Praha - „Chceš změnu - vyvolej krizi," zní podle bývalého náměstka ministra zdravotnictví Pavla Hroboně hlavní pravidlo všech reformátorů.
Se svými kolegy soukromým lékařem Tomášem Macháčkem a exministrem Tomášem Julínkem (ODS) se ho k vlastní škodě nedrželi.
Hroboň, Macháček a Julínek se svými spolupracovníky však chtějí pokračovat v práci a očekávají, že jejich chvíle ještě přijde.
„Zdravotnické finance se dostávají do potíží, už letos bude mezi výdaji a příjmy rozdíl patnáct až dvacet miliard. To se ještě vyrovná z rezerv na účtech pojišťoven, ale koncem roku 2011 a v roce 2012 bude mít zdravotnictví schodky v řádu desítek miliard," předpovídá Hroboň. Potom se politici i veřejnost vrátí k modelu, který v dobách blahobytu neuváženě odmítli.
Hrozí návrat před listopad
Reformátoři podle vlastních slov připravili model, jak v těžkých dobách udržet dostupnost kvalitní péče a přitom nenechat systém zbankrotovat. Právě po něm v nejbližší době vznikne poptávka.
Zdravotnictví podle jejich slov nemá alternativu, pokud nechce stát potichu škrtat v nabídce zdravotní péče a vrátit se k předlistopadovému přídělovému systému.
Hroboň a Macháček přitom nechtějí psát program pro ODS. „Chceme dát všem politikům šanci, aby se mohli proti našim návrhům vymezovat," upozornil Macháček na to, že experti sdružení v think-tanku „Reforma zdravotnictví" chtějí do domácí debaty přinášet nové myšlenky.
Komunikační chyba
Julínkova reforma chtěla omezit ve zdravotnictví roli státu, který dnes ovládá tři pojišťovny s třemi čtvrtinami pojistného trhu a všechny velké nemocnice, přitom určuje ceny zdravotní péče i léků.
Proto chtěli reformátoři privatizovat většinu pojišťoven a omezit roli státu v nemocnicích. Zároveň slibovali sepsat závazné standardy zdravotní péče, které by zajistily stejnou nabídku pro všechny pacienty a zároveň umožnily doplácet především na lepší kvalitu zdravotních pomůcek.
„Technicky byl náš pokus bez zásadních chyb," hodnotí práci svého týmu Hroboň. Chybou však byla kromě špatného načasování neschopnost vysvětlit veřejnosti a zčásti také odborníkům potřebnost reformy. Proto se Julínek se svými lidmi nedokázali ubránit celé řadě nepřátel kritiků a nepřátel.
Mnoho psů zajícova smrt
Analýza neúspěchu zdravotnické reformy, kterou sami reformátoři vypracovali, nejmenuje konkrétní osoby, které jsou odpovědné za fiasko, z kontextu je však zřejmé, o kom se mluví.
Na prvním místě tak byl uveden David Rath (ČSSD). „Reformu není možné udělat bez konsensu mezi hlavními politickými stranami. Přitom bylo extrémně těžké se domluvit se stínovým ministrem hlavní opoziční strany," řekl Hroboň.
Upozornil, že se reformátoři nemohli spolehnout ani na jednotnou podporu vládních stran. Opozici uvnitř koalice vedl jednoznačně Ludvík Hovorka (KDU-ČSL).
Šnajdrova vina
Na neúspěchu se podepsal i Julínkův náměstek Marek Šnajdr (ODS). To vyplývá ze stížnosti na zbytečné konflikty, ke kterým došlo při snaze podřídit Ústav hematologie a krevní transfuze pod Všeobecnou fakultní nemocnici, případně v nařízení převést fakultní nemocnice na akciové společnosti. Obě akce vznikly právě Šnajdrovou iniciativou.
Proti reformě se také postavili manažeři zdravotních pojišťoven, kterým vadilo, že reformátoři chtějí vyvlastnit majetek pojišťoven a pak ho prodat v aukci.
Významným nepřítelem byl také anonymní autor pamfletu „Jak ukrást 220 miliard v českém zdravotnictví". Pamflet obviňoval autory reformy, že chtějí zdravotnické finance tunelovat v žoldu třinecké společnosti Agel a amerického koncernu Kaiser Permanente.
„Na útok vedený ve stylu StB či KGB jsme se snažili odpovědět slušným způsobem a uváděním faktů. Racionální odpověď ale byla v okamžiku útoku nedostatečná," míní Hroboň.
Stanovit práva pacientů
Autoři reformy připouštějí, že podezření z tunelování mohli předejít, kdyby se od počátku reformy snažili zprůhlednit dlouhodobě netransparentní toky zdravotnických financí.
Tomáš Macháček však pochybuje o tom, že k lepší kontrole zdravotnických miliard přispěje publikace údajů, kam zdravotní pojišťovny posílají své peníze.
„Důležitější je stanovit standardy péče a zavést ukazatele kvality, aby bylo pacientům jasné, na co mají u lékaře či v nemocnici nárok," doporučuje Macháček.
Z pohledu pacienta prý není tolik důležité, komu a jak pojišťovny platí, ale je zcela rozhodující, jaké služby za tyto peníze dostanou.
| Blog Julínkova náměstka Pavla Hroboně |
