Praha - Političtí vězni, jejich blízcí i politici si v sobotu na každoročním pietním aktu připomněli památku obětí komunistického režimu.

Akce se uskutečnila v prostorách pražského motolského krematoria, kam v minulosti komunistické orgány nechávaly převážet urny s popelem popravených politických vězňů. Akce vyvrcholila kladením věnců v místech bývalého pohřebiště, kde byly urny v minulosti uloženy.

Během vzpomínkové slavnosti zněla z úst řečníků slova uznání, díků i respektu vůči politickým vězňům. Opakovaně také zaznělo varování před totalitními režimy všech barev. Nechyběli zástupci prezidentské kanceláře, sněmovny, Senátu i dalších institucí.

Místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý řekl, že toto místo komunistický režim určil jako pohřebiště těch, kteří měli být zapomenuti. "Nenávistí ovládaný systém se nejen neštítil vražd, ale mstil se i na mrtvých," zdůraznil. Zpopelněné ostatky odmítal vydat jejich rodinám, uvedl.

Pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS) v úvodu svého projevu připomněl, že komunistický režim nechal v Československu popravit několik stovek lidí. "Příklad Milady Horákové dokazuje, že se neštítil popravit ani zcela nevinnou ženu," prohlásil.

"Diktatury 20. století, včetně té komunistické, totiž vedle všech hrůz a krutostí vynikaly zejména svojí neupřímností, strachem z pravdy a také strachem z vlastních občanů," konstatoval předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

"Čest vám, všem těm, kteří zůstali rovní," řekl politickým vězňům ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS)

Popel popravených rodinám nevydali

Místopředseda KPV Šedivý už před několika lety popsal, jaký význam toto místo má pro politické vězně.

Komunistický režim zacházel s těly popravených odpůrců tak, že jejich popel nevydal pozůstalým, ale uchovával je na neznámých místech bez označení číslem a jménem. Teprve po letech se podařilo zjistit, že to místo je pravděpodobně v motolském krematoriu.

Po odkrytí pohřebiště se podle něj podařilo několik uren nalézt, a asi čtyři dokonce identifikovat.

V pátrání po osudu uren se angažoval zejména vedoucí dokumentační komise KPV Otto Stehlík. Do Motola se podle jeho zjištění řada uren dostala až v roce 1965. V příslušném rozkaze tehdejšího ministra vnitra prý bylo ustanovení, aby se urny neodvážely hromadně, a transport tak nevzbudil podezření.

"Ještě 5. května 1965 sem bylo převezeno z Pankráce 78 uren a popel uložen tady na místě společného pohřebiště," řekl v roce 2008.