Šestnáctiletý mladík, na první pohled zdravý a s optimální váhou, si předloni zaběhl jeden z mnoha stovek běžeckých závodů, které se v Česku pořádají. Po něm si však přivodil kolaps z přehřátí, pro který je typická porucha vědomí, křeče a poškození orgánů. Poškození bylo natolik zásadní, že mladík musel podstoupit transplantaci jater.
IKEM, kde transplantace jater proběhla, již zaznamenal několik případů, kdy si amatérský běžec poškodil játra, do kterých kvůli nadměrně přehřátému organismu nedoputovalo potřebné množství kyslíku. Kromě šestnáctiletého mladíka z tohoto důvodu lékaři sáhli k transplantaci orgánu také u jednačtyřicetiletého muže, u dalších čtyř pacientů transplantaci lékaři zvažovali.
Ve dvou případech se však pacienta zachránit nepodařilo. "Je to malé číslo, ale vezměte si, že zdravý třicetiletý muž si jde zaběhat, ale už se nevrátí, protože zemře," říká Eva Kieslichová, přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM, která však upozorňuje, že selhání jater kvůli běhání je skutečně extrémní případ.
Běžecké závody zažívají v Česku i ve světě boom, nejsou však výsadou pouze profesionálů. Daleko větší část startovního pole tvoří amatéři, pro něž leckdy není důležitý čas, ale pouze určitou vzdálenost doběhnout. Pravděpodobně nejznámější akcí je Pražský mezinárodní maraton, který se každoročně koná v květnu v ulicích centra metropole a účastní se ho více než 10 tisíc závodníků.
Lékaři z IKEM během loňského ročníku provedli výzkum, kterého se zúčastnilo 97 amatérských běžců, kteří podstoupili před závodem detailní vyšetření, stejně byli testováni bezprostředně po doběhnutí a následně den po závodě.
Sedmdesát procent běžců mělo krátkodobě poškozené srdce
Z výsledků mimo jiné vyplývá, že 70 procent běžců mělo po závodě ve svém těle vyšší než normální hodnotu látky zvané troponin, což svědčí o "laboratorních známkách poškození srdečního svalu".
Autor studie doktor Marek Protuš však upozorňuje, že to není nic neočekávaného. "Když se stanovují normální hodnoty, tak se samozřejmě nepočítá s tím, že člověk předtím běží maraton. Dá se říct, že po takovéhle zátěži je vzestup troponinu normální. Podstatné ale je, aby pak adekvátně klesal," vysvětluje Protuš.
A z měření den po maratonu vyplynulo, že u většiny běžců troponin skutečně klesl na úroveň normálních hodnot. "Ale našlo se mezi nimi několik málo výjimek, kdy troponin ještě den po maratonu byl vyšší než v době hned po maratonu. Tihle lidé jsou v riziku," vysvětluje Protuš. Podle něj sám o sobě troponin zdraví nebezpečný není, ale signalizuje poškození srdečního svalu.
Neříkáme, ať neběháte a ležíte na pohovce, říká Pirk
"My jsem vás nechtěli vystrašit a říct vám, abyste neběhali a leželi na pohovce," říká k tomu přednosta Kardiocentra IKEM Jan Pirk, sám nadšený běžec. "Chtěli jsme říct, že máme všichni běhat, ale máme si uvědomit, že je zodpovědností každého jednoho člověka, co si může dovolit. Měli bychom běhat, ale měli bychom běhat to, na co máme, a nepřehánět to. Pak budeme zdraví," vysvětluje Pirk.
Pro mnoho běžců je uběhnutí maratonu jakási výzva nebo sázka s přáteli. Na start se tak mnohdy staví jedinci, kteří na maratonský závod dostatečně netrénovali. Podle výzkumu IKEM dokonce na trati o délce 42 kilometrů závodí i tací, kteří 90 dnů před maratonem neuběhli v rámci tréninku ani kilometr.
O tom svědčí i fakt, že startovní pole maratonu není "zdravější" než běžný vzorek populace. Mezi účastníky průzkumu tak byla padesátka běžců s neléčeným zvýšeným tlakem, 55 běžců s neléčenou poruchou metabolismu tuků a desítka lidí měla abnormální nález při echokardiografickém vyšetření.
Lékaři proto tvrdí, že na maraton je potřeba nejen systematický a dlouhodobý trénink, ale také dobře znát svůj zdravotní stav. Velmi důležité je před závodem dodržovat také pitný režim.
Vzdát závod není prohra
Z pohledu lékařů je navíc problematické, že řada lidí chce závod dokončit za každou cenu. Ať už kvůli tomu, že jde o sázku, nebo čelí tlaku okolí či sama sebe, že maraton doběhnout prostě musí.
"Pokud ve druhé polovině závodu jenom chodíte, pak se začnete rozbíhat a zase zastavovat, protože jste vyčerpaní, tak to vede k tomu, že zdraví uškodíte více, než byste měli. Rozhodně to za to nestojí. Maraton na vás počká, až natrénujete o trošku více," říká spoluautor studie Dušan Merta, podle kterého je na místě lepší závod vzdát, než se ho snažit za každou cenu dokončit. Právě nerovnoměrné a kolísavé tempo je podle lékařů značně rizikové.
Podle Protuše je těžké odpovědět, kolik lidí ze startovního pole svým pokusem o zdolání 42 kilometrů dlouhé tratě riskuje své zdraví. "To bych si netroufl odpovědět. V případě pražského maratonu, kde je až 10 tisíc běžců, to budou asi desítky lidí," odhaduje Protuš.
Při největších běžeckých akcích bývají na místě desítky zdravotníků, kteří jsou rozeseti po celé trase. Podle Kieslichové má až 60 procent případů na svědomí kolaps, který se však daří řešit poměrně rychle. "Jedná se o pokles krevního tlaku a hydratace. Potom, co si běžec odpočine, vypije tekutiny, se všechno spraví a zhruba do 30 minut odchází," vysvětluje Kieslichová.
Lékaři lidem běhání doporučují, protože pomáhá proti stresu a depresím, zvyšuje kondici, a je tak jednoznačně zdraví prospěšné. Izolovaný maratonský závod však sám o sobě představuje značná rizika, proto by na něj měl člověk patřičně natrénovat, nepodcenit přípravu, vyhnout se alkoholu a naopak řádně doplňovat pitný režim a s přihlédnutím i k počasí správně odhadnout své možnosti. Na start by se rozhodně neměli stavět lidé, kteří nejsou stoprocentně zdravotně fit, zvlášť pokud trpí infekcí. A pokud se člověk necítí dobře, tak raději ze závodu odstoupit, než se ho snažit za každou cenu dokončit.
