"V Německu jen v hlavních dvanácti vyjednávacích skupinách pracuje 168 odborníků, kteří se danou problematikou zabývají celý život, řada z nich jsou univerzitní profesoři a dlouhodobě pracují v poradních grémiích svých politických stran. I tato navázanost akademických odborníků se stranami v Česku buď absentuje, nebo je jen velmi sporadická a nefunkční. To jsou nejspíš hlavní důvody, proč při pohledu ze staré Evropy - když vyjednávací tým ČSSD zatím tvoří jen čtyři lidé - vypadáme jako amatéři, kteří svým nezájmem o skutečný politický provoz jen dovolují, aby politiku snadno ovládli sebestřední populisté či zabednění ideologové šermující jednoduchými marketingovými hesly místo ucelenými koncepcemi," píše v komentáři k výsledkům voleb a začátku povolebních vyjednávání Karel Hvížďala.
Je Miloš Zeman opravdu vítězem víkendových voleb?
Zatím určitě ano, ale hlavní zápas ho teprve čeká, a sice s Andrejem Babišem, novým hráčem na politické scéně, bez jehož alespoň částečné podpory nemůže nová vláda fungovat. A protože s největší pravděpodobností bude byznysmen Andrej Babiš, zvyklý na tvrdá obchodní jednání, i v politice silným soupeřem a navíc ho Miloš Zeman nemá vůbec vyzkoušeného a neví, jak na něj, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že se pokusí jednání, jak koneckonců již přiznal, co nejdéle protahovat, aby si ho otestoval. S tím ale nejspíš pan Babiš počítá. Bohužel česká politika tím zase utrpí další šrámy.
Největší problém je ale ještě jinde: u nás nejde v žádném případě o souboj dvou koncepcí, dvou politických konceptů, ale pouze o souboj osobností a ad hoc proklamovaných jednotlivostí, tedy de facto o marketingovou hru a na některé zásadní otázky zvláště nový politický subjekt ANO 2011 přináší jen velmi mlhavé odpovědi. To se týká třeba energetiky, zahraniční politiky, zdravotnictví, důchodového zabezpečení atd.
Sociální demokracie se zase utápěla v osobních půtkách a zaspala čas, který měla věnovat modernímu programovému liberálnímu směřování a k přihlášení se k nové evropské levici. Tento stav proto ani při vyjednávání nějaké budoucí koalice nemůže přinést stabilní prostředí, protože vždy zbude spousta neobsazených polí k libovolným hrátkám.
Nejmarkantněji tento handicap zahlédneme, když se podíváme, jak probíhají koaliční jednání v sousedním Německu mezi unionisty a sociálními demokraty. Kvůli nastávajícím jednáním obě strany ustavily dvanáct pracovních skupin a čtyři podskupiny. V hlavních skupinách se bude jednat o zahraniční politice a obraně, financích a rozpočtu, hospodářství, energetice, pracovních příležitostech a sociálních otázkách, rodině a ženské politice, zdravotní a sociální péči, dopravě a infrastruktuře, vědě a vzdělání, vnitřních záležitostech a justici, životním prostředí a v poslední skupině o kultuře.
V podskupinách se budou vyjednavači zabývat evropskými otázkami, problémem integrace cizinců, ochranou spotřebitelů a obsazením představenstev akciových společností. Každá velká pracovní skupina se skládá ze sedmi členů z každé strany a vedení skupin se dělí mezi obě strany.
Pracovní skupinu, která se bude zabývat financemi a rozpočtem, povede hamburský starosta Olaf Scholz za sociální demokracii a Wolfgang Schäuble za unionisty. A asi právě v této pracovní skupině budou jednání nejsložitější, i když se zdá, že v hlavních tématech, jako je minimální mzda a zdanění bohatých, se jejich názory již přiblížily.
CDU rovněž ustoupila CSU a zdá se, že povinná dálniční známka nakonec může být v Německu zavedena, i když se neví odkdy. Všechny komise by se podle serveru Spiegel online měly scházet minimálně jednou týdně, a to na různých místech.
Podle komentátorů nejoptimističtější varianta předpokládá, že výsledky by obě strany mohly předložit nejspíš koncem listopadu, aby ještě před Vánocemi mělo Německo novou vládu. S největší pravděpodobností se ale u sousedů dohadování o velké koalici protáhne až do příštího roku.
Z tohoto letmého popisu je již zřejmé, že s podobnou důkladností a pracovním postupem se naše nastávající vyjednávání nemůže v ničem srovnávat (snad kromě délky dohadování, které prezident bude protahovat, aby si co nejdéle udržel svou vládu), protože tolik odborníků ani ČSSD, ani ANO 2011 či KDU-ČSL nemá.
V Německu jen v hlavních dvanácti vyjednávacích skupinách pracuje 168 odborníků, kteří se danou problematikou zabývají celý život, řada z nich jsou univerzitní profesoři a dlouhodobě pracují v poradních grémiích svých politických stran. I tato navázanost akademických odborníků se stranami v Česku buď vůbec absentuje, nebo je jen velmi sporadická a nefunkční. To jsou nejspíš hlavní důvody, proč při pohledu ze staré Evropy - když vyjednávací tým ČSSD zatím tvoří jen čtyři lidé - vypadáme jako amatéři, kteří svým nezájmem o skutečný politický provoz jen dovolují, aby politiku snadno ovládli sebestřední populisté či zabednění ideologové šermující jednoduchými marketingovými hesly místo ucelenými koncepcemi.
Právě toto prostředí pak vede k tomu, že všechny dohody lze snadno obejít či nedodržet. Ve fungující společnosti totiž platí, že důležitější než pravidla je jejich dodržování, zatímco my bychom nejraději stále měnili pravidla včetně Ústavy a dodržování nezvládáme; nechápeme, že nikdy nemůže jít jen o text, ale vždy záleží hlavně na kontextu, který teprve textu dává vyšší smysl: jasné směřování. A dokonce tento stav může u nás nakonec vést ke konci klasických politických stran, o což se nyní právě náš prezident hodně snaží, když po marginalizované ODS rozkládá ČSSD - to vede vždy k vleklé krizi. Proto je to cesta do pekel, která otevírá snadnou šanci, aby naši politickou krajinu ovládli ješitní samotáři s autoritativními sklony.
Proti této chmurné vizi se v Parlamentu a popřípadě i ve vládě, přes všechny vyjmenované slabosti, může po volbách na konci roku 2013 postavit jen Andrej Babiš. Uvidíme, jestli to zvládne. Jistá, u našich politiků neexistující, ale u něj znatelná ostýchavost by mohla naznačovat, krom toho, že je v politice nováček, že si je možných nebezpečí vědom.
Opravdu silný člověk je vždy nejmocnější ve své slabosti. Nemusí doufat, aby vytrval, nepotřebuje žádné velebení, ví, kým je. Podle toho se pozná. Dokáže lidi kolem sebe roztočit, určuje tempo, nedovolí jim se ohlížet. V takové společnosti nezbývá než chvátat, pořizovat si nejnovější technologie, vymýšlet je, a tím se inovují i intelektuální zdroje. Takové směřování by mohlo vyhovovat panu Babišovi, který není žádný politický filozof, i voličům, kteří se z větší části cítí jako oběti. Duch dějin by se konečně posunul vpřed.
