Praha - Spoluzakládal Sial, nejznámější český architektonický ateliér druhé poloviny 20. století.
Společně s Karlem Hubáčkem a dalšími architekty, jejichž sídelním městem byl Liberec, si dokázali na normalizačním režimu vyvzdorovat domy, které jsou dodnes oceňovány i v zahraničí. Televizní vysílač Ještěd, OD Máj, výčet by byl skutečně hodně dlouhý.
"I nyní jsou příklady dobrých domů, ale není jich moc," tvrdí známý český architekt Miroslav Masák.
Městům podle něj chybí ucelenější vize, jak se svými prostory naložit, přičemž tento nedostatek otevírá prostor pro spekulace. Peníze bez myšlenky pak ničí tváře měst.
Pro přehlednost jsme rozhovor rozdělili do více částí.
A.cz: Jaký projekt vás v poslední době na české architektonické scéně zaujal nejvíce?
Určitě to je Sněžka od Martina Rajniše. Pak galerie v Lounech od Emila Přikryla nebo nová národní technická knihovna. To bude hodně povedený barák. S výhradami knihovna v Hradci Králové.
Miroslav Masák
- narodil se roku 1932 v Úvalech u Prahy
- v letech 1952-58 studoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze
- podílel se na založení samostatného projektového ateliéru Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL)
- založil a několik let při Sialu vedl takzvanou Školku, tedy ateliér mladých absolventů škol architektury
- v lednu 1990 se stal odborným poradcem prezidenta republiky. Současně byl pověřen koncipováním rozvoje Pražského hradu
- v 90. letech působil na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně
- v roce 2007 mu byla udělena Pocta České komory architektů
- mezi jeho nejvýznamnější práce patří kromě OD Ještěd v Liberci také OD Máj v Praze, rekonstrukce Veletržního paláce v Praze, Výstavní pavilon Libereckých výstavních trhů či Relaxační lázně v Teplicích
A určitě, jestli ho tedy postaví, bude krásný dům nová krajská knihovna v Havlíčkově Brodě. Zatím to je jen projekt, ale to je bezvadná věc, urbanisticky, architektonicky, provozně, prostě prima. To je nejlepší výsledek soutěží, který pamatuju, a že toho pamatuju hodně.
A.cz: Co je podle vás těžší, vyvzdorovat si zajímavý dům za komunismu, nebo nyní? Nebo je to srovnatelné?
Je to srovnatelné v jedné věci. Když máte mecenáše, nebo kultivovaného klienta, tak je to jedno, protože v obou situacích se za vás postaví.
Použijme pro příklad Moulise. On to nebyl klient, ale byl to liberecký primátor, který nad námi držel ruku a měl dostatečnou pozici, aby to, co se staví, mohl usměrňovat.
Ale přece jen v demokratické společnosti, přes všechny její nedokonalosti, můžete alespoň veřejně ventilovat názor, a to v totalitě nikoli.
I když se dneska lidi taky bojí. Ne, že by za to šel sedět, ale protože by si ztížil osobní situaci. Řekne si, co já bych se do toho motal… To je otázka stavu občanské společnosti, a já věřím, že v čase se bude posilovat a vyvíjet.
A.cz: Myslíte, že mají radnice dostatečný prostor pro to, aby ovlivňovaly ráz města?
Je to hlubší problém a zase je to o společnosti. Je dvacet roků po listopadu a za tu dobu žádná z vlád, které tu byly, a z toho viním samozřejmě i Vaška Havla, nedefinovala naprosto jednoduše a srozumitelně vizi naší společnosti. Naše místo v Evropě.
Ale to se týká nejen Čech, to se týká Prahy a to se týká i Liberce. Nikde není tato vize definovaná.
Praha má tři možnosti rozvoje. Buď to bude klasická atrakce, což je vlastně dneska, nebo centrum středoevropské vzdělanosti, nebo kombinace obojího.
Tohle se nikde neřekne. A možná to je i trochu úmysl. Protože kdyby se to řeklo, tak se nemůže spekulovat s pozemky, tak jako se spekuluje, nemohly by se stavět blbé baráky, které jsou k ničemu, třeba administrativní paláce, které zůstávají prázdné.
A nemohlo by se blouznit o olympijských hrách. To jsou všechno totiž nesmysly
To samé v Liberci. Pokud město jasně nedefinuje svoji vizi, tak bude lítat od zdi ke zdi. Poprvé místo Textilany (textilní továrna poblíž centra města, momentálně jedna z největších proluk v Liberci, pozn. red.) bude park, pak tam budou byty, nikdo neví pořádně proč.
A nakonec jen proto, že se objeví nějaký developer a řekne, postavím to a to. Pak vznikne paskvil. Plácá se totiž díra dírou a jde opět jen o prachy.
A.cz: Existuje příklad dobré spolupráce mezi architekty a radnicí?
Litomyšl. Díky umanutosti a energii tamního starosty Mirka Brýdla. Rozhodl se, že s městem začne něco dělat a vsadil na správného koně, Zdeňku Vydrovou z Brna, která jim dělala hlavního konzultanta. Přes ni se tam natáhli mladí architekti, kteří tam začali stavět prima baráky.
Pak narostla Mirkovi Brýdlovi křídla a prostor dostávali architekti ocenění na Grand prix v Praze, a na tom městě to je vidět.
Liberec je pak příklad úplně z druhé strany, ten ještě nakročeno k tomu ani nemá.
A.cz: Dá se ještě vůbec změnit?
Nikdy není pozdě. Tak jak se zboural za 35 let můj obchoďák, tak se může za padesát let zbourat Forum. Ale rozhodně by se to, co se tam děje, mělo zastavit. Vzniklo to na základě dvou impulsů - prachy a hloupost.
Hloupost těch, kteří o tom rozhodují, nebo se nechají zaplatit, to já nevím… Ale předpokládejme, že je to ta lepší varianta, tedy jen hloupost. A to se dá přibrzdit.
A.cz: Jak může město bojovat proti zájmům investorů?
Třeba hlavním architektem. Aby tato funkce měla smysl, nesmí být existenčně závislý na vedení radnice. Jakmile jste něčí zaměstnanec, tak musíte poslouchat.
A nemusí to přitom být jeden člověk. Je tu příklad z první republiky. Praha neměla hlavního architekta, ale takzvanou státní regulační komisi, v ní seděly nejpomazanější hlavy a rozhodovaly, jak má vypadat urbanistický rozvoj města.
Samozřejmě, že neměly rozhodovací pravomoc, ale rozhodně to byl tak respektovaný útvar, že se primátor ani nesnažil přes ně jít.
To by v Liberci šlo udělat taky. Sestavit poradní sbor z nejlepších dosažitelných lidí, přes který by nešlo jít, protože by chyběly protiargumenty.
A.cz: Myslíte, že se z architektury a uvažování o rázu měst vytratila odpovědnost?
To je asi nevážnější termín, který bychom jako architekti měli používat. A ne jen k městu, ale vlastně v globální společnosti k celému světu. Tak se nebudeme pouštět do kravin, i když by to mohlo lákat.
To neznamená, že se máme držet při zdi, nebo že by se neměly vymýšlet nové baráky. Ale stavět tam, kde je k tomu skutečný důvod. A ne jen tam, kde je důvodem okázalost nebo finanční zisk.
