Doloreš Šavrdová se narodila 26.4. 1931 v Brně.  Jako dítě žila ve Fulneku a také Hranicích.

Zlom v jejím životě přináší seznámení s Jaromírem Šavrdou začátkem 70. let v Ostravě. Tehdy už Šavrda patří k lidem, kteří se nastupujícímu normalizačnímu režimu nehodí.

Zatímco Dolores Šavrdová pracuje jako běžná kancelářská síla v ostravském Bytprůmu, Jaromír Šavrda má s režimem stále větší konflikty

Poprvé je Šavrda zavřen na dva a půl roku v roce 1979. V rozsudku se mu vyčítá, že opsal nejméně čtrnáct knih. Mezi nimi například Úsměvy Jana Masaryka. Kacířské eseje o filozofii dějin Jana Patočky, Solženicynovo souostroví Gulag, nebo dokonce Švandrlíkovy Černé barony a povídky Šimka a Grossmana.

Dopisy Husákovi nepomohly

V té době byl kvůli svému stavu ledvin už v plném invalidním důchodu. Když si svůj trest v roce 1981 odpykal, podepsal Chartu 77 a za osmnáct měsíců šel do vězení znovu.

Za jedno z protisocialistictických děl označila tehdejší justice i poému Alexandra Tvardovského  Ťorkin na onom světě.

Obhajoba, že Tvardovského poéma tehdy byla běžně dostupná v knihovnách včetně té ostravské, nepomohla. Jako recidivista byl Jaromír Šavrda odsouzen do druhé nápravné skupiny.

„Jaromírův zdravotní stav byl velice vážný, zhubnul osmnáct kilogramů a těžce se pohyboval," popisuje Dolores Šavrdová druhé věznění svého muže.

Marné byly dopisy tehdejšímu prezidentu Gustavu Husákovi, které mu kromě zástupců československé opozice posílali i mnozí evropští spisovatelé. Všichni upozorňovali na podlomené zdraví muže, který se provinil rozmnožováním knih na psacím stroji.

Psací stroje nikdo nevrátil

Mimochodem, psacích strojů zabavila StB rodině při domovních prohlídkách celkem šest. Nikdo jim žádné nikdy nevrátil.

Z pobytu ve věznici v Ostrově nad Ohří později vzniká Šavrdova kniha Přechodné adresy. Jako vězeň s číslem 1260 podává svědectví o otřesném stavu komunistického vězeňství normalizačního Československa.

Ven se dostává už jako hodně nemocný muž.  Dolores Šavrdová  na začátku roku 1987 podepisuje Chartu 77, Jaromír Šavrda v květnu roku 1988 umírá. Bylo mu pětapadesát let.

Když do Ostravy pár dnů po svém zvolení v roce 1990 přijel prezident Václav Havel, jeho první kroky vedly právě na Šavrdův hrob v ostravské Hrabové.

V roce 1993  jmenovali ostravští zastupitelé Jaromíra Šavrdu čestným občanem města. V roce 1998 mu byl propůjčen řád T.G.M. in memoriam. V Ostravě je po něm rovněž pojmenována ulice.