Glosa - Hodnotit seriál Simpsonovi je velmi těžké, protože prakticky není s čím ho porovnávat. Více než pět stovek epizod neúnavného glosování amerického stylu života rozprostřených do čtvrt století nemá konkurenci přinejmenším co do kvantity.
Existuje však konsenzus, že jde o popkulturně nejvlivnější televizní dílo vůbec, což lze jistě považovat za silná slova. Spíše gesto než měřitelný titul, jak platí u každého absolutního hodnocení, svou váhu a pravdivost ale bez pochyb nese.
Jen o málo méně výrazná je pak shoda, že toto platilo o seriálu naposledy někdy před deseti lety.
Američané navyklí na kritičtější přístup k televizní tvorbě než Evropané (co teprve Východoevropané) už mají kultovní rodiny pěkně dlouho plné zuby a jakkoliv ani toto nelze označit za bezvýjimečné pravidlo, možná by se někteří čeští diváci stále ochotní přijímat slavný seriál jako životný kult divili, jak ostrým terčem kritiky se žlutá telenovela stala.
Jiná doba aneb Koho zabít?
Simpsonovi se rozhodli pracovat s konceptem nestárnoucí rodinky. Všichni její členové zůstávají stejní a na konci epizody musí až na naprosté výjimky nastat status quo. Mění se prostředí, proto se seriál může vyvíjet. Teoreticky.
Výše zmíněné se dá tvrdit i navzdory nejnovějšímu poplachu mezi fanoušky vyvolanému producentem Alem Jeanem. V aktuální sérii by jedna z postav měla zemřít. "Napovím vám: herec, jenž namluvil dotyčnou postavu, za ni získal cenu Emmy, ale neřeknu vám, kdo to je," prozradil podle serveru Sun News Jean. To znamená, že to musí být některá z hlavních postav: Homer, Marge, Bart či Líza. Tolik odbočka.
Základní myšlenka reakcí totožných charakterů na vyvíjející se dobu skvěle fungovala po celá devadesátá léta, kdy na show ještě pracoval její tvůrce Matt Groening, ale například i Brad Bird (Úžasňákovi, Mission: Impossible 4) nebo za mořem notoricky známý moderátor talk show Conan O'Brien.
Pak se do čela dostal o poznání méně schopný producent Al Jean a pod jeho vedením se začal léta budovaný fenomén drolit.
Nutno podotknout, že mu byli Homer a spol. svěřeni v nevděčnou dobu. Bylo potřeba reagovat na spoustu nových výdobytků, třeba masový nástup internetu, jehož existenci jako by se seriál po několik let rozhodl ignorovat. Stejně tak se změnila i sama popkultura a co víc, americká rodina začala žít podle jiných zvyklostí a stereotypů. Jak mohli být Simpsonovi nadále odrazem typické rodiny, když se jí přestali podobat?
Vezměme si věčného potížistu Barta, jehož největší zálibou je pořad klauna Krustyho a profesionální vytáčení každého Springfielďana. Jde o typického uličníka počátku devadesátých let, očividná variace slavného Dennise, postrachu okolí. Dnes už to není životný koncept.
Protože Bartovo chování je moc trademarkové, netroufl si Jean k jeho posunu, postava skončila zakletá v minulosti a veškeré její konání ve střetu s novou dobou působí nevěrohodně, když má vedle iPodu v kapse i prak. Takových kontrastů a anachronismů vytrhávajících Simpsony z reality bychom našli nepočítaně.
Jiná móda
Proč Simpsonovi vlastně neskončili? Pro stanici Fox jde o vlajkovou loď, show patřila mezi tahouny. Když pak existuje čtyřiadvacet řad, proč se nepustit do dvacáté páté čistě z principu? Udržovat značku při životě ohlasům navzdory se navíc vyplatí i finančně.
Tvůrci k tomu oplývají shyamalanovskými sklony kritiku neuznávat a považovat za osobní útok a závist. Dokonce začali do samotného děje vkládat nejprve jemné a humorné, později ale agresivní a zesměšňující vzkazy nespokojeným divákům. Všechny ztotožňují s tlustým "komiksákem", který nevděčně nadává, místo aby zvedl zadek a něco sám udělal. Jako by nespokojenost byla trestuhodným hříchem a fanoušci byli povinni zachovat věrnost i po deseti letech nekvality.
Přitom Simpsonovi začínali jako seriál, který ze všeho nejvíc kritizoval právě stereotypní televizní tvorbu a co víc, zvládl s ní něco udělat. Úmyslně nabourával a na hlavu stavěl základní schémata a klišé, což bylo velmi osvěžující a přínosné.
Stojí za povšimnutí, že tato vrstva z nich v posledních letech prakticky zcela zmizela. Možná proto, že si tvůrci uvědomují, že oni sami se stali jedním z největších televizních stereotypů. Což je velmi smutné - stali se tím, co dřív kritizovali.
Čím tuto absentující část nahradili? Popkulturními odkazy. Stěžovat si na to už zní jako ohraná písnička, ale neustálá potřeba se na něco odvolávat a nemít tedy čas tvořit má degradační vliv na značné množství současného mainstreamu.
Odkazy na slavné filmy a přítomnost celebrit hrály v Simpsonech vždy zásadní roli a patřily mezi to nejvtipnější v nich. Šlo však o chytré, přímo do děje zapracované připomínky velkých klasik, především Groeningových oblíbenců Kubricka a Wellese, nebo zásadních hvězd.
A dnes? Nekonečné z kontextu vytržené výjevy propírající vše, co je zrovna v módě. Není výjimka, že se děj na pět minut zastaví, aby se odbyla zcela nesmyslná scéna, jejímž jediným účelem je na něco odkazovat.
Jiný cíl aneb Laciné poučené pomrkávání
První díl premiérové pětadvacáté řady je třeba celý pouze velkým odkazem na seriál Homeland. Nejsou v něm prakticky žádné další vtipy, neexistuje práce s postavami, zkrátka se dvacet minut odehrává něco, co má připomínat něco slavného.
Tento trend už je ale vyprázdněný, okoukaný a seriály jako American Horror Story nebo aktuální S.H.I.E.L.D. se mu snaží vzpírat. Tvůrci jako Joss Whedon (Avengers, Buffy) ho konečně nahlas pojmenovali, označili za škodlivý a pokoušejí se o práci se zvyky a vzorci, ale ne doslovným kopírováním.
I proto ztratili Simpsonovi svou mnohovrstevnatost, kdy vedle sebe mohl sedět desetiletý syn a jeho otec, aby se oba pobavili, každý u něčeho zcela jiného. Tvůrci zacílili na teenagery, kteří zatím ještě neodhalili lacinost samoúčelného „poučeného pomrkávání".
Opravdu rád bych zakončil uvedení nové řady pozitivně, nicméně mě nenapadá jediný kladný aspekt, jejž by si seriál uchoval.
Jde o prázdnou skořápku těžící z minulosti a diváků jako já, kteří nejsme schopni hrdiny provázející nás vlastně celý život jen tak přestat sledovat.
Tvůrci promeškali možnost ukončit jejich i naše trápení s uvedením Simpsonů do kin. Tehdy byla příhodná chvíle udělat tečku za fenoménem, který změnil koncept zábavy, ale trochu se vymkl z rukou.
Nyní musíme počkat, až dabéři zopakují nějaký šílený požadavek ohledně zvýšení platu, protože z těchto důvodů už Simpsonovi několikrát málem skončili. Bohužel jen málem. Příště to snad vyjde, protože jak by řekl Kent Brockman: "Myslím, že žádné dítě nebude plakat, když tohle štěně utratíme."
