To to uteklo. Už je tomu rok, co zemi pokryly billboardy s Milošem Zemanem. Jakkoli sám prezidentský kandidát předtím tvrdil, že „oblepovat sloupy je velmi neefektivní cesta, jak nám ukázala Olga Zubová". Připomeňme si, co na plakátech stálo:

Nejdřív, zkraje: „Váš hlas bude vždy slyšet."

Později, jak přituhlo: „Stop této vládě."

A když Zeman vyhrál, pak: „Děkuji, teď už nejste sami."

Plakáty byly dávno přelepeny a hmatatelných pozůstatků volební kampaně už není mnoho. V původní podobě stále existuje například facebooková stránka „Miloš Zeman na Hrad". Zemanovi voliči - ať už praví, nebo fiktivní - se tu vyznávají, proč dávají svůj hlas právě jemu. Vždy je na straně občanů, zněl jeden z nejčastějších důvodů, vedle sociálního cítění, duchaplnosti, řečnických kvalit či vlastenectví.

Prezident republiky sliboval, že bude naším hlasem a že se si s ním nebudeme připadat osaměle. Obrazně, pochopitelně. Potom jsme, stejní lidé se stejnými hlasy, volili i Poslaneckou sněmovnu. Ale ani dva a půl měsíce nato prezident nejmenoval ministerského předsedu. Slyší pořád ještě naše hlasy, nechá je zaznít? Nechce snad zas říct „Stop této vládě", že ne?

Líbí - nelíbí

Už několik týdnů se o Zemanovi mluví a píše, jako by to byl nějaký drak, kterému je třeba ke sluji přinášet oběti, aby byl uspokojen, strašlivě se nerozhněval a nezahubil nás. Koří se mu i vítězové voleb: chce zákon o státní službě v prvním čtení - má ho mít. Chce seznam ministrů - dostane ho, zatímco z jeskyně tu a tam vyšlehne varovný plamen z dračího chřtánu. Nejmenuju, nemusím - bojte se mě!

Soukromník Bohuslav Sobotka nosí na Hrad jména a prezident je - domníváme se - se zájmem lustruje. To není pohádka. Dál se sestavování vlády, pokud jde o formální, ústavní stránku věci, neposunulo. Sobotka není jmenován premiérem - ale teprve pak může prezidentovi oficiálně navrhovat ministry. Dokud není premiér, jsou všechno jen táčky. Líbí - nelíbí.

Zeman ve skutečnosti mohl - a měl - jmenovat Sobotku premiérem už dávno. Už ve chvíli, kdy se na něm dohodla koalice. Jména kandidátů na ministry v tu chvíli nehrála roli. Nemusela být vůbec známá. Tak tomu bývalo i dřív - nejdřív premiér s politickou podporou ve Sněmovně a potom ministři, vláda. Ne obojí najednou. Koalice to, zjevně i kvůli Zemanovi, spojila. A tím mu zároveň nahrála, aby se jmenováním premiéra nemusel pospíchat. Což prezidentovi vyhovuje - zatím má všechny karty v rukou.

Proč se draka bát?

"Mluvil jste premiérovi do složení vlády? - Absolutně ne, o některých ministrech jsem dokonce ani vůbec nevěděl. Pokládám to za naprosto správné, protože premiér není loutka v prezidentových rukou. Má svaté právo rozhodnout o složení své vlády. Samozřejmě, nevylučuji, že kdyby se ve vládě objevila neosobnost, tak bych s panem premiérem o této věci konzultoval. Ale protože tomu tak nebylo, plně respektuji jeho volbu."

To je výňatek z rozhovoru o vládě Jiřího Rusnoka, který vloni v červenci s prezidentem vedl jeho dnešní tiskový mluvčí Jiří Ovčáček (to připomínáme také proto, aby snad nebylo pochyb, jestli novináři něco nepřekroutili).

Sluší se podotknout, že Rusnokova vláda měla nulovou oporu ve výsledcích jakýchkoli voleb. Kdežto v případě vlády, která se naopak o výsledek voleb opírá (ano, „váš hlas bude vždy slyšet"), si Zeman předem vyhrazuje právo nejmenovat a říká, že „pokud je prezident duševně příčetný, tak se samozřejmě zajímá i o personální složení vlády."

Takže Rusnokův kabinet, když „o některých ministrech dokonce ani nevěděl", snad jmenoval v dočasném pominutí smyslů?

Prezident republiky má důvěru jen 39 procent obyvatelstva (nižší byla pouze po Klausově amnestii). Strana, které propůjčil své jméno a tvář, ve volbách pohořela. Vláda, kterou navzdory Sněmovně jmenoval (údajně proto, že chtěl pomoci vyvolat předčasné volby - stalo se a jejich vítězové čekají), je už několik měsíců v demisi, a už proto by měla vyklidit pole co nejdřív.

Přes to všechno Zeman nijak nespěchá, aby status quo změnil. Nemusí - zatím nic neudělal, jen využívá toho, že se jaksi automaticky počítá s tím, že bude házet klacky pod nohy, že bude kalit vodu a bude přísný. Že ho ostatní berou jako silného a obávaného protivníka. Je jím ale? Opravdu má takovou moc?

Strach ze spícího draka je přehnaný. Politici se mu mají postavit čelem, ne našlapovat po špičkách, aby ho neprobudili.