Praha - „Umění neznamená nic jiného, než co znamená žít," napsal v roce 1964 v dopise Jan Kotík. Umělec široce rozpřažený k malbě, grafice, kolážím i designu nebo teorii byl celoživotně zaujatý tématem podstaty uměleckého díla a jeho rolí ve společnosti.
Ve Veletržním paláci v pátek 18. října začala výstava Jan Kotík 1916-2002. Retrospektiva je pokračováním cyklu Národní galerie mapující tvorbu českých autorů druhé poloviny 20. století.
Jan Kotík byl jedním z nejvýznamnějších poválečných českých malířů, patřil k těm, jejichž dílo má své místo v mezinárodním kontextu. Kvůli střídání uměleckých směrů a velmi individuálnímu projevu ho však odborníci nesnadno zařazují do souvislostí českého umění a ani širší veřejnosti není příliš znám.
Prošel obdobím geometrické abstrakce, v 60. letech uplatňoval v malbě kaligrafické znaky. Experimentoval s netradičním formátem obrazu i s konstruktivismem. Vždy aktuálně reagoval na živé umělecké evropské i americké tendence, se současnou snahou o osobitý výtvarný rukopis.
V ideové rovině Kotík pracoval s racionální a smyslovou složku díla - právě to vytváří v jeho instalacích dynamiku a napětí. Zároveň v průběhu času transformoval obrazové pojetí plochy a dospěl k řadě typů malířských objektů. Tuto proměnu zaznamenala i kurátorka a autorka koncepce Iva Mladičová, která výstavu rozčlenila do šesti dílů podle jednotlivých etap Kotíkovy tvorby.
„Vzhledem k tomu, že Jan Kotík vždy kladl důraz na předmětný charakter díla a odkazoval tak k tezím Paula Klee, který hovořil o tak zvaném kontaktovaném myšlení rukama pomocí barev a lidí, jsou hlavní části výstavy rozděleny podle pojetí obrazové plochy," vysvětluje kurátorka.
Jan Kotík absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v uměleckých počátcích se věnoval tématu války, ve které se aktivně zapojil do protifašistického odboje. Po válce patřil k umělecké Skupině 42, a to až do jejího rozpadu v roce 1948, po kterém začal spolupracovat s časopisem Tvar.
Jako teoretik umění zároveň uspořádal dva sborníky a vydal knihu Tradice a kultura československé výroby následovanou v průběhu života několika dalšími publikacemi.
Během poloviny padesátých let se pak Kotík definitivně rozešel s postkubistickou estetikou a odklonil se od klasické kompozice chápání obrazové plochy. Postupně odpoutával obraz od stěny a s malbou vyšel do prostoru.
„Na počátku sedmdesátých let došel k tomu, že obrazovou plochu zavinul a vytvořil linii. Maloval akrylem na lano a různě ho zavěšoval do prostoru, jehož aspekty hledal," komentuje výstupy další dimenze Kotíkovy tvorby kurátorka Mladičová.
Důležitou roli vzápětí věnoval Kotík i pojetí času. „Vytvořil několik tak zvaných transformačních objektů, kde se snažil, aby už to nebyla obrazová plocha, která odvíjí příběh nebo časovou dimenzi, ale přímo chtěl, aby se pro diváka stojícího před objektem stal čas díla jeho vlastním časem," doplňuje Mladičová.
V sedmdesátých letech se současně Jan Kotík vracel k již dříve řešeným tématům a nazýval metodu své práce „transformací daností".
Český rodák tvořil v Praze a v Berlíně, kde získal politický azyl. V roce 1976 byl totiž Kotík pro nedovolený pobyt v zahraničí zbaven československého občanství a zároveň v nepřítomnosti odsouzen ke třem letům vězení. Do Prahy se po změně režimu často vracel, natrvalo byl ale usazen v Západním Berlíně.
„Zabydlel se tam nejen okolím, ale i mentálně. Po roce 1990, když byla možnost přestěhovat se do Prahy, o tom určitě uvažoval, ale nikdy ne nahlas," vysvětluje jeho syn Petr Kotík. V Německu získal Jan Kotík také Cenu Freda Thielera za malbu. Vystavoval na světových výstavách Expo (Paříž 1937, Brusel 1958, Montreal 1967), na benátských bienále (1964 a 1976).
Retrospektivní výstavu, která potrvá až do března příštího roku, přirozeně doplňují úryvky autorových textů dokazující jeho hluboké teoretické uvažování.
Ve svých zamyšleních se zabýval například nazírání na umění nejen z pohledu umělce, ale také diváka. Sám si v roce 1963 poznamenal: „Nevím, proč by měl mému obrazu rozumět každý. Někdy to trvá i mně dlouho, než ho dešifruji. (…) Řekl jsem, že rozumět umění je těžké. To proto, že se člověk-divák musí umět sám uvnitř sebe otevřít, aby mohlo dílo do něho vstoupit."
Jan Kotík 1916-2002. Kurátorka: Iva Mladičová. 18. října 2013 - 23. března 2014. Národní galerie, Veletržní palác, Praha.
