Překvapivá nominace sociologa Jana Kellera na lídra sociální demokracie poprvé přivedla větší pozornost k evropským volbám. K těm sice za čtyři měsíce přijde jen plus minus čtvrtina voličů - přesto budou důležitější a zajímavější, než by odpovídalo tomu, jak málo Čechy vzrušuje jakýsi téměř imaginární europarlament. Ve kterém bude česká vlaječka na pouhých 21 ze 751 křesel.
Volby do Evropského parlamentu - v tom samozřejmě není Česko výjimkou - neslouží ani tak ke zformování nějaké „vládní většiny", respektive takhle je v řadách voličů dokážou chápat jen opravdoví eurofajnšmekři. „Běžný volič" tak tak dokáže vyjmenovat nějaké evropské poslance; štrasbursko-bruselský parlamentní babylon mu nic neříká. Nevidí za výsledky voleb konkrétní moc a to oslabuje jeho motiv, aby vůbec hlasoval.
Eurovolby vždycky něco „znamenají" především na domácí půdě. U nás to platilo zatím pokaždé, v letech 2004 i 2009. První volby především přispěly k pádu Vladimíra Špidly, protože jeho ČSSD tehdy dostala 8,78 procenta hlasů a obsadila čestné páté místo. A ty druhé, před pěti lety, se zas nesly ve znamení přeexponované volební kampaně, vedené s mnohem větším nasazením a s mnohem většími náklady, než by normálně odpovídalo významu situace. Všichni totiž počítali s tím, že za pár měsíců budou předčasné parlamentní volby, a tak to vzali jedním vrzem už od jara. Ano, zběsilosti typu vajíčka na Paroubka spadaly právě do zdánlivě nevinné eurokampaně…
Mobilizace za nezávislost
Divoký rok 2009 se letos nejspíš opakovat nebude. Pokud se nestane něco nečekaného se Sobotkovou vládou, politické strany si eurokampaní mohou připravit půdu maximálně pro podzimní komunální volby a to jim nebude stát za to. Navíc, evropské volby nejsou žádný kasovní trhák - jediným příspěvkem do stranických pokladen je 30 korun za hlas. Ani vítězná ODS minule nevydělala víc než 22 milionů. Ani za to až tak barnumskou celostátní reklamu nepořídíte.
Tedy pokud nemáte za sponzora nějakého billboardového magnáta, jako minule Olga Zubová. Její strana, poté co Jaromír Soukup oblepil republiku, dostala necelých 15 tisíc hlasů, to bylo 0,62 procenta - má někdo chuť to zopakovat? Proč? Tímhle způsobem „udělat" a „prodat" politika je přece prakticky nemožné, natož v eurovolbách.
Mimochodem, na kandidátce Demokratické strany zelených byl tehdy nejen mecenáš Soukup, ale také výše zmíněný Jan Keller. Dostal 2331 preferenčních hlasů, což bylo mezi kolegy sice druhé místo po Zubové - ale například pornoherečka Dolly Buster měla v roce 2004 preferencí třikrát tolik…
Nesrovnáváme to náhodou. Evropské volby se totiž - při vší úctě k showbyznysu a sociologii - obvykle vyznačují vyšším zastoupením „exotů" a „druhé ligy" v řadách kandidátů. Lídři zavedených stran operují na domácím poli. A excentrici zase cítí šanci to zkusit, protože lidé do Evropy volí „odvázaněji", „bez zábran". Evropské volby jsou typická příležitost, jak to těm u moci spočítat - aniž bychom tím riskovali, že to přepískneme. Přichází čas protestních hlasů, to je zkušenost z celé Evropy.
Letos to nejspíš bude ještě markantnější. Jde o první eurovolby poté, co vypukla „řecká krize". Miliardy eur, které vlády za posledních pět let nalily do zachraňování bank, asi už nikdo nespočítá. Víc než kdy dřív se řeší, kdo na koho doplácí a jaký to všechno má vlastně smysl. Sjednocená Evropa dostane ve volbách zabrat. (Například v Británii může podle průzkumů vyhrát UKIP, Strana nezávislosti Spojeného království).
Nebudeme výjimkou. České průzkumy přesvědčivě ukazují, že ve srovnání s rokem 2009 vidíme Evropu méně spravedlivou a demokratickou, zato nám víc symbolizuje byrokracii a častěji si myslíme, že ohrožuje naši národní totožnost. To je hlas lidu. Nějakým eurooptimistickým programem jen tak voliče nezmobilizujete. Vždyť jen čtvrtina lidí podle CVVM věří, že rozhodnutí Evropské unie jsou v zájmu České republiky.
Půjde o to, jestli tuzemští europesimisté k volbám nepřijdou, nebo odevzdají více či méně protestní hlas. (V letech 2004 i 2009 byla účast 28 procent, vyšší by letos byla překvapením.)
Předběžné menu
Z toho, co zatím víme o kandidátech, rozhodně nevyplývá, že by se měla strhnout nějaká vášnivá předvolební kampaň. Zmíněný Jan Keller je toho dobrým důkazem. Evropskou kompetenci jistě má, je vzdělaný, bystrý publicista a diskutér … ale není to přece politik, není to „těžká váha", není to volební lídr nejsilnější vládní strany s vazbami na její strukturu. Není to - nebo si ho tak neumím představit - jeden z klíčových představitelů republiky v Evropě. Keller je důkaz, že pro ČSSD jde o volby druhého řádu. Strana na to může doplatit volebním výsledkem. (Nesrovnávejme Kellera s pornstar Norou Baumbergerovou, použijme serióznější příměr: Profesor Martin Potůček, kandidát ČSSD ze stejného těsta jako Keller, předloni nepostoupil do druhého kola senátních voleb v Praze 8, prohrál s kandidáty ODS a KSČM.)
KSČM nejspíš nasadí do čela kandidátky nějakého stranického matadora, nemůže tím nic moc získat ani ztratit. ANO 2011 má výhodu ve známém lídrovi Pavlu Teličkovi - to je klasický „euroodborník", díky němuž je Babišovo hnutí prozatím favoritem. Za TOP 09 má kandidovat Jaromír Drábek (ale asi by nebyl lídrem), což může být dvousečná taktika - pokud ho chce strana uklidit do Štrasburku, může se jí také stát, že ani nepřekročí pětiprocentní hranici. Drábek, se svou ministerskou minulostí, by měl spíš politiku opustit.
Minulé eurovolby poměrně suverénně vyhrála ODS, když dva měsíce po pádu Topolánkovy vlády získala 31 procent. S relativně známými euro-jmény (Zahradil, Tošenovský, Kožušník) má teď jasnou šanci vrátit se alespoň na dvouciferný výsledek. Značka ODS bude oprášena. Jak dalece, záleží i na tom, jestli zprava zaútočí radikální euroskeptici (Václav Klaus, Suverenita či Strana svobodných občanů mají slušný „mobilizační potenciál"). Okamurův Úsvit v tuto chvíli nemůže v evropských volbách mnoho co nabídnout. Piráti a Strana zelených (zejména bude-li kandidovat předseda Ondřej Liška) jsou jako obvykle černými koni, zhusta soupeřícími o jedny a ty samé voliče.
Zbývá zmínit KDU-ČSL. Ta je výjimečná v tom, že zjevně disponuje silnou politickou euro-osobností, ta ale nekandiduje. Zuzana Roithová, tvář lidovců z loňského roku, se místo toho, aby zúročila kapitál důvěry z prezidentské volby, z aktivní politiky stáhla. Nekandidovala vloni do Sněmovny a nepůjde ani (do třetice) do evropských voleb. Škoda, nejen pro lidovce.
