Anna Giňová a František Adamec žili desítky let zavřeni za zdmi ústavů. Zahrnuti péčí, kterou nepotřebovali. Nikdo se jich neptal, co by chtěli a sami nevěděli, co by dokázali. Teď se vše změnilo, bydlí spolu v pronajatém bytě. Shánějí práci, počítají peníze, vaří a komunikují s lidmi z vesnice. "Nevěděla jsem kolik je to práce" říká Anna, "v ústavu na mě byli hodní, ale vátit bych se nechtěla ani za nic."