejnosti, když do plánu dokáže napsat dva bloky Temelína. Nezávisle na tom, jestli chcete další Temelín stavět, nebo ne, bezpochyby uznáte, že takové rozhodnutí předpokládá veřejnou diskusi o energetické koncepci, pak následuje hodnocení vlivu na životní prostředí EIA a teprve pak vláda rozhodne. Nemělo by dojít k tomu, že si tripartita řekne o Temelín a požádá ještě o pár dalších věcí. To je bizarní příběh.
A.cz: Jak v Česku začít s plánem obnovy?
Můžeme se opřít o výstupy z NERVu, kam se podařilo ministerstvu životního prostředí některé věci prosadit, především program zateplování škol a dalších veřejných institucí. Pro trh s druhotnými surovinami jsme našli řešení u PET lahví. Zhroutil se trh v Číně, tak se objevila reálná možnost, že se veškeré láhve použijí pro výrobu izolačních protihlukových stěn okolo dálnic a rychlostních komunikací. Je to dokonce levnější než beton.
Hovořil jsem s Janem Švejnarem, který nabízel, že pozve lidi ze zahraničí, aby vznikl mezinárodní tým navazující na práci NERVu. Problém je, že jsme malou zemí a všichni konzultanti a ekonomové se znají navzájem. V tak uzavřeném prostředí se těžko objeví něco nového. Proto pomůže konzultace externistů ze zemí, kde je hodnotový systém trochu jinak nastaven.
A.cz: Stihne se s tím začít do voleb?
Bezprostředně po volbách by nová politická reprezentace měla postavit tým ekonomů, vedle nich by tam neměli být pouze ekologové, ale i lidé z jiných oborů, aby se zvážily zájmy, pozvat experty ze zahraničí a výstupem by měl být nějaký skutečný hospodářský plán, který by ukázal, kde vidí česká vláda perspektivy pro konkurenceschopnost českého průmyslu. Zároveň by tam nedošlo ke konfliktu s jinými strategickými cíli. Není možné stavět plán například na tom, že se někde zhorší stav ovzduší, nebo že nebudeme plnit mezinárodní závazky v ochraně ovzduší a klimatu. Musí to být vyvážený plán, který dokáže splnit víc úkolů najednou.
| Blog Martina Bursíka na Aktuálně.cz |
