Sovětský cvičný tank T-62 věžového čísla 438 náhle prorazí oplocení polního autoparku, projede na jižním okraji areálu řídkým lesíkem, opustí vojenský prostor, přejede panelovou Ostravskou ulici a vřítí se do města. Po několika málo metrech obrněnec narazí do přízemního dvojdomku č. 187, kterým s burácením projede a srovná jeho značnou část se zemí.
V obývacím pokoji přitom pásem zachytí tělo odpočívajícího osmatřicetiletého Josefa J., topiče v nymburských jeslích a v milovickém dětském domově. Jeho stejně stará manželka Christina a čtrnáctiletá dcera Stanislava jsou zraněny a utrpí nervový šok. Desetiletý syn vyvázne bez zranění.
Další události popisuje protokol operačního střediska Okresní správy SNB v Nymburce: "Tank pokračoval v jízdě mezi domy sídliště, přičemž po přejetí přes Leteckou ulici asi po 150 metrech spadla mrtvola Josefa J. u Lomené ulice. Tank dále pokračoval v jízdě stočen mírně vpravo a asi po 50 metrech narazil levým pásem do třípodlažního zděného domu čp. 43 v Dětské ulici, kde se zastavil."
Na místo se seběhli sousedé, dorazili příslušníci Veřejné bezpečnosti, vyšetřovatelé, vojáci z posádky Střední skupiny vojsk SSSR v čele se zástupcem velitele generálporučíkem Viktorem F. Jermakovem, prokurátor plukovník Gamaljev či vedoucí tajemník OV KSČ Nymburk soudruh Šulc. K překvapení přítomných se záhy ukázalo, že v tanku vůbec nikdo není.
Svodka adresovaná pozdě večer 21. prosince Hlavnímu velitelství Veřejné bezpečnosti doplňuje: "Podle vyjádření vojenských odborníků sovětské armády nebyl tank za jízdy nikým řízen. Je prováděno opatření k zajištění, zda tank v tankodromu někdo nastartoval již po jízdách a případně i zpočátku řídil a později z tanku vyskočil."
Sovětští vojáci ještě za tmy stroj odtáhli zpět do areálu tankostřeleckého cvičiště. Opravili poškozenou stěnu bytovky na sídlišti Na Balonce a odklidili pokácené stromy a zeleň poničenou pásy obrněnce.
"Kolem trosek domku č. 187 postavili Sověti vysoké oplocení z vlnitého plechu. Odvezli majetek poškozené rodiny do bezpečí a vdově se dvěma dětmi poskytli náhradní byt," popsal historik Prokop Tomek na stránkách časopisu Soudobé dějiny.
Bylo zahájeno stíhání pro trestný čin obecného ohrožení. Ovšem Veřejná i Státní bezpečnost rovněž začala okamžitě činit opatření, která měla tragickou událost ututlat. Jak upozorňuje Prokop Tomek, byla dokonce zavedena dočasná úplná cenzura korespondence a odposlech veškerého telefonického spojení z Milovic. K případu se také sešlo mimořádné zasedání rady místního národního výboru, které vzneslo požadavek, aby se případ politicky nezvrhl.
Vyšetřování se rychle stočilo k dvaadvacetiletému vojínovi Nikolaji Ivanoviči Žoldakovi, který byl ještě tu noc značně opilý zajištěn ve vojenském autoparku. Ačkoliv zprvu jakoukoliv souvislost s incidentem popíral, brzy bylo jasné, že právě on stojí za smrtí Josefa J.
Článek si můžete pustit i jako podcast:
"Při vyšetřování se ukázalo, že alkoholické nápoje Žoldakovi nakoupil jeden z milovických občanů. Poté se neoprávněně zmocnil cvičného tanku, nastartoval jej a prorazil oplocení. Žoldak pak zpanikařil a z tanku za jízdy vyskočil. Neřízený tank pokračoval dál," upřesnil historik Tomek.
Československé úřady na základě dohody mezi vládami ČSSR a SSSR o poskytování vzájemné právní pomoci věc předaly vojenskému prokurátorovi Střední skupiny Sovětských vojsk.
Pohřeb Josefa J., kterého se zúčastnilo asi 450 lidí, se konal 27. prosince 1974 v místním kostele a tuzemské bezpečnostní orgány situaci pečlivě monitorovaly.
"Církevní obřad proběhl v klidu a normálně bez jakýchkoliv jitření nálad pozůstalých nebo zúčastněných osob. Nebyl zjištěn pohyb žádného vízového cizince nebo cizího diplomata. V Milovicích byl zvýšen výkon hlídkové služby, a to jak ze strany orgánů Veřejné bezpečnosti, tak i operativy VB a Státní bezpečnosti," zachytila situaci policie ve svodce dochované v Archivu bezpečnostních složek.
V úterý 4. února 1975 odsoudil vojenský soud milovické posádky vojína Žoldaka na osm let odnětí svobody v nápravně pracovní kolonii za porušení pravidel pro zacházení s bojovým strojem s těžkými následky. Soud přihlédl k jeho dosavadní bezúhonnosti a dobrému chování v době vojenské služby.
Národní výbor daroval pozůstalým pět tisíc korun z rozpočtu obce. Mimo Milovice se však událost skutečně podařilo dokonale utajit.
