Lékaři prohlásí pár za neplodný po roce neúspěšného snažení o dítě. Podle dat Světové zdravotnické organizace si takovou diagnózu během života vyslechne přibližně 17,5 procenta dospělé populace, tedy každý šestý člověk. Mezi nimi byla před více než čtyřmi dekádami také matka Louise Brownové, prvního člověka, který se narodil pomocí umělého oplodnění.
Manželé Brownovi se o dítě snažili celých devět let. Přirozené početí však páru znemožnila neprůchodnost vejcovodů, jedna z nejčastějších příčin neplodnosti. Vzniká obvykle jako následek zánětu nebo endometriózy. "Po letech se rodiče rozhodli požádat o pomoc lékaře, kteří mé matce diagnostikovali depresi," svěřila se během návštěvy pražské kliniky IVF CUBE pětačtyřicetiletá Brownová. Angličanka navštívila Česko při příležitosti oficiálního zahájení činnosti Nadačního fondu ProPlodnost, který si klade za cíl šířit osvětu a bořit mýty kolem tématu neplodnosti.
Časté otázky k neplodnosti
Kdy mluvit o neplodnosti?
- Neplodnost lékaři definují jako neschopnost otěhotnět v průběhu jednoho roku snažení. Označuje také stav, kdy žena po otěhotnění není schopna dítě donosit.
Co znamená pojem "umělé oplodnění"?
- Jedná se o spojení vajíčka a spermie mimo tělo ženy. Odehrává se na klinikách asistované reprodukce nebo centrech IVF, což je zkratka pro latinský obrat "in vitro fertilizace", v českém překladu "oplodnění ve skle".
Jak se při asistovaném početí postupuje?
- Lékaři předepíšou ženě hormony ve formě injekcí, které vedou k dozrání vajíček ve vaječnících. Poté je odeberou a od muže vezmou vzorek spermatu. Ke spojení vajíčka a spermie dochází ve společném roztoku buď samovolně, nebo laborant vpraví spermii do vajíčka tenkou jehlou. V laboratorních podmínkách se z oplozeného vajíčka vyvíjí zárodek, neboli embryo, tři až šest dnů.
Co když nemá pár vhodné spermie či vajíčka?
- V případě, že léčený pár nemá vhodné vlastní spermie, vajíčka nebo obojí, je možné využít zárodečné buňky od anonymních dárců.
Hradí léčbu pojišťovna?
- Zdravotní pojišťovny klientům zaplatí základní výkony u tří cyklů IVF s přenosem embryí. Pokud bylo v prvních dvou cyklech přeneseno pouze jednoho embryo, hradí ještě cyklus čtvrtý.
Praktický lékař Luisinu matku poslal také na vyšetření ke gynekologovi. "Matce řekl, že její šance na početí je zhruba jedna ku milionu. Nenechal ji ale odejít bez naděje. Vzpomněl si na projekt, který vedl britský vědec Robert Edwards a jeho kolega, gynekolog Patrick Steptoe," vzpomíná Brownová.
Edwardsovi se poprvé podařilo oplodnit lidské vajíčko mimo dělohu v roce 1969. Tentýž rok požádal o pomoc svého známého, lékaře z oldhamské všeobecné nemocnice Steptoea, aby mu pomohl techniku zdokonalit. Dvojice testovala metodu umělého oplodnění na 282 ženách. Pouze pět z nich klinicky otěhotnělo, žádná však živé dítě neporodila.
Navzdory tomu si Brownové matka domluvila s vědci schůzku, aby se společně mohli rozhodnout, zda je vhodnou adeptkou na testování dnes nejpoužívanější metody umělého oplodnění in vitro fertilization, zkráceně IVF. Tehdy podle Brownové proces ještě žádné jméno neměl. "Šlo jen o vědecký pokus. Odebrali matce jediné vajíčko na zkoušku. No, a tady jsem," zlehčuje téma s úsměvem.
Co je to metoda IVF?
K procesu IVF, z nějž je odvozená známá fráze "dítě ze zkumavky", lékaři žádnou zkumavku nepotřebují. Ke splynutí vajíčka se spermií mimo tělo dochází za pomoci laboranta v Petriho misce. Vzniklá embrya jsou potom několik dní uchovávána mimo tělo ženy. Nejlepší z nich pak lékař přenese pacientce do dělohy.
Původní metoda IVF se od té dnešní, která je jedním z nejefektivnějších způsobů umělého oplodnění, značně liší. "Nyní lékaři používají před odebráním vajíček u žen hormonální stimulaci, díky které jich v těle dozraje více. Buňky pak mohou zdravotníci odebrat pomocí ultrazvukové sondy s jehlou, uschovat a případně využít k umělému oplodnění," vysvětluje vedoucí lékařka kliniky IVF CUBE Hana Višňová. Dříve lékaři pacientům hormony ke stimulaci nepředepisovali, a tak každý měsíc mohli odebrat jen jedno vajíčko, které z těla ženy následně vyndal chirurg.
Do malého městečka Oldham na jihozápadě Anglie se v létě roku 1978 sjel nespočet reportérů z místních i zahraničních redakcí. Všichni chtěli být svědky toho, co světová média označila za nejočekávanější porod za poslední dva tisíce let.
"Matce až do sedmého měsíce těhotenství vůbec nedocházelo, o jak velkou věc jde. Chodila na prohlídky ke Steptoeovi jako kterákoliv jiná pacientka. Přišla si normální. Časem si však uvědomila, že zřejmě opravdu bude první," vysvětluje Brownová.
Průběh porodu lékaři natočili, aby zachytili poškozené vejcovody pacientky a dokázali veřejnosti, že jejich metoda není podvod. Rodina Brownových následně čelila kritice za to, že porod své dcery zveřejnila. Podle Luisy Brownové však neměli na výběr.
Mnozí se z prvního dítěte, kterému na svět pomohlo umělé oplodnění, radovali. Přesto se nový objev nevyhnul i negativním reakcím. Náboženské skupiny označili metodu za "hraní si s Bohem". Některá média případ Brownové podle amerického týdeníku Time srovnávala s dystopickou novelou anglického spisovatele Aldouse Huxleyho Konec civilizace. Příběh knihy z roku 1934 popisuje svět, v němž jsou lidé pěstováni v laboratořích podobným procesem, jaký se odehrával před porodem matky Louise.
V letech po narození Louise Brownové počet žen podstupujících IVF pomalu rostl. První dítě se díky této léčbě narodilo v Americe v roce 1981, v české Fakultní nemocnici v Brně došlo ke zdařilému použití metody jen o rok později. Zasloužil se o to především přední český porodník Ladislav Pilka. Stejný rok se narodila metodou asistované reprodukce i Louisina sestra Natalie, která se stala přesně čtyřicátým dítětem "ze zkumavky" na světě.
Podle údajů londýnského Muzea vědy se nyní na celém světě díky metodě IVF narodilo přibližně 6 milionů dětí. V Česku si za léčbu člověk zaplatí od sedmdesáti do sta tisíc korun, tři pokusy však ženám do 40. narozenin zpravidla hradí pojišťovna. Ve Spojených státech jeden pokus pacienta stojí 12 tisíc dolarů, tedy více něž 267 tisíc korun.
