Hrací automaty, herny a kasina, respektive jejich rozkvět, se u nás staly jedním ze symbolů aktuálního společenského úpadku. Podobně jako třeba billboardy. Boj proti hazardu naráží na to, že jde o problém hluboký a syntetický, pevně zapřený o hloupost, nevkus, bezostyšnost a korupci. Takže problém mravní, jak by řekl Tomáš Baťa.

Jeho efekty jsou ale docela přízemní a velmi konkrétní. Podívejme se na to.

Primář Nešpor, seznamte se

Šermovat slovním spojením „normální člověk" je ošidné, nicméně v tomhle případě se osměluji a s důvěrou v toleranci si ho půjčím. Normální člověk totiž hrát na automatech do heren nechodí. Není to žádný přirozený způsob relaxace, tak jako si někdo jde zaplavat nebo do kina. Je to úlet, ne důstojné společenské vyžití.

To jen pro pořádek - protože vzhledem k tomu, že na herny narazíte na každém rohu, by se mohlo zdát, že jde naopak o důležitou součást našich životů, nezbytnou pro jejich naplnění a společensky široce přijatelnou. Tak se tváří i ti, které hazardní průmysl živí, a v podstatě to akceptuje také valná část radnic, na jejichž území se gambling provozuje.

Že je to něco, co tady bylo, je a bude, protože to „potřebujeme". Tahle zdánlivá normalita je na hazardním boomu asi vůbec nejhorší.

Ve skutečnosti jsou veřejné herny jednou z nejzbytečnějších institucí, jaké se v posledních desetiletích podařilo rozvinout. Ale také jednou z nejúspěšnějších: když propojíte reálnou nudu s iluzí štěstí, prostě to funguje.

Založit miliardový byznys (pozdravujeme v daňových rájích) jen na lidských zlozvycích by ale samozřejmě nestačilo. Na to je sociální patologie kolem heren příliš očividná. Lidový hazard bylo třeba nechat prorůst do života měst a obcí. A tím si zavázat místní politiky.

Stalo se. Takže komunál se zrušení heren - poté, co k tomu konečně získal pravomoci - zhusta brání a tváří se přitom, že mu jde o veřejné blaho. To je i v absurdistánu paradox na stupně vítězů. Politici se nechávají koupit častěji - ale málokdy je to celé tak průhledné. Bezostyšné.

Hospoda U Drsnejch

Pro ilustraci poslouží příklady z Prahy 13, tvořené převážně sídlištěm Jihozápadní město. Radnice v čele se starostou Davidem Vodrážkou z ODS původně vyhlásila „nulovou toleranci", pak otočila. Z dojemných dopisů, kterými ji obeslali majitelé heren, citoval deník Insider:

Například společnost Income Club uvedla, že pokud nebude smět provozovat hernu, zavře i přilehlou restauraci. „Hospoda U Drsnejch má charakter levného stravovacího zařízení pro nižší příjmové skupiny, kde se denně stravuje 150 osob," apelovala na sociální cítění radních.

Ještě dál zašel majitel obchodního centra Luka, jehož firma ENDL + K tam provozuje kasino. Ta radnici rovnou informovala o tom, že celé nákupní centrum ještě letos v případě nulové tolerance k hazardu zavře. Okamžitou výpověď měla dostat prodejna Tesco, pobočka České spořitelny i drobní živnostníci, kteří v jejím areálu u stanice metra podnikají.

„Určitě si uvědomujete rizika s tím spojená, dovedete si představit opuštěnou, zpustlou, prázdnou a neudržovanou budovu, s tím spojený nárůst kriminality a nepořádku," pohrozila firma.

Je to celé postavené na hlavu. Gambling najednou údajně plní jakousi kladnou sociální funkci. Je ho nezbytné podpořit, aby občané vůbec měli kde obědvat a nakupovat a aby úřady práce nezavalili propuštění zaměstnanci heren.

Nebuďme naivní a nevěřme tomu, že radnice se chytila za nos, když jí šéfové heren otevřeli oči. Jde o peníze.

Přece se dohodneme

Napřed si připomeňme skandál z roku 2009. Figurant MF Dnes se ve sněmovně vydával za majitele heren a zjistil, že někteří poslanci mu jsou ochotni jít za milion korun na ruku a upravovat zákon podle jeho přání, nebo o tom minimálně uvažovat. Především šlo o komunistu Jiřího Dolejše (aféru ustál) a Ladislava Šustra z TOP 09 (rezignoval).

S odstupem času je na celé věci nejpozoruhodnější, že skoro nikomu, až na Stranu zelených, tehdy taková - evidentně korupční - žádost nepřišla zcela nepřijatelná a s „majitelem heren" nevyrazili dveře. Naznačuje to mimo jiné, jak funguje hazardní lobby a jak jí „čelí" politici.

Zpět do současnosti. Důkazy přímo o „igelitkách" k dispozici nejsou, ale sama radnice Prahy 13 přiznává, že ji hazardní byznys sponzoruje nad rámec povinných odvodů. Například firma ENDL + K jí podle Insideru za poslední tři roky přilepšila více než čtyřmi miliony.

To je běžný komunální postup, třeba ve stavebním podnikání. Investoři posílají radnicím peníze a tím se vykupují z pravidel, která platí pro všechny ostatní, anebo si jen, řekněme, předplácejí vstřícnost. Čistá privatizace politiky. A radnice berou peníze navíc od hazardních firem, ačkoli jsou tím pádem ve střetu zájmů.

Ať už jde o povinné desátky, nebo nepovinný dar na přilepšenou, politikům vyhovuje, když měšec, který drží v rukou, je co největší - mají z čeho brát a rozdělovat.  Čím větším balíkem disponují, tím víc mohou „vládnout", páchat dobro, distribuovat veřejné zakázky, stříhat pásky před volbami. Zákazem hazardu by přišli o peníze, a tím pádem omezili i vlastní moc. Proto couvli - pochopili, že by byli sami proti sobě.

Tak to chodí. Nemusíte rovnou trefit jackpot - úplně stačí, když znáte ta správná pravidla hry.