Komentář: Nechce Zeman říct Stop této vládě, že ne?

Jan Lipold Jan Lipold
9. 1. 2014 8:00
Strach ze spícího draka je přehnaný. Politici se mu mají postavit čelem.
"Premiér má svaté právo rozhodnout o složení vlády." Výjimka potvrzuje pravidlo.
"Premiér má svaté právo rozhodnout o složení vlády." Výjimka potvrzuje pravidlo. | Foto: Aktuálně.cz

To to uteklo. Už je tomu rok, co zemi pokryly billboardy s Milošem Zemanem. Jakkoli sám prezidentský kandidát předtím tvrdil, že „oblepovat sloupy je velmi neefektivní cesta, jak nám ukázala Olga Zubová". Připomeňme si, co na plakátech stálo:

Nejdřív, zkraje: „Váš hlas bude vždy slyšet."

Později, jak přituhlo: „Stop této vládě."

A když Zeman vyhrál, pak: „Děkuji, teď už nejste sami."

Plakáty byly dávno přelepeny a hmatatelných pozůstatků volební kampaně už není mnoho. V původní podobě stále existuje například facebooková stránka „Miloš Zeman na Hrad". Zemanovi voliči - ať už praví, nebo fiktivní - se tu vyznávají, proč dávají svůj hlas právě jemu. Vždy je na straně občanů, zněl jeden z nejčastějších důvodů, vedle sociálního cítění, duchaplnosti, řečnických kvalit či vlastenectví.

Prezident republiky sliboval, že bude naším hlasem a že se si s ním nebudeme připadat osaměle. Obrazně, pochopitelně. Potom jsme, stejní lidé se stejnými hlasy, volili i Poslaneckou sněmovnu. Ale ani dva a půl měsíce nato prezident nejmenoval ministerského předsedu. Slyší pořád ještě naše hlasy, nechá je zaznít? Nechce snad zas říct „Stop této vládě", že ne?

Líbí - nelíbí

Už několik týdnů se o Zemanovi mluví a píše, jako by to byl nějaký drak, kterému je třeba ke sluji přinášet oběti, aby byl uspokojen, strašlivě se nerozhněval a nezahubil nás. Koří se mu i vítězové voleb: chce zákon o státní službě v prvním čtení - má ho mít. Chce seznam ministrů - dostane ho, zatímco z jeskyně tu a tam vyšlehne varovný plamen z dračího chřtánu. Nejmenuju, nemusím - bojte se mě!

Soukromník Bohuslav Sobotka nosí na Hrad jména a prezident je - domníváme se - se zájmem lustruje. To není pohádka. Dál se sestavování vlády, pokud jde o formální, ústavní stránku věci, neposunulo. Sobotka není jmenován premiérem - ale teprve pak může prezidentovi oficiálně navrhovat ministry. Dokud není premiér, jsou všechno jen táčky. Líbí - nelíbí.

Zeman ve skutečnosti mohl - a měl - jmenovat Sobotku premiérem už dávno. Už ve chvíli, kdy se na něm dohodla koalice. Jména kandidátů na ministry v tu chvíli nehrála roli. Nemusela být vůbec známá. Tak tomu bývalo i dřív - nejdřív premiér s politickou podporou ve Sněmovně a potom ministři, vláda. Ne obojí najednou. Koalice to, zjevně i kvůli Zemanovi, spojila. A tím mu zároveň nahrála, aby se jmenováním premiéra nemusel pospíchat. Což prezidentovi vyhovuje - zatím má všechny karty v rukou.

Proč se draka bát?

"Mluvil jste premiérovi do složení vlády? - Absolutně ne, o některých ministrech jsem dokonce ani vůbec nevěděl. Pokládám to za naprosto správné, protože premiér není loutka v prezidentových rukou. Má svaté právo rozhodnout o složení své vlády. Samozřejmě, nevylučuji, že kdyby se ve vládě objevila neosobnost, tak bych s panem premiérem o této věci konzultoval. Ale protože tomu tak nebylo, plně respektuji jeho volbu."

To je výňatek z rozhovoru o vládě Jiřího Rusnoka, který vloni v červenci s prezidentem vedl jeho dnešní tiskový mluvčí Jiří Ovčáček (to připomínáme také proto, aby snad nebylo pochyb, jestli novináři něco nepřekroutili).

Sluší se podotknout, že Rusnokova vláda měla nulovou oporu ve výsledcích jakýchkoli voleb. Kdežto v případě vlády, která se naopak o výsledek voleb opírá (ano, „váš hlas bude vždy slyšet"), si Zeman předem vyhrazuje právo nejmenovat a říká, že „pokud je prezident duševně příčetný, tak se samozřejmě zajímá i o personální složení vlády."

Takže Rusnokův kabinet, když „o některých ministrech dokonce ani nevěděl", snad jmenoval v dočasném pominutí smyslů?

Prezident republiky má důvěru jen 39 procent obyvatelstva (nižší byla pouze po Klausově amnestii). Strana, které propůjčil své jméno a tvář, ve volbách pohořela. Vláda, kterou navzdory Sněmovně jmenoval (údajně proto, že chtěl pomoci vyvolat předčasné volby - stalo se a jejich vítězové čekají), je už několik měsíců v demisi, a už proto by měla vyklidit pole co nejdřív.

Přes to všechno Zeman nijak nespěchá, aby status quo změnil. Nemusí - zatím nic neudělal, jen využívá toho, že se jaksi automaticky počítá s tím, že bude házet klacky pod nohy, že bude kalit vodu a bude přísný. Že ho ostatní berou jako silného a obávaného protivníka. Je jím ale? Opravdu má takovou moc?

Strach ze spícího draka je přehnaný. Politici se mu mají postavit čelem, ne našlapovat po špičkách, aby ho neprobudili.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Ozbrojenci v Burkině Faso zabili dva místní zaměstnance Lékařů bez hranic

Ozbrojenci na severozápadě Burkiny Faso zabili dva zaměstnance organizace Lékaři bez hranic (MSF). Organizace o tom informovala ve svém sdělení. Útočníci napadli vozidlo jasně označené logem MSF, ve kterém cestoval čtyřčlenný tým. Dva lidé přišli o život a dvěma se podařilo uprchnout, uvedla agentura AFP.

Lékaři bez hranic v reakci na incident pozastavili činnost v regionu Boucle du Mouhoun, kde k útoku došlo. "Oběti, obě z Burkiny Faso, byli zaměstnanci MSF. Jeden byl řidič a druhý měl na starosti logistiku," uvedla organizace. "Tato vražda nás šokovala a pobouřila. Šlo o záměrný a úmyslný útok na jasně označený humanitární tým při jeho lékařské práci," uvedla Isabelle Defourny z Lékařů bez hranic.

Burkina Faso patří k nejchudším zemím světa a čelí islamistickému povstání skupin napojených na teroristické organizace Al-Káida a Islámský stát (IS). Ty v širším regionu Sahelu jižně od Sahary obsadily rozsáhlá území a vysídlily miliony lidí. Frustrace plynoucí z bezpečnostní nestability v regionu podnítila od roku 2020 řadu vojenských převratů, včetně dvou v Burkině Faso v loňském roce.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Real porazil Al-Ahlí a ve finále MS klubů vyzve Al-Hilál

Fotbalisté Realu Madrid porazili 4:1 egyptský tým Al-Ahlí a postoupili do finále mistrovství světa klubů. Utkání v Rabatu rozhodl vítěznou trefou ve 46. minutě záložník Federico Valverde. Nejúspěšnější klub v historii soutěže se o pátý triumf utká v sobotu s Al-Hilálem ze Saúdské Arábie.

Real, který nastoupil bez zraněného držitele Zlatého míče Benzemy i brankáře Courtoise, rozhodl o vítězství na přelomu obou poločasů. Nejprve ve 42. minutě vyřešil Vinícius Júnior samostatný únik chytrým lobem přes gólmana Šanávího a krátce po změně stran přidal další trefu z dorážky Valverde.

Finalisté africké Ligy mistrů snížili v 65. minutě po Maalúlově penaltě, favorit ale zvrat nepřipustil. Realu nevadil ani Modričův neproměněný pokutový kop, v druhé minutě nastavení přidal pojistku po krásně souhře s Ceballosem útočník Rodrygo. V úplném závěru se ještě po pár vteřinách na hřišti prosadil střídající Arribas, pro něhož to byl premiérový zásah v A-týmu madridského velkoklubu.

"Bílý balet" si částečně napravil nepříznivou bilanci ze španělské ligy, ve které z posledních tří utkání vyhrál jediné. Na MS klubů zvítězil Real podeváté v řadě. Al-Ahlí prohrálo po 23 soutěžních zápasech a v sobotu se utká v souboji o třetí místo s brazilským Flamengem.

Další zprávy