Zeffirelliho filmová zpracování klasiky vždy udivovala divadelní metodou, mistrnou kamerou a velkolepými renesančními kulisami. Jeho díla jsou tak šancí pro ty, kdo chtějí vidět divadelní hru a přitom se jim nechce do divadla. Režisér a bývalý senátor, jemuž vděčí za svou kariéru například Tom Cruise či Michael York, dnes zemřel ve věku 96 let.
Na co sáhne, to se mu daří, říkalo se o Zeffirellim, který činohru, operu i film považoval za své manželky. Původně studoval architekturu a umění, ale více než škola ho okouzlilo divadlo. Studia přerušila válka a po jejím skončení začal mladý Zeffirelli jako divadelní herec a návrhář výpravy u Luchina Viscontiho. U italského klasika pracoval i jako asistent a v roce 1950 si prvně vyzkoušel divadelní režii. Známé se staly především jeho moderní inscenace klasických oper na scéně milánské La Scaly. Průbojný režisér se brzy proslavil i v zahraničí, ať už v Londýně nebo na Broadwayi.
Poté přičichl k filmu a následovala slavná shakespearovská 60. léta - například Zkrocení zlé ženy s tehdejší slavnou manželskou dvojicí Liz Taylorová - Richard Burton nebo Romeo a Julie. Mladou generaci si získal obsazením jen sedmnáctiletého Leonarda Whitinga a patnáctileté Olivie Husseyové do rolí slavného mileneckého páru. Ve filmech se také objevil mladý Michael York, který na Zeffirelliho vzpomínal: "Jsme povahově úplně odlišní, ale spolupracovalo se nám dobře, i když on je jižní typ cholerika a já zase chladný Angličan." Za snímek Romeo a Julie byl Zeffirelli nominován na Oscara za režii.
V roce 1970 natočil Zeffirelli podle vlastního námětu romantickou vizi života svatého Františka z Assisi Bratr Slunce a sestra Měsíc. Atraktivní podívanou přikrášlila písněmi britská legenda Donovan.
Po určitých finančních potížích dokončil Zeffirelli v roce 1977 pro italskou a anglickou televizi veleúspěšný film s hvězdným obsazením Ježíš Nazaretský.
Z dalších filmů lze jmenovat Nekonečnou lásku z roku 1981, kde dal příležitost začínajícímu Tomu Cruisovi, zpracování opery La Traviata (1982), Othella (1986) nebo kontroverzního Hamleta z roku 1990, kde si titulní roli zahrál Mel Gibson.
V 90. letech Zeffirelli natočil Janu Eyrovou (1996) nebo Čaj s Mussolinim (1999). Ozdobou tohoto vzpomínkového filmu na režisérovo dětství byla Cher. S českými diváky si Zeffirelli Čaj s Mussolinim symbolicky "vypil" v roce 1999 na festivalu v Karlových Varech, kde převzal cenu za mimořádný přínos světovému filmu. Jeho posledním filmem se stal opus o slavné sopranistce Nesmrtelná Callasová z roku 2002.
Posledních 15 let už sledoval umělecký svět spíše z povzdálí, ale ani jako režisér "na penzi" nezmizel z očí veřejnosti. Před pár lety například vystoupil s ostrou kritikou milánské La Scaly. "Bolí mě a popuzuje, že La Scala se dostala do rukou diletantů, kteří nemají pražádný smysl pro tradici ani dobrý vkus. To La Scale, chrámu italské opery, vůbec neprospívá," řekl věhlasný umělec krátce po svých devadesátinách v rozhovoru pro rakouskou agenturu APA na adresu operního domu, kde režíroval řadu děl.
Rodák z Florencie se původně jmenoval Gianfranco Corsi, jméno Zeffirelli mu vybrala později matka, která ovšem zemřela, když bylo malému Gianfrancovi pouhých šest let. Poté byl na čas svěřen do výchovy postarší Angličance Mary O'Neillové. Ta ho spolu se svými přítelkyněmi uvedla do svérázného prostředí "škorpionů", jak Italové přezdívali Angličanům usazeným v Itálii. Této ženě, která se mu stala druhou matkou, vděčí za mnohé. "Ukázala mi všechna zákoutí života. Zasvětila mě do tajů angličtiny, přivedla mě ke krásám literatury, k divadlu a samozřejmě k Shakespearovi," svěřil se Zeffirelli.
