Do úzkých přivedla Zdeňka závislost na hracích automatech. Spadl do dluhů a nedokázal je splácet. Měl strach, že to zasáhne i rodinu, a nevěděl si rady. Napadlo ho jediné východisko, na které stačil. Když zmizí on, zmizí i všechny problémy.

Teprve když si sáhl na život, došlo mu, že potřebuje pomoc. „Doporučuji vyhledat radu odborníků. Až to mi pomohlo. A také to, že jsem si přiznal svou závislost,“ říká dnes třiapadesátiletý Zdeněk. „Chlap ten problém většinou sám nezvládne,“ varuje. Redakce jeho identitu zná, protože chtěl ale zůstat v anonymitě, jméno pozměnila.

Jeho příběh není ojedinělý. Za velkým počtem mužských sebevražd je podle expertů právě to, že nehledají odbornou pomoc a krizové situace i psychické problémy řeší sami. Když se jim to nepodaří, přepadne je pocit selhání. Život ztratí smysl a jako jediné řešení se nabízí všechno rázně ukončit.

Řada vědeckých studií vysvětluje problém tím, že říct si o pomoc znamená pro muže také selhání. Odporuje to zažitým představám o tom, jaký má být muž. Nemůže projevit slabost, nemá tedy možnost o pomoc požádat.

„Muži se jen tak někomu neotevřou. U depresí a sebevražd jde přitom o to, aby se vůbec našel někdo, s kým ti chlapi mohou bezpečně mluvit,“ prohlašuje Martin Jára, psycholog a jeden ze zakladatelů neziskové organizace Liga otevřených mužů (LOM). Tedy člověk, který pomoc v krizi nabízí.

V Česku existují krizová centra i tísňové linky. Přesto je pro muže často nepředstavitelné zvednout telefon a zavolat. Potvrzuje to i psychoterapeutka Olga Havránková. „Muži se ostýchají. Nevědí, jak začít, a někdy, když volají, jsou úplně opilí. Je potřeba začít pro chlapy kampaň,“ popisuje. „Potřebují, aby slyšeli, viděli, aby měli před očima telefonní čísla a místa, kam se mohou obrátit. Aby k nim promluvil někdo, kdo tu zkušenost má. Kdo se za to nestydí a řekne ‚Nebuďte s tím sami, je potřeba to sdílet‘,“ navrhuje.

Nebát se a nestydět se

V zahraničí takové kampaně existují. V Austrálii odvysílala v roce 2016 televizní stanice ABC třídílný dokument s názvem Man Up (Vzmuž se). Jeho cílem bylo povzbudit muže, aby se nebáli mluvit o svých problémech a říct si o pomoc, když ji potřebují. Pořadem provázel Gus Worland, který v zemi patří mezi velmi známé televizní a rozhlasové osobnosti. Před několika lety přišel o kamaráda, který spáchal sebevraždu. Teď využívá své popularity a snaží se z mužského duševního zdraví udělat celospolečenské téma.

Ve Velké Británii zase funguje tísňová linka výhradně pro muže. Reaguje na to, že sebevražda je v ostrovním království nejčastějším důvodem nepřirozeného úmrtí mezi muži nad 45 let. Linku provozuje organizace CALM (Campaign Against Living Miserably), na jejíchž webových stránkách funguje také každý den v týdnu on-line chat.

Přesně cílené kampaně podle studie charitativní organizace Samaritans fungují, což dokazují statistiky. Loni v Británii klesl počet sebevražd mužů nejvíce od roku 1981.

V Česku ale taková pomoc chybí. Jediná organizace, která pracuje s mužským duševním zdravím, je zmíněná Liga otevřených mužů (LOM). Učí muže předcházet krizím, které by k sebevraždě vést mohly. Necílí ale přímo na sebevrahy a duševně nemocné.

„Chceme zlepšit kvalitu života mužů,“ zní heslo ligy. Její odborníci se snaží bořit tradiční představy o tom, co musí muži splňovat. Nejde jen o to, být silný, vydělávat peníze a zajistit rodinu. To jsou stereotypy, které mohou komplikovat život. Když muži očekávání nenaplní, zasáhne je to.

Kamarádi v hospodě nestačí

Liga funguje od roku 2006. Pracují v ní psychologové a terapeuti. Pořádají semináře a organizují mužské skupiny, kde je možné učit se mluvit o svých emocích. Chodí do nich muži, kteří ztrácejí půdu pod nohama. Jsou pracovně vytížení, nemají čas na rodinu nebo se rozvádějí a nevědí si rady s výchovou dětí. Ve skupině mají prostor pro sdílení svých obav, mohou si nechat poradit nebo si třeba utřídit myšlenky.

V několikaměsíčním semináři Mužská cesta, který LOM organizuje už několik let, se skupina patnácti mužů pravidelně schází několikrát do roka. Na závěr pak ještě stráví společně víkend. Je to jeden z úspěšnějších projektů. Seminář se otevírá nejen v Praze, ale také v Brně a v Plzni.

Skupina lidí, kteří se předtím vůbec neznali, funguje podle psychologů mnohem lépe než parta přátel u jednoho stolu v hospodě. Protože neznají své životní příběhy a nejsou zatížení přátelstvím, nemají strach, že raní něčí city. Do hospody si lidé přicházejí od problémů spíš odpočinout. Poplácání po zádech a slova pochopení ale vážné problémy neřeší.

Z vlastní zkušenosti to potvrzuje osmačtyřicetiletý Štěpán. Do Mužské cesty nastoupil v době, kdy se rozváděl. Mluví o sobě jako o velmi vytíženém manažerovi, který neměl čas na nic a už vůbec ne na sebe. Manželskou krizi řešil s kamarádem, ostatním známým se svěřit styděl. Až ve skupině neznámých mužů dostal zpětnou vazbu, kterou potřeboval. Všichni do ní přicházejí se stejným cílem: o něčem si promluvit a ostatní vyslechnout.

„Můj nejlepší přítel se snažil udělat všechno pro to, abych se svou ženou zůstal. Trvalo mu přes rok, než pochopil, že jsem vnitřně rozhodnutý pro rozvod. Dobrý přítel vás zná a přeje vám to nejlepší. Má záchranářské tendence a není objektivní,“ potvrzuje Štěpán názor psychologů. I jeho identitu redakce zná, jméno ale kvůli zachování anonymity pozměnila.

Mužské skupiny vedou lektoři, kteří mají za úkol zajistit bezpečné a anonymní prostředí. Každou hodinu začínají oni. Když někdo nechce mluvit, může jen poslouchat ostatní. Všechno, co se na sezení řekne, zůstane jen mezi zúčastněnými. Liga tak ve skupinách využívá přístup osvědčený v psychoterapii.

„Je to skoro jako u skautů. Vytvoříte bratrstvo, partu chlapů, kteří si slíbí, že udrží tajemství. Tohle jsme dělali jako děti,“ vysvětluje Štěpán s tím, že chodit do skupiny je svým způsobem i zábava.

Pracovat na sobě

O semináře a vzdělávací kurzy, které LOM nabízí, je stále větší zájem. Jestli jsou projekty úspěšné, měří podle spokojenosti jednotlivých účastníků a také podle počtu zájemců. Podle ředitele Josefa Petra počet uchazečů převyšuje možnosti pořadatelů. Například na kurzy zvládání agrese se hlásí dvakrát více lidí, než mohou přijmout. Zatím jde ale stále jen o desítky účastníků. Víc než dva semináře ročně pro 20 klientů lektoři nezvládnou. Hlásí se jich dvakrát tolik.

Zájemci jsou většinou muži, které spojuje touha po vlastním rozvoji. Přicházejí ti, kteří se chtějí něco naučit a pracovat na sobě. Štěpán se stejně jako mnozí další o seminářích dozvěděl na jiném kurzu osobnostního rozvoje. Cílovou skupinu tedy tvoří vzdělanější muži ve městech. Většina kurzů je v Praze, otevírají se i v Brně a v Plzni.

Omezení představuje i cena kurzů. Za Mužskou cestu zaplatí zájemci téměř pět tisíc korun, tříhodinový seminář Táta v labyrintu rozvodu stojí 1200 korun, dvouměsíční kurz Zvládání vzteku pak dva tisíce. Nemůže si to tedy dovolit každý.

„Kurzy ceníme na základě času a práce lektorů. Kdybychom ale sehnali grant, šlo by to jednodušeji,“ vysvětluje ředitel organizace Petr s tím, že sehnat grant na workshopy a kurzy je komplikované. „V takovém případě bychom mohli nabídnout služby v několika městech pro desítky až stovky mužů. Nemáme na to ale dost lidí a peněz.“

Organizace cílí na muže, kteří o pomoc stojí, vědí, že existuje, a mohou si ji dovolit. Na ty ostatní, kteří ji potřebují, ale nedosáhne. Každopádně jde v Česku o ojedinělý projekt, díky kterému je možné debatovat o mužské identitě.

Liga Otevřených mužů se do povědomí dostala díky kampani Suchej únor, která motivuje Čechy, aby vydrželi měsíc bez alkoholu. Podle Josefa Petra se jí za posledních šest let účastnilo až 250 tisíc lidí. O kampani i LOMu se díky ní píše v médiích. Alkohol navíc zvyšuje riziko spáchání sebevraždy. Muži pitím často řeší své problémy a pod vlivem pak jednají impulzivněji.

#Nejsisám