Karviná - Dívka váhavě přešlapuje před zavřenou kovovou bránou, která vede do jednoho z vnitrobloků karvinského sídliště Nové Město. "Nevíte, jak se dostanu dovnitř?" ptá se kolemjdoucích. Nakonec najde zvonek, nahlásí, ke komu jde na návštěvu, a vrátný ji pustí.
Ještě nedávno by se nikoho ptát nemusela. Dvůr za průjezdem byl po dlouhá léta volně přístupným veřejným prostranstvím. Od října se ale za bránu dostanou jenom obyvatelé místních bytů, kteří dostali klíče a čipy. Anebo návštěvníci, kteří přesvědčí vrátnici, aby jim otevřela. Na druhé straně vstup do bloku se dvěma stovkami bytů zahradily ploty s brankami.
Společnost Residomo (dříve RPG Byty), která velkou část domů na z části zdevastovaném a vylidňujícím se sídlišti vlastní, o projektu mluví jako o rezidenčním bydlení. Obyvatelům, převážně starousedlíkům v důchodovém věku, má přinést klid, soukromí a hlavně větší pocit bezpečí. Někteří místní ale používají také pojmy jako klec, vězení či opevněný hrad.
Zaznívají i slova o diskriminaci - mimo oplocený areál zůstaly domy, v nichž z velké části bydlí Romové. Kritikům nového opatření se tak vybavila nechvalně proslulá zeď v ústecké Matiční ulici, která na konci devadesátých let na šest týdnů oddělila starousedlíky od převážně romských neplatičů nájemného.
"Je to diskriminace Romů," říká bez obalu Aneta Rafaelová, která je, jak sama říká, poloviční Romka. Její manžel Daniel nad oplocením jen mávne rukou: "Chtějí mít klid." Rafaelovi bydlí nedaleko, mimo oplocený areál. Aneta sama mluví o tom, že se necítí v bezpečí. Bojí se, aby je znovu nevykradli, strach má i o své malé dítě. "Ale že by to tu bylo nějaké ghetto jako v Americe, že by tu chodili s pistolemi a stříleli, to zas ne," směje se.
Zhruba třicetiletá Sandra, která nechtěla uvést příjmení, v dnes již oploceném areálu bydlí už léta. "To víte, že člověka napadne něco o rasismu. Ale tady nebydlí jen bílí," rozhlédne se po vnitrobloku. Přízemní okno, z něhož se momentálně vyklání, nepatří jí, ale kamarádce Ivě, které Sandra právě pomáhá s nastěhováním. Iva si pochvaluje, že se teď aspoň nebude bát pustit syna samotného na plácek před domem.
Uprostřed týdne, krátce po poledni, je v oploceném dvoře klid a ticho. Lidem se do chladného počasí nechce. Prázdnotou zeje i plácek, na němž jsou namalovány barevné obrazce, aby děti mohly skákat panáka.
Jan Tisovský přece jen vyrazil do zimy na nákup. Na sídlišti bydlí od narození. Instalaci bran považuje za dobrý nápad. "Staří také chtějí posedět venku, povykládat si. A ne být pořád zavření doma a bát se," říká a popisuje, jak vandalové poničili všechny lavičky před jeho domem.
Za branou bydlí i někdejší ředitel městské policie Jindřich Wowra. Na sídlišti žije třicet let. Je členem místního spolku, v němž kromě starousedlíků sedí i současný šéf strážníků Petr Bičej a zástupci Residoma. Právě ve spolku vznikl nápad vybrané domy oplotit. "Jak jinak to chcete udělat? Nemůžete pořád jen za někým chodit a říkat mu, aby se choval slušně. V domech spadajících do této zóny bydlí několik romských rodin, se kterými nejsou, tedy alespoň prozatím, potíže," uvedl Wowra.
"Srovnání s Matiční zdí je naprostá hloupost, to byste s ní museli srovnávat každé rezidenční bydlení včetně nových developerských projektů, studentských kolejí a seniorských parků. Mrzí nás, že se v tom hledá senzace, protože zeď opravdu vypadá jinak," vysvětluje mluvčí společnosti Residomo Kateřina Piechowicz.
K instalaci brány musela dát souhlas radnice, protože prostranství mezi domy bylo odjakživa veřejné. Mluvčí Karviné Šárka Swiderová říká, že město souhlasilo, protože v opatření vidí způsob, jak ochránit slušné obyvatele před neslušnými. "Starousedlíci si stěžovali, že jim ti lidé do dvora chodí, dělají tam večírky, je tam neustále binec kolem popelnic," vysvětluje mluvčí.
Na sídlišti v městské části Karviná 6, kterému místní říkají "šestka", bydlí asi 23 tisíc obyvatel. Hned vedle oplocené ulice Gabriely Preissové leží oblast, o níž místní obyvatelé i strážníci mluví jako o problémové. A o další kousek dál stojí vybydlený rozpadající se dům, který půjde k zemi. Nebude první ani poslední. Sedm domů už nestojí a Residomo zvažuje zbourat dalších čtrnáct. Nejen kvůli tomu, že některé byty jsou poničené, ale hlavně proto, že sídliště postupně přichází o obyvatele navzdory snaze Resisoma si je udržet.
"Cokoliv se rozhodneme tam udělat, naráží na skepticismus a negativní myšlení místních. Na druhou stranu se není čemu divit, protože v tom žijí dnes a denně," podotýká Piechowicz. Jedním z opatření má být právě rezidenční bydlení, v němž bude fungovat například asistent pro seniory.
Sídliště v Karviné vyrostlo v padesátých letech po sovětském vzoru jako výkladní skříň města. Dnes už ale dobrou adresou není a postupně se vylidňuje. Stejně jako celé kdysi hornické město, které má dnes největší nezaměstnanost v republice.
Zejména v posledních několika letech společnost Residomo investovala své i evropské peníze do oprav domů i jejich okolí. Na sídlišti otevřeli svou služebnu policisté i strážníci. Těm pomáhají takzvaní asistenti prevence kriminality, z nichž někteří jsou Romové.
Kombinací různých opatření kriminalita na sídlišti postupně klesla na úroveň běžnou v ostatních částech města. Zatímco ještě v roce 2013 zaznamenalo policejní oddělení, pod něž sídliště spadá, přes 1200 trestných činů, v roce 2016 to už bylo o třetinu méně.
Strážníci už také ustoupili od plošných kontrol bytů, které prováděli v minulých letech. "Situace v Karviné 6 není tak dramatická, jak se mnohdy ze setrvačnosti popisuje," říká ředitel karvinské městské policie Petr Bičej.
Tentokrát je na sídlišti po setmění klid, a to i v zadní části, o níž místní a strážníci mluví jako o té problémové. Lidé tu venčí psy, v ulici stojí auto rozvážející pizzu. Ticho je i na chodbách domů, jejichž vchodové dveře jsou povětšinou dokořán otevřené. To, že nejde o běžné sídliště, tak prozrazují jen řady potemnělých oken neobývaných bytů.
Strážníci podle Bičeje v roce 2017 zaznamenali jen pět "problémových" rodin, které se chovaly neslušně k sousedům a rušily noční klid. "Tyto problémy pak řešíme společně například se sociálními pracovnicemi a majitelem bytového fondu. Výsledkem je často radikální opatření, kterým je neprodloužení nájemní smlouvy a vystěhování," popisuje Bičej. Mluvčí Piechowicz doplňuje, že než Residomo oplotilo blok domů, neprodloužilo smlouvu obyvatelům dvou tamních bytů.
A mluvčí Residoma souhlasí. "Problém není kriminalita jako taková. Ale nejsme schopni vymýtit měkčí jevy, jako je vandalství či nadávky. Projekt rezidenčního bydlení je opatřením, jak tyto jevy nepustit do prostoru, kde jsou lidé ještě relativně spokojení," vysvětluje.
Členem místního spolku, který oplocení podpořil, je i podnikatel a předseda Občanského sdružení Romů severní Moravy Milan Ferenc. Na sídliště v Karviné se přistěhoval v šedesátých letech ze Slovenska. O "šestce" mluví jako o své srdeční záležitosti, dosud zde má kancelář. "Dnes je tato část Karviné téměř vylidněná a sídliště působí velice smutným dojmem," říká Ferenc s tím, že slušní lidé se stěhují kvůli těm neslušným.
"Jako Rom si myslím, že částečnou vinu neseme i my, k devastaci jsme přispěli. Samozřejmě nemůžeme upřít zodpovědnost i RPG Bytům. Spoustu let s těmi domy nic nedělali," myslí si Ferenc. Oplocení chápe jako krok, který u místních snad zvýší pocit bezpečí a přesvědčí je, aby zůstali. "Ale samozřejmě nikdy není dobře, když se staví ploty a hranice," dodává.
