Kadeřnice Ludmila B. si na den napadení 21. února 2013 pamatuje velice přesně. "Nikdy jsem nezamykala, nikdy mě to nenapadlo. On přišel, stoupl si mezi dveře, opřel se o futra… Já se zeptala: Co chceš? A on, že ostříhat. A tak nějak zvláštně se u toho usmíval," líčí kadeřnice.
Poté na ni měl Nečesaný podle její verze příběhu zaútočit asi půlmetrovým polenem břízy. "Neřekl nic, já dostala tři rány, padla jsem na zem a probrala jsem se až v nemocnici," vzpomíná žena, kterou našel v kaluži krve její syn, když se dlouho nevracela z práce. Z kasy jí zmizelo 10 tisíc korun.
Kadeřnice vysvětluje, že z Hořic Nečesaného neznala. Ten totiž pochází z Liberce a v Hořicích pobýval u své babičky. Ludmila B. tvrdí, že ho v kadeřnictví nikdy předtím neviděla. Sám Nečesaný tvrdí, že v kadeřnictví byl několikrát, a tím vysvětloval, že se v provozovně našly jeho pachové stopy.
V září 2017 kadeřnice při jednom ze soudních líčení uvedla, že Nečesaného bezpečně poznala. Bylo to překvapivé, protože krátce po činu policistům nedokázala s jistotou říct, jestli je pachatelem Nečesaný. Nepoznala ho ani při rekognici.
"U soudu nebyl, když jsem vypovídala. A při rekognici? Víte, já blbě vidím. Když sedíte ve tmě, koukáte, přivezou vás z nemocnice…," řekla kadeřnice serveru iDnes.cz.
Když sledovala záběry v televizi, kdy Nečesaného po zásahu Nejvyššího soudu pustili na svobodu, utkvěl jí v mysli jeho úsměv. "On se usmál přesně tak, jak se usmál tady. On se přesně tak tady usmíval na mě," říká Ludmila B.
Proti Nečesanému svědčily pachové stopy, které ukazovaly, že musel být uvnitř kadeřnictví. V jeho prospěch hrály nepřesnosti v popisu pachatele a to, že policie na místě nenašla žádné jeho otisky nebo stopy DNA. Také stopy bot neodpovídaly jeho botám. Nikdy se také nenašlo poleno, kterým měl Nečesaný útočit.
Nečesaný od začátku tvrdil, že byl na doučování z angličtiny, ze kterého odešel o něco dříve, aby stihl holiče. Opustil lekci a v 16:55 dorazil do kadeřnictví. Kadeřnice mu ale řekla, že už zavírá. V kadeřnictví se tak prý zdržel jen asi dvacet vteřin, obrátil se a odešel domů k babičce, u které bydlel. Tam dorazil v pět hodin večer a za deset minut už měl zapínat počítač.
