Praha - Očekávaný projev prezidenta republiky Václava Klause k oslavám 28. října při předávání státních vyznamenání se až úzkostlivě vyhýbal zmínkám o listopadových událostech před dvaceti lety. Očekávaně se "obul" do evropské integrace, ale i tak mírněji, než by se u něj čekalo.
Přílišná integrace je podle něj nadále hrozbou. Pokud se ale budeme chovat rozumně, můžeme zabránit, aby evropská integrace ohrozila tuzemskou svobodu a prosperitu.
Prezident ani jednou nezmínil Lisabonskou smlouvu, kterou má předloženu k podpisu. Třikrát však upozornil na nebezpečí hlubší integrace Evropy.
Neklid, spory, opatrnost
"Dochází k nebezpečné erozi státu v důsledku urychlujícího se evropského integračního procesu," upozornil Klaus ve výčtu důvodů, proč je současná atmosféra plná neklidu a nespokojenosti.
Dalšími příčinami jsou podle něho nadměrná očekávání spojená s nástupem demokracie před dvaceti lety a únava generací, které prožily komunismus a teď jsou konfrontovány s ekonomickou krizí.
Později vypočetl několik sporných témat, která hýbou společností. Mezi kouřením na veřejnosti, legalizací drog či vyrovnáním s minulostí jmenoval "rozsah předávání našich suverénních pravomocí Evropské unii". K tomu dodal: "Braňme se považovat dnes módní a takzvaně politicky korektní řešení těchto sporných věcí za neodvratitelný a povinný imperativ doby."
Celý proslov uzavřel apelem: "Mějme na paměti, že evropský integrační proces je prostředkem k naší budoucnosti, nikoli cílem sám o sobě, a s tímto vědomím ho také hodnoťme."
Má se hodnotit z pohledu 91 let trvání českého státu, nakolik přispívá ke zdejší svobodě a prosperitě.
Odboj jen v padesátých letech
Dvacáté výročí sametové revoluce prezident podle očekávání zmínil jen okrajově. Listopadové události 1989 tentokrát nazval zásadní společenskou změnou. "Dnes díky tomu žijeme v úplně jiném světě než tehdy," připomněl. Proto je také třeba rozlišovat dnešní nespokojenost se stavem věcí veřejných a společenským rozkolem v dobách minulého režimu.
Z třiadvaceti vyznamenaných získalo řád deset bojovníků proti komunismu, všichni ale byli v odboji aktivní nejdéle do padesátých let, druhou nejčastěji odměněnou bylo pět vědců, řád dostalo také pět umělců resp. populárních zpěváků.
Odměna Karla Gotta a Evy Pilarové je paradoxní v tom, že jako signatáři Anticharty aktivně vystoupili proti odboji za normalizace sedmdesátých let.
Především jednotu
Prezident se obracel k národu a několikrát vyzval k jednotě: "Jsem přesvědčen, že pro vznik nějakého nového hlubokého příkopu dělícího naši společnost tak, jak tomu bylo v minulosti, dnes není důvod," řekl například.
Vyzval k vysoké účasti ve volbách a hledání maximální shody různých politických postojů. Pokud budeme jednotní, můžeme o sobě sami rozhodovat. "Chovejme se jako sebevědomí majitelé naší vlastní budoucnosti," zdůraznil prezident.
Jako konzervativní politik vidí budoucí program v udržení funkční demokracie a tržní ekonomiky. Země musí obstát nejen při zkoušce, kterou znamená prohlubování evropské integrace, Klaus varoval ještě před zadlužováním příštích generací.
