Krátce před tím, než byl dvanáctiletý Rudi Schlattner i s rodinou po druhé světové válce vysídlen, přihlížel tomu, jak se jeho strýc snaží na půdě jejich vily v Libouchci ukrýt co nejvíce věcí, které by se jim ještě mohly hodit. Věřil totiž, že se brzy budou moci do svého domova vrátit. To se ale nestalo a Schattnerovi museli začít nový život v Německu.
Rodný dům, ze kterého se mezitím stala mateřská škola, Rudi přece jen ještě jednou navštívil. V roce 2015, když mu bylo 83 let, se rozhodl strýcovu skrýš ukázat českým historikům. K jejich překvapení v ní nebyly žádné cennosti, ale nádobí a oblečení, tedy věci denní potřeby, o kterých si Schattnerovi mysleli, že by je mohli ještě potřebovat. Nyní jsou tyto předměty součástí výstavy Naši Němci, nejrozsáhlejší stálé expozice věnované historii osmi set let soužití Čechů a Němců v českých zemích.
Dlouhá společná historie byla definitivně přervána krutostí války rozpoutané nacistickým Německem. Z Československa bylo po jejím skončení vysídleno více než dva a půl milionu Němců, zůstalo jich ani ne dvě stě tisíc.
Mezi těmi, kteří byli nuceni odejít, byla i česko-německá rodina Edelmannových, která se nakonec usadila v západním Německu. Málokoho by napadlo, že vizuál slavné desky a filmu Yellow Submarine skupiny Beatles je dílem Heinze Edelmanna, labskoústeckého rodáka, kterému bylo v době odsunu 11 let. Jeho výtvarný styl prý ovlivnily reklamní plakáty továrny Schicht, které vídával jako dítě. Schichtovi, majitelé továrny na mýdlo a významná podnikatelská rodina, také emigrovali, podnik po válce získal stát. Jejich nejznámější výrobek, mýdlo s jelenem, je v českých domácnostech populární dodnes.
"Rodina Schichtů nebyla významná jenom v kontextu českých zemí, ale celosvětově. Schichtovi totiž byli spoluzakladateli mezinárodního koncernu Unilever, z toho důvodu patří k těm nejvýznamnějším podnikatelům v globálním měřítku," vysvětluje ústecký historik Tomáš Okurka.
Tři miliony Němců, o kterých první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk mluvil jako o "našich", se po vzniku samostatného státu v roce 1918 ocitly v nové republice. Ztratili svoje výhody a stali se menšinou, i když jich bylo více než Slováků. Po počátečních pokusech o odtržení, potlačených československou armádou, se snažili najít své místo v mladé republice - a někteří dokonce veřejně demonstrovali svou oddanost k ní.
Třeba právě jako průmyslník Heinrich Schicht, který nechal namalovat sérii vlasteneckých obrazů, v Ústí mají vystavený jeden z nich - zachycuje příjezd prezidenta Masaryka do Prahy. "Schicht je dokonce posílal jako pohlednice k výrobkům, co si u něj lidé nakoupili. Nechal je zhotovit i jako obrazy do škol, myslel si, že je budou používat jako pomůcky," doplňuje historik Petr Koura.
Zmiňovaná výstava, za kterou stojí společnost Collegium Bohemicum, sídlící v Muzeu města Ústí nad Labem, se otevřela veřejnosti 18. listopadu 2021 po deseti letech příprav. Projekt se dlouho nehýbal, hlavně kvůli otázce financování. Ke změně došlo v roce 2017, kdy se novým ředitelem Collegia stal již jmenovaný Petr Koura, historik a politolog, který se svým týmem výstavu dotáhl do konečné podoby.
Ve dvou patrech na návštěvníky čekají dějiny českých Němců - pražských, sudetských i německy hovořících Židů - od raného středověku až po dvacáté století. "Snažíme se ukázat podstatu soužití Čechů a Němců a to, že německé obyvatelstvo se významným způsobem podílelo na rozvoji českých zemí v různých sférách, ať už v kulturní nebo ekonomické," popisuje Tomáš Okurka, zástupce ředitele Koury a také kurátor sbírky.
Schopnost české veřejnosti nahlédnout na téma "našich Němců" střízlivě, neideologicky se podle něj zlepšuje. "Snažíme se výstavou mimo jiné odbourávat předsudky," souhlasí Koura. Přiznává ale, že skutečnost, že na jeden z plakátů k výstavě použili studii portrétu Tomáše Garrigua Masaryka od malíře Emila Orlika, vyvolala trochu rozruch.
"Máme tu vystavený originál té studie, jde o nejcennější předmět, který je v naší sbírce, a je zajímavé, že Masaryk seděl Orlikovi, českému Němci, který žil dlouhodobě v Berlíně a pracoval třeba pro Maxe Reinhardta (významný rakouský divadelní režisér, pozn. red.), modelem," vysvětluje Koura.
Výstava je zpracovaná moderně, vedle klasických artefaktů je mnoho multimediálních a interaktivních prvků. "Hodně jezdím do Německa, takže jsem se inspiroval v německých muzeích, třeba v berlínském muzeu NDR," říká Koura, který se také jako odborný poradce podílel na seriálu České století nebo filmu Jan Palach.
Naposledy spolu
První Němci; kněží, členové panovnických družin nebo kupci, na českém území působili již od raného středověku. Skutečně ve velkém začaly přicházet celé německojazyčné komunity, na pozvání přemyslovských panovníků, od 12. století. Šlo hlavně o rolníky, řemeslníky a obchodníky. "Vztahy sice nebyly idylické ani ve středověku, ale jako zásadní zlom vnímáme rok 1848, kdy dochází ke vzniku českého a německého nacionalismu," popisuje Koura před barikádou upomínající na tento revoluční rok.
"Předtím spolu byli schopni komunikovat, nepotřebovali slovníky, od té doby se komunikace jen zhoršovala," vysvětluje, proč je barikáda postavená z knih. Naposledy "skutečně spolu" tak Češi a Němci podle Koury byli ve vězeňských celách právě v roce 1848. Jednu takovou v ústeckém muzeu mají, návštěvník si v ní může posedět a zaposlouchat se do vzpomínek vězňů v obou jazycích.
Nebo může navštívit zemský sněm, který existoval v letech 1861 až 1913 a kde spolu zasedali čeští a němečtí poslanci, a poslechnout si jejich hádku, která je slovo od slova věrná dobovým sněmovním stenografickým přepisům. Neschopnost najít společnou řeč byla tak velká, že císař sněm v roce 1913 rozpustil, a než mohl zasednout nový, vypukla válka, která přinesla Čechům vlastní stát a českým Němcům nespokojenost.
Vztahy Čechů a Němců se opět zhoršily ve 30. letech minulého století, po vypuknutí hospodářské krize, která se nejvýrazněji projevila právě v pohraničí. V roce 1933, kdy Německu začíná jako kancléř vládnout Adolf Hitler, zakládá Konrad Henlein, učitel tělocviku z Liberce, Sudetoněmeckou stranu, která vyhrála parlamentní volby v roce 1935. Následovala mnichovská dohoda, odstoupení Sudet, protektorát a šest let válečného utrpení, na jehož konci se definitivně uzavírá mnohosetleté soužití obou národů.
