Roverské skály v chráněném Kokořínsku platí za odlehlou, těžko přístupnou oblast. I proto zde hledali klidné útočiště před moderním světem trampové. Postupně zde založili přes sto tábořišť různých podob: od prostých míst na spaní pod převisem po chaty s palandami a kamny.
Jenže tato místa jdou postupně k zemi. Jak Aktuálně.cz už dříve informovalo, správa chráněné oblasti a Agentury ochrany přírody a krajiny je chtějí postupně zlikvidovat. Lidé je zde vybudovali bez povolení, táboření a rozdělávání ohně je zde navíc zakázáno. Tento krok se setkal s vlnou podpory i protestů.
Na vyhrocený spor nyní reagují i vědci Akademie věd v odborném stanovisku, které má Aktuálně.cz k dispozici. "Přinejmenším v některých případech tato opatření mohou být nejen zbytečná, ale dokonce kontraproduktivní z hlediska dosahování udržitelného soužití člověka s přírodou," stojí ve vyjádření.
Pod dokument se podepsalo 27 vědců z Akademie věd a několika českých univerzit napříč obory. Podílel se na něm mimo jiné geolog a popularizátor vědy Václav Cílek, expert na biodiverzitu David Storch, archeolog František Gabriel nebo historička vědy Michaela Nohejlová Zemková. Podle nich tlačí orgány ochrany přírody k odstraňování míst "úzká skupina osob".
Více škody způsobují amatérští badatelé
Spor provází Kokořínsko od roku 2008, kdy na nelegální tábořiště upozornilo Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě. Podle tamních archeologů patří oblast mezi cenná naleziště a trampové jej svým tábořením ničí.
Podle vědců z Akademie věd ale nežádoucí důsledky přináší i likvidace tábořišť. "Mezi ně patří škody vzniklé při bourání i možný vznik divokých a nekontrolovaných tábořišť s novými zahloubenými či zakopanými ohništi," uvádí vědci. "Stojí za zmínku, že větší škody než trampové v minulosti způsobili amatérští badatelé a výzkumníci," dodávají.
Kritici táborníkům také vyčítají, že ohni "očuzují" pískovcové převisy a nenávratně je tak poškozují. Podle stanoviska je ale trampové na svých tradičních tábořištích ohniště umístili dostatečně daleko od převisu a jen zřídka tak hrozí narušení pískovce.
"Opakovaná likvidace dlouhodobých ohnišť má jediný efekt: ohniště jsou opakovaně znovu zakládána, avšak z důvodu neznalosti i na problémových místech u skalních stěn. Naproti tomu tradiční trampská ohniště založená se znalostí přírodních procesů a prověřená desítkami let praxe se ukazují z hlediska požární prevence jako nejbezpečnější," stojí ve stanovisku.
Oheň byl navíc podle vědců vždy přirozenou součástí ekosystému a ohniště centry lidských sídel, se kterými je vývoj skalních měst severních Čech v posledních deseti tisících letech spojený. "V téměř každém převisu najdeme doklady jeho opakovaného využívání coby trvalého nebo přinejmenším přechodného úkrytu," uvádí.
Vědci také poukazují, že vývoj přírody v Česku je svázán s působením člověka. Například, že v místech, kde se nevyplatí hospodařit, mizí cenné louky a pastviny. "Něco podobného, byť na první pohled méně zřetelného, se ale děje i v lesích mnoha typů. Současné trampské a podobné aktivity tak v malém nahrazují odvěké každodenní využívání lesů pro lesní pastvu, sběr klestu, hrabání listí a jehličí jako steliva a podobně," píšou vědci.
Tramping pak považují za součást českého kulturního dědictví, kterou je třeba ochraňovat. Právě tímto dříve argumentovali proti kritikům místní trampové, podle nichž na místo chodil tábořit už básník Karel Hynek Mácha.
Chaty zničme, zbytek uchovejme
Odborníci z Akademie věd upozorňují, že je klíčové rozlišovat mezi tradičními trampskými tábořišti, které často tvoří jen místo na spaní, lavička a ohniště, a černými stavbami. Takovou byl třeba kemp Bombastic, který připomínal spíše malý srub s vlastním záchodem a dveřmi z hobbymarketu. Podle současných plánů ale mají postupně jít k zemi i malá tábořiště.
"V tomto kontextu podporujeme odstraňování nově vzniklých nelegálních staveb a chat, které nemají charakter volně přístupných tábořišť, a naopak představují formu privatizace volné krajiny," píšou vědci.
Dřevěné lavičky a ohraničení ohnišť naopak podle nich v krajině nepředstavují problém, pokud přímo neohrožují zvláště chráněné druhy nebo jiný předmět ochrany.
"Tradiční trampská místa, která jsou zpravidla volně přístupná všem a známá především mezi pravidelnými návštěvníky, je třeba chápat jako součást krajiny. Jsou zapojená jak do okolního prostředí, tak i do života místních komunit. Jsou živým svědectvím o osudech mnoha generací lidí, kteří si k místům vytvořili niterný vztah," míní výzkumníci z Akademie věd.
Elfové a patrioti
Ačkoli jeho správa nyní sama tábořiště likviduje, ke zdrženlivému postoji vůči trampům nabádá i šéf CHKO Kokořínsko - Máchův kraj Ladislav Pořízek. V rozhovoru pro Aktuálně.cz loni v prosinci uvedl, že by chtěl několik kempů legalizovat.
Kauzu provází vyhrocený spor na sociálních sítích mezi dvěma skupinami. První tvoří Roverští elfové, odpůrci kempů, kteří na Facebook dlouhodobě umisťují jejich fotografie a žádají zničení. Tváří odporu je novinář Ivan Brezina, ač podle svých slov sám mezi "elfy" nepatří.
Na druhé straně stojí skupina Ivan a společenstvo práskačů. Také oni mají okolo tisíce fanoušků. Podle nich Brezina proti kempům bojuje pomocí lží a "práskání".
Divoký kraj, který miloval už Mácha
- Krajina na pomezí okresů Česká Lípa, Mělník a Litoměřice se od konce 19. století nazývá Polomené hory. Lidé ji ale většinou znají pod turistickým jménem Kokořínsko. Typická je pískovcovými skalami a bludištěm klikatých roklí. Kvůli tomu je těžko průchodná. Nejvyšším bodem je 614 metrů vysoký kopec Vlhošť.
- Pod státní ochranu se dostala v roce 1976, kdy vznikla Chráněná krajinná oblast Kokořínsko. V roce 2014 se rozšířila o druhou, nenavazující část Máchův kraj.
- Celkem se rozkládá na ploše 410 kilometrů čtverečních a zasahuje do Středočeského, Libereckého a Ústeckého kraje. Uvnitř se nachází 29 maloplošných zvláště chráněných území.
- Území je hodnotné zejména pro svůj kaňonovitý charakter, skály s převisy a jeskyněmi, ale také pro mokřady, rybníky a zříceniny. Součástí regionu jsou hrady Kokořín a Bezděz.
- Až do poloviny 20. století tu žili převážně čeští Němci, jejich odsun po druhé světové váIce kraj vylidnil a mnohá místa zpustla. Pro svůj divoký charakter je Kokořínsko populární destinací pro turisty a táborníky. Už v první půli 19. století zdejší kraj obdivoval básník Karel Hynek Mácha.
