Komiksové tipy - Nových komiksů pořád nevychází tolik, kolik by si fanoušci přáli. Pomalu se ovšem blíží chvíle, kdy už titíž fanoušci nedokáží ihned vykoupit vše, co by chtěli. Nabízíme další z nepravidelných přehledů některých zajímavých titulů...
Paul Gravett (ed.): 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete
Komiks v současnosti bouřlivý a vzrušující rozvoj. Již zdaleka není jen zábavou pro děti či větší či menší skupiny nadšenců a proniká k čím dál rozsáhlejšímu publiku. Během své dlouhé historie se rozvinul v pozoruhodný a svébytný kulturní fenomén, živoucí a vlivné médium, jehož výrazové inovace dnes zasahují i do dalších uměleckých oblastí. Kniha 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete přináší reprezentativní výběr zásadních děl ze všech koutů světa od počátků k dnešku a je pozvánkou do fascinujícího světa, který budete jen neradi opouštět.
Začneme trochu netypicky knihou - ovšem o komiksu. Podobně zaměřené literatury je u nás stále jako šafránu, a tak je třeba ocenit i zatím poslední příspěvek do řady 1001 věcí, které musíte... vy víte co. Editorem je Paul Gravett, slavný britský popularizátor komiksu a nedávný host Komiksfestu. České vydání se přitom od originálu liší několika záměnami nepříliš významných zahraničních komiksů za ty významné domácí.
I tak si jistě kniha najde krom nadšených čtenářů i své kritiky. Sám Gravett si je ostatně vědom toho, že při šíři současného komiksu je i takto obsáhlý výbor jen špičkou ledovce, navíc ledovce silně ovlivněného některými tlaky ze strany původního nakladatele (např. aby komiksy zařazené do výběru vyšly v angličtině). Kniha ovšem není (primárně) pro nadšence, kteří se komiksem již dlouhá léta zaobírají, ale pro ty, kteří mají o komiksu zkreslené a omezené představy.
Pro ty je zvolená forma ideálním vybídnutím, aby si v komiksu hledali vlastní cestu. Jiné zase potěší první část knihy, která alespoň částečně supluje citelně scházející komiksové dějiny. 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete je zásadní počin - vždy ovšem s přívlastkem „popularizační", a neměl by chybět v knihovničce žádného „komiksáka" - i kdyby jen pro návštěvníka, který by potřeboval nějaký ten komiksový rychlokurz.
Darwyn Cooke, Amanda Conner: Před strážci. Minutemani / Hedvábný přízrak
Dlouho očekávané „předkračování" nejlepšího grafického románu je konečně tady: Před Strážci! Celých dvacet let byla minulost dnes již ikonických postav z přelomového komiksu Alana Moora a Dava Gibbonse jen předmětem mnoha spekulací a teorií. Teď ale společnost DC Comics dala dohromady nejtalentovanější tvůrce v komiksové branži, a ti svět Strážců dále rozvinuli. A prvním svazku hrají hlavní roli Minutemani a Hedvábný přízrak.
Slavný komiks Watchmen (Strážci) Alana Moora byl svého času nejen radikálním přepracováním superhrdinského komiksu, ale také vskutku geniálním libretem, které si plně uvědomovalo možnosti komiksu jako formy a média. Jeho předpokračování je pouze profesionální, byť uctivou prací, která si plně uvědomuje především touhu fanoušků „vědět víc".
A tak přichází řada příběhů, které Strážcům předchází - a ani jeden z nich nemůže být z podstaty věci třebas jen z poloviny tak výjimečným dílem, jako byl originál. Místo toho se musíme spokojit s dobře odvyprávěnými příběhy a tím, že nové poznatky nenaruší originální kánon. Což se daří.
Jak už bylo řečeno - Před Strážci je opravdu profesionální práce. A na poli zábavy se jedná o nadprůměr. Především tehdy, když si dopřává hru s vizualitou let dávno minulých, je radost v něm listovat a část. V českém vydání se nám navíc dostává hned dvou příspěvků do série, a tak je zde předpoklad, že pokud vás nebude bavit jeden pohled na kult, druhý to zachrání.
Každopádně projekt rozhodně není ostudou a třeba fanoušci literární Duny by za podobně povedená „rozvinutí" díla Franka Herberta jistě rádi prodali duši nebo dvě...
Brian Azzarello, Eduardo Risso: 100 nábojů 9 - Smrt je mým řemeslem
Válka mezi Trustem a agentem Gravesem je v plném proudu. První řady pěšců již byly obětovány a bitevní pole nyní ovládají střelci. Jednotlivé rody teď - stejně jako bývalí Minutemani - dojednávají spojenecké svazky, upevňují si pozice a soustřeďují svou pozornost na ty, které hodlají zlikvidovat. Králové se raději přesouvají do ústraní a pro své bezpečí jsou ochotni obětovat i dámu. Otázkou je, zda mají svůj postup podložený promyšlenou strategií či zda pouze spoléhají na materiální převahu na šachovnici... Temný epos Briana Azzarella 100 nábojů spěje do finále. Co začalo jako vzrušující povídky zkoumající temná zákoutí lidské touhy po pomstě, se změnilo v epickou noirovou ságu první jakosti. Čistě jen vizuální stránka uchvátí svou prací s barvami temnoty a krve či tím, jak vystavuje na odiv zkornatělá srdce postav a jejich úchylky či deformace.
Především ale Azzarello dokazuje, že patří k nejlepším současným komiksovým scenáristům. A také to, že na superhrdinský komiks je ho škoda. Nejlepší je tam, kde může dát prostor svým žánrovým obrázkům z ghett a společností, které si myslí, že jsou více než zákon.
Přesné dialogy, výborné propojení s obrazem, dynamika a v každém okamžiku jasně patrný přehled o tom, kam vše směřuje. Nezbývá, než to s ním ještě chvíli vydržet, i když nic z toho, co nám zatím předvedl, nebylo „hezké" či „líbivé". Ale fascinující a zneklidňující? To rozhodně.
Scott Snyder, Greg Capullo: Batman - Soví město
Bylo to netopýří město. Nad temnými ulicemi šustil Batmanův plášť a na nebi plálo logo. Bylo jasné, kdo je v Gothamu pánem. Jenže pak se objevily sovy. Tajné společenství, které ze zákulisí ovlivňuje osud města už několik století a svou vůli prosazuje s pomocí Pařátů, geneticky upravených superzabijáků. Vylétli ze svých skrytých hnízd, aby převzali vládu nad územím, které vždy považovali za své. A aby zaťali spáry do všech, kdo jim stojí v cestě. Batman byl pochopitelně první na řadě - a to ještě nevěděl, že kromě přímého útoku si na něj sovy přichystaly i něco speciálního. Něco, co sahá hluboko do jeho minulosti. Protože sovy neponechávají nic náhodě. Až tato noc skončí, Gotham už nesmí patřit netopýrovi. Bude to soví město.
Nejzajímavější z restartovaných batmanovských řad se dočkala svého pokračování. Scott Snyder v něm dokazuje, že mu činí radost mixovat batmanovský mýtus s hororem, ovšem v mnohem větší míře nyní pracuje i s tradičnějšími motivy (a padouchy).
Potěší nejen výstup Mr. Freeze nebo role komorníka Alfréda, ale především ponor nejen do duše Batmana (v tomto ohledu je přeci jen povolanější psychedeličtější Grant Morrison), ale v prvé řadě do duše Gothamu. Při čtení si možná vzpomenete na letitý pokus nakladatelství Crew rozjet pravidelné komiksové sešity, kdy Batmana zastupoval příběh Temný rytíř, temné město. Snyder tento působivý příběh překonává promyšleností své konstrukce i hloubkou temnoty, která Bartmana obklopuje. Což podtrhuje kresba, která místy připomíná delirické vize, jindy zase plakáty starých hollywoodských hororů. A někdy je to prostě moderní akční mainstream, který dá naplno vyniknout soubojům se sovími pařáty i tygrem... Výsledkem je opojný příběh, který hravě předčí konkurenční řady.
Robert Kirkman, Charlie Adlard, Cliff Rathburn: Živí mrtví - Smutek nás pozůstalých
V minulém díle jsme se dozvěděli, že nikdo není v bezpečí. Ztráty byly šokující a smrt si nevybírala - kosila všechny, kdo jí přišli pod ruku... Rickovi a Carlovi nezbývá než sebrat se, pokračovat a nenechat se zlomit chmurnou vyhlídkou, že své zesnulé přátele a příbuzné mohou kdykoliv následovat. Rick a Carl... zkoušejí žít dál.
Komiks Živí mrtví (v televizní adaptaci stále známější Walking Dead) je jedním z nejzajímavějších příspěvků k žánru zombie příběhů bez ohledu na médium. Už jen pro ony znepokojivé otázky provázející čtenáře na zadních stránkách obálky (jako třeba „Kolik hodin má den, když jich půlku nestrávíte před televizí?"). Zombie dokázaly být sociální satirou, stejně jako výsměchem konzumní společnosti... ale Kirkman ukazuje, že ty nejlepší zombie příběhy jsou oslavou života.
Což si uvědomíte jednak ve chvíli, kdy si uděláte přehled, kolik postav už bylo nuceno v sérii opustit scénu (a jakým způsobem), a jednak tehdy, když si spočítáte, kolikrát se během posledních dílů objevily na scéně ty slavné zombie a co tam dělaly.
Odvaha, s jakou se série vydává za horizont většiny zombie událostí (tedy okamžiku masivního rozšíření nákazy) a pozornost, jakou věnuje práci s charaktery, si každý další díl říká o naši pozornost hlasitěji a hlasitěji. I když je to čím dál depresivnější.
Ú.P.V.O. - Duše Benátek a další povídky
Mike Mignola, tvůrce Hellboye a Úřadu paranormálního výzkumu a obrany, se spojil s těmi nejlepšími komiksovými scenáristy a výtvarníky, aby je zapojil do bizarních vyšetřování prokletých vlaků, nacistických válečných zločinců, pomstychtivých duchů utopených čarodějnic, uvězněné bohyně stok, strašidel pod postelemi a neočekávaného výskytu zombie.
Mike Mignola u nás pravděpodobně navždy zůstane tvůrcem Hellboye. Jeho mix těžkotonážních bitek a poetického folklóru (mytologie je asi příliš silné slovo) ještě posílil svou pozici díky spojení s Guillermem del Torem. Ten obdařil Hellboye i dvojicí parádních filmových dobrodružství i mile pubertálním Ronem Perlmanem, který se pro roli rudého syna pekel s kamennou rukou prostě narodil.
Takže spin off série, točící se kolem organizace, v jejímž rámci Hellboy pracoval, se u nás nemusí bát nějakého nezájmu. Druhá kniha sebraných povídek nabízí práci několika scenáristů a kreslířů, kteří Mignolův odkaz rozvíjejí a obohacují. Dočkáme se upírů, živých soch, zombie i příšr pod postelí (ve velmi svérázné a drsné variaci na pixarovské Příšerky).
Jednotlivé příběhy jsou sice rozsahem jednohubky, ale vše si vynahrazují výbornou hororovou atmosférou a výraznou stylizací, pro kterou si až člověk říká, že zvolený formát je prostě příliš malý, protože fantazie všech zúčastněných je rozhodně převeliká... Jen se nelze zbavit dojmu, že Hellboy prostě chybí, byť jen třeba jako cameo.
Marco Turini: E.V.A . - Kroniky podzemí
Ocitáme se v budoucnosti, v níž jsou lidé v důsledku klimatických změn nuceni žít na několika úrovních pod zemí. Kvůli požárům způsobeným blízkostí zemského jádra, lidé z nejnižší podzemské vrstvy musí nahrazovat spálené části těla umělými napodobeninami. Hlavní hrdinkou komiksu je dívka E.V.A. z této vrstvy, která se chce navzdory zákazům dostat na povrch.
Komiks italského tvůrce žijícího již dva roky v Čechách je jakýmsi vizuálním mixem kultovní polské sci-fi komedie Sexmise a britského soudce Dredda. Obdiv k ženám a napínavá zápletka o „útěku" za poznáním se prolíná s technickým fetišismem a nedůvěrou k mocným organizacím. Výsledkem je drobný opus, který by měl ambice být dalším Moebiem...
Ovšem k tomu mu zatím ještě něco chybí. I když příslib, že tomu tak nebude vždy, na nás dýchá z každé stránky. Turiniho kresba má sílu. Dokáže navodit atmosféru, přikovat zrak čtenáře tam, kam chce... což je v těch nejsilnějších momentech především ženské tělo.
Jak dokládá dodatkový Art Book, ženy kreslí Turini rád. A rozhodně z nich i na prostoru jednoho prostého obrazu dostane víc emocí, tajemství a výrazu než ze superhrdinů či akčních momentek. I proto se tento příspěvek k našemu povědomí o italském komiksu neztratí a jen doufejme, že příště silnou kresbu doplní alespoň o chlup silnější scénář.
Arthur Conan Doyle, Petr Kopl: Poslední případ Sherlocka Holmese
Petr Kopl, trojnásobný držitel ceny Fabula Rasa, se ani ve svém posledním komiksovém zpracování literární klasiky nedrží úzkostně známé předlohy. Propojuje i další své oblíbené autory, již vydané komiksy a dodává známému příběhu novou tvář - typicky „koplovsky" okouzlenou viktoriánskou dobou, zaujatou příběhem, trochu ironickou, ale především do detailu a dokonalosti dotaženou jak po stránce scénáře, tak i z hlediska skvostné kresby. A jak je autorovým dobrým zvykem, předkládá čtenáři jako bonus i několik oříšků k řešení. Seznamte se s novým podáním detektivní klasiky.
Petr Kopl je dnes jedním z nejvýraznějších a nejaktivnějších českých komiksových tvůrců, který je schopen nabídnout širokou škálu příběhů nejrůznějších žánrů - včetně například fantasy Wetemaa. Nejsilnější je ovšem tam, kde je mu dopřána možnost výrazné stylizace. Jeho přepracování Sherlocka Holmese ukazuje proč.
Kresba je na jednu stranu hravá, místy je její viktoriánství až v rovině slavného animovaného seriálu Cesta kolem světa za 80 dní, ale nikdy nezaváhá, pokud má podtrhnout něco zásadního, co tvoří gró vyprávěného příběhu. A Doylův Sherlock mu sedl snad i víc než Stokerův Drákula (momentálně k dostání i jako příloha časopisu Pevnost).
Kopl zde předvádí, jak přirozeně vypointovat jednotlivé scény - a to jak scenáristicky, tak kresebně. Projevuje se zde škola v psaní stripů (jeho Štěky Broka Špindíry jsou rozhodně ozdobou české stripové produkce - dokonce bych tvrdil, že vedle pánů z Bugemos.com jsou tím úplně nejlepším), ale i dlouhodobá zkušenost s „adaptacemi".
Každopádně je Poslední případ Sherlocka Holmese v jeho podání lahůdka jak pro milovníky geniálního detektiva, tak komiksů a rozhodně bych se nezlobil, kdyby se k postavě v budoucnu ještě několikrát vrátil.
