Kampaň skončila. Jaká byla? Nejlépe ji vystihují stranické rapy a písně (nazvěme je kampaněly): „Jaromír Dušomír, dáme mu mandát, pošleme ho do Sněmovny, ať jim to tam nandá..." Nebo: „Můj hlas je zelenej, zelenej, tvůj hlas je zelenej..." Nebo: „Všichni volí, i voli volí, a většina volů zatím volí voly." Dál: „Komunisté, to je jisté... ruce máme stále čisté." Nebo: „Metelesku blesku, pojďme pomoct Česku." Fuj.
To byl duch kampaně, jakási pseudopěvecká soutěž mixovaná s poněkud stupidními twitterovými textíky typu „Levicovou žranici? Sorry, #volím pravici". Případně další vyložené trapnosti typu „Kuba libre se míchá do všeho" nebo bývalý pražský primátor na svém Facebooku vystrkující na voliče holý zadek.
Nevybuchla žádná předvolební bomba. Žádná „Kubiceho zpráva", jež by dnes asi měla jinou podobu; dejme tomu by si policie v klepetech odvedla topáka Miroslava Kalouska. Protože i Kalousek byl symbolem této kampaně. Levice a novostrany ho použily jako strašáka. (Modrý Petr Nečas už nikoho nezajímá.)
Žádné volební téma taky téma
S tím souvisí téma voleb. Jaké bylo? Žádné. Tato kampaň měla žádné téma. Nebylo potřeba. Mít téma je příliš vážné. Možná nebyl čas nějaké téma vytvořit. Byla tématem „nedůvěra v politiky"? Ne, to není téma, ale axiom. Jako svoje téma to použil Andrej Babiš (ANO): Nejsme jako politici, makáme.
Bylo tématem „odstranit vládu"? Ani to ne. Nečasův kabinet padl „už dávno". A jeho pád (který si premiér a jeho parta zavinili evidentně sami) si přisvojil, ukradl prezident Miloš Zeman. Prý splnil svůj předvolební slib... Tématem voleb samo sebou nebylo ani odstranění Rusnokovy vlády. Je sice symbolem ubývání demokracie v Česku, je to vláda mimo demokratické mechanismy, ale zároveň je všem jasné, že po volbách dříve nebo později, podle nálady a choutek hlavy státu, skončí a upadne v zapomnění.
SPOZ se pokusila hrát téma padlé vlády: „Odstranili jsme Kalouska" měli na poutačích. Zemanovcům to však nezabralo ze dvou důvodů. Jednak to byla jasná, průhledná lež. A za druhé, jak už řečeno, odstranění „Kalouska" bylo pasé.
TOP 09 se pokusila nabídnout motiv ochrany demokracie proti autokracii. Jenže to téma bylo příliš obecné, rozhodující skupiny voličů se netýkající. (Nedávno mi jeden účastník debaty o politice řekl: „Jděte do pr... s demokracií." Nikoho z přítomných to nijak extra nepopudilo.) Navíc tento TOP motiv příliš připomínal minulou volbu na Hrad. Ta už proběhla.
V situaci, kdy volby nemají téma, derou se dopředu výkřiky, hesla, slogany, rap a persóny - zachránci (Babiš, Okamura, Boboklaus, Zeman). Nevýhoda takové kampaně? Voliči si sice něco tak jako tak vyberou, ale v podstatě netuší, co je čeká. Jistotu nemají ani u nejsilnější sociální demokracie, protože není jasné, zda v ní převládne „Zeman, či Antizeman".
Osobnosti, žádné ideje
Díky absenci tématu byla kampaň nic neříkající, povrchní. Zároveň v ní partaje neriskovaly. Tlačit silné téma je totiž vždycky risk - můžete se netrefit. Strašně málo šlo o vážná témata (maximem bylo heslo ČSSD „Prosadíme dobře fungující stát"; tedy zcela obecný, hluchý plk). Ve svém hlavním proudu, až na výjimky, to byla kampaň mířená na nemyslící.
Jogurtová kampaň. Kampaň na nějaký produkt, který nemá sám o sobě žádný duchovní obsah, jde jen o to, jak se zabalí. Plus tuny slibů, většinou nesplnitelných (zařídíme vám odvolatelnost politiků apod.) Daniel Köppl, šéfredaktor MarketingSalesMedia, o tom v ČT řekl: „To, že politika není už politikou idejí, ale politikou osobností a vlastně je to marketované opravdu jako jogurt prodávaný úplně stejným, stejným způsobem nebo jako prací prášek, tak to prostě je... V tom jsou ty volby a politika úplně opravdu stejné jako prací prášky, jogurty. Když vám to nechutná, tak prostě po tom nejdete."
Jaké jsou výhody jogurtové kampaně? Volič (ani politik, který kandiduje) nemusí moc myslet, rozhodovat se. Jsme čím dál víc odnaučováni se rozhodovat. Jakmile odpadne prvek rozhodování, zbývají už jenom emoce. A na ty kandidující strany s větším či menším úspěchem sázely.
S kampaní pro nemyslící souvisí další věc: myslící jsou pak zoufalí. Opakují, kudy chodí: „Nemám koho volit, nedokážu si v kampani vybrat." Příčina? Hledají někoho „zajímavého", „čistého", ale oproti emotivním konzumentům tito lidé neumějí odfiltrovat maléry lídrů. (Hledat čistého je samo sebou omyl, chyba, hledání svatých v politice nefunguje.)
Agrofert navýšil reklamní budgety
Konzumentská kampaň dokonale vyhovovala ANO Babiše. Sice čelil problému s estébáctvím, s tím, že měl práskat za komunistů, ale to se v jogurtové proklamaci vsákne jak slina do horkého písku. Babiš předvedl dokonalou synergii firmy (Agrofert) a volebního reje. Reklamní kampaně jeho firem a ANO 2011 fungovaly dohromady jako auto s náhonem na všechna kola. Agrofert navýšil reklamní budgety a všude bylo plno Babiše.
Příklad: reklama na Vodňanské kuře, kde v hlavních rolích figuroval český hokejový idol Jaromír Jágr a lídr ANO 2011 Andrej Babiš. Společnost Vodňanská drůbež k tomu řekla, že „cílem je posílit image výrobků a zdůraznit zákazníkům český původ kuřat produkovaných pod značkou Vodňanské kuře". Plus sázka na legrácky. „Teda, to je nejlepší křídlo, jaké jsem kdy měl," říká v reklamě zákazník Jágr. „Tak určitě," zarecituje prodavač Babiš frázi sportovců při rozhovorech s novináři.
To je přesné: prodavač Babiš.
Video s Babišem a Jágrem na YouTube za první čtyři dny shlédlo víc než sto tisíc lidí. V předvolení kampani. Do médií vtrhly taky Kostelecké uzeniny. Babiš, Babiš, Babiš. Dál? Dozvěděli jsme se, že je Agrofert oficiálním partnerem Českého olympijského výboru. Slavná Velká pardubická se neběžela v Synthesia Parku, ale v Agrofert Parku. Žokej Josef Váňa po závodu řekl: „Nevyhráli jsme Velkou pardubickou, ale myslím, že kdyby vyhrál volby pan Babiš, aby tenhle sajrajt, který tady přetrvává, dal do pořádku, tak bych byl hrozně rád." - Megasynergie.
Do toho musíme ještě připočítat Babišova média (týdeník 5+2, který vychází v 71 regionálních mutacích a je zdarma plus mediální skupina MAFRA). To bylo nóvum kampaně: kandidovalo hnutí miliardáře, která je mediálním magnátem. I to se na výsledku podepíše.
Bobošíkové haknkrojc
Největší nechutnost voleb? Jana Bobošíková na stránkách Hlavu vzhůru! zveřejnila podobiznu předsedy topky Karla Schwarzenberga s hákovým křížem za hlavou.
Nechutné bylo i nové zatažení návratu církevního majetku do kampaně. Postaral se o to lídr SPOZ Martin Pecina, ministr vnitra v demisi, který pravil, že má strach, aby Zeman nepřišel o své sídlo. Katolíci mu ho prý chtějí vyfouknout.
V kampani, zvlášť v jejím závěru, hrálo největší roli, kdo jakou blbostí víc zaujme, vévodily hymny a rap, ale i vztyčený prostředníček. Fakáč výtvarníka Davida Černého předvedl, jak je česká kultura zapřáhnuta ve službách politiky. Černý tak protestoval proti komunistickým manýrám Miloše Zemana a jeho obří, falický, fialový prostředník míří na Hrad. Onen fakáč však funguje i naopak: Černý je šikovný, ví, kdy na sebe upozornit, využil předvolební kampaň k sebepropagaci.
Další strany kromě Babiše? ČSSD byla tuhá, mdlá, stravovaná vnitřním napětím mezi zemanovským křídlem Haška a antihradním křídlem Sobotky. Nakonec se ze zoufalství a nesmírně trapně přidala k Pecinovu anticírkevnímu tažení.
TOP 09? Slabota na druhou. V prezidentské kampani fungoval výborně Karel Schwarzenberg s čírem na hlavě. Bylo to absurdní, vtipné, ulítlé. Zato kníže jako James Bond byl trapný a slabý jak čaj z mateřídoušky. TOPkampaň byla opět vystavěna na protikladu Schwarzenberg - Zeman. Nefungovalo to. Co topce nejvíc v předvolební řeži pomáhalo, byla slabota modré strany.
ODS kampaňovala jako strana v pádu, na dně. Nedokázala si před volbami ani zvolit regulérního lídra, nechala tam kmotromila Martina Kubu. Miroslavu Němcovou použila jako žížalu na udici, ale ryb se zjevně moc nenachytá.
Mimořádně chabá, nenápaditá, byla agitka SPOZ. Zemanovci v ní zřejmě utopili mraky peněz (věřit zveřejněným dvaceti milionům by mohl jen opravdu velký naiva), ale nezabrala. Proč? Jak už řečeno, kampaň byla emotivní, pocitová. Za SPOZ pilně kopal prezident Zeman. Jenže mnoha rozzlobeným voličům to přišlo nefér. Stejně jako to, že pět ministrů Rusnokova kabinetu kandiduje za Zemanovce. Plus řada skandálů a zjevná nedemokratičnost strany. Suma sumárum prezidentský propadák.
Futurostrana je zelená, zelená
Úsvit? Tomio Okamura je sólista. Sám kampaň neutáhl. Není tak schopný jako Babiš a jeho impérium. Navíc se opřel o Víta Bártu, předsedu Věcí veřejných, ten mu vede kandidátku v Plzeňském kraji. Nepochopitelné.
KDU-ČSL? Vsadili na svoji vynucenou politickou pauzu (od roku 2010 nebyli ve Sněmovně) a zároveň na mix historické, osvědčené strany s novou tváří Pavla Bělobrádka. Lidovcům v závěru zřejmě dost pomohly útoky na církev. Ty zmobilizovaly (úžasné slovo) katolíky.
Hlavu vzhůru! Jany Bobošíkové vsadilo na mrtvého koně. Exprezident Václav Klaus netáhne. Nejvíc o jeho popularitě vypovídají plakáty okolo Pražského hradu. Kdosi všecky jeho hlavy pečlivě přeškrtl a připsal slovo ŠKODNÁ.
Pěknou, moderní, přátelskou kampaň vymysleli zelení. Mířili na mladé lidi, do budoucna. Jenomže, jak už řečeno ve Volební řeži, potřebovali by jiný národ.
Komunisté, to je jisté? Ti nemusejí dělat skoro nic, nesedí ve vládě a jen čekají. Propad ČSSD před volbami jim nahrává, stávají se pro sociální demokraty, to by se Marxovi líbilo, „poznanou nutností". Kampaň pro nemyslící, pro konzumenty jim dokonale vyhovovala.
Máme za sebou emocionální, jogurto-kuřecí, bezduchou kampaň nachystanou pro lhostejné, otrávené konzumenty.
