Praha - Ředitelka odboru prevence kriminality Jitka Gjuričová na ministerstvu řeší, jak chránit děti.
Nejenom před tím, aby se dostaly na dráhu pachatelů trestných činů, ale také aby se nestaly jejich oběťmi.
Letos přišla jedna z nejrespektovanějších postav ministerstva a její kolegové s projektem, který chce více zapojit veřejnost do pátrání po dětech, jež se pohřešují.
"Celkově je dětí ročně pohřešováno něco kolem osmi tisíc, z toho nejvíce jsou děti na útěku z ústavních zařízení nebo od rodiny - to je úplně převažující množství. Případů skutečně ztracených nebo unesených dětí je několik desítek do roka," říká Jitka Gjuričová v obsáhlém rozhovoru, který poskytla Aktuálně.cz.
Pro přehlednost jsme rozhovor rozdělili na více částí.
Úspěšnost 95 procent
B.T.: Kolik je v Česku ročně pohřešováno dětí ?
To je údaj, se kterým se v Česku často manipuluje. Celkově je dětí ročně pohřešováno něco kolem osmi tisíc, z toho nejvíce jsou děti na útěku z ústavních zařízení nebo od rodiny - to je úplně převažující množství. Případů skutečně ztracených nebo unesených dětí je několik desítek do roka.
B.T.: Najde se jich údajně 95 % - kolik z toho je díky policii samotné a kolik díky pomoci veřejnosti?
Drtivá většina díky policii, veřejnost zatím není příliš zaangažována.
B.T.: Letos jste přišli s projektem, který má právě angažovanost veřejnosti výrazně zlepšit. Jmenuje se Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech - kdy ho spustíte?
25. května na Mezinárodní den pohřešovaných dětí.
Paragraf na média
B.T.: Nový systém včasného varování mají tvořit tři pilíře - zefektivnění práce policie, spolupráce s médii, mobilními operátory a servery při žádání veřejnosti o pomoc a třetí pilíř je psychologická pomoc rodinám s pohřešovaným dítětem. Popravdě mně se na tom nezdá nic nového - co je ta novinka?
Zdánlivě na tom není nic nového, ale fakticky je. Velmi rychlé napojení práce policie na média a na mobilní operátory.
B.T.: Co je to velmi rychlé?
Od okamžiku, kdy policista pátrač dorazí na místo a usoudí, že to dítě je ohrožené, by to média mohla do půl hodiny vědět.
B.T.: Jaká je tedy dnes praxe, když se obrátíte na média s žádostí o pomoc při pátrání po pohřešovaných dětech - média jsou povinna to zveřejnit, nebo jste v roli prosebníků?
Cítíme se v roli prosebníků, i když teď v novém zákoně o policii je paragraf, podle kterého má policie právo požadovat součinnost médií. Ale je to problém.
B.T.: To mne právě překvapilo v zákoně o policii, že tam je formulace policie má právo žádat média o spolupráci, ale to má právo každý. Problém bude v té povinnosti vyhovět. Nezdá se vám ten zákon v tomto bodě nesmyslný?
Už se to dá určitým způsobem vymáhat. Ale zatím to tak nefunguje.
B.T.: Tedy ani média veřejné služby vám nejsou dnes povinna vyhovět?
V podstatě nejsou.
Možnosti operátorů
B.T.: Jak to jako povinnost s médii nastavíte v rámci nového projektu? U médií veřejné služby by to nemusel být tak velký problém jako u médií soukromých, ne?
Je připraveno memorandum o spolupráci a média na to opravdu jdou. Je nastaven přesný mechanismus, že ta média jakmile dostanou mailovou informaci s červeným vykřičníkem, tak to okamžitě zařadí.
B.T.: Jaká média?
Oslovili jsme všechna hlavní celoplošná média: Novu, Primu, Českou televizi, Barrandov, Z1, Český rozhlas, Frekvenci 1 a Impuls - reagovala všechna s výjimkou Novy a Impulsu. A jako úplná novinka do systému budou zařazeni i mobilní operátoři.
B.T.: Problém s ochranou osobních údajů tam žádný nebude? Protože budete muset ukazovat fotky dětí.
Chtěla bych vidět rodiče, kteří by řekli, že si nepřejí zveřejnit fotku svého dítěte, které je pohřešováno. Ale i tak - policie to může zveřejnit. Řešíme to s Úřadem na ochranu osobních údajů a absolutně to neblokuje.
B.T.: A s těmi mobilními operátory to bude fungovat jak?
Právě mobilní operátoři by měli v té nejakutnější fázi ohromný význam. Všem lidem například v okruhu tří až pěti kilometrů by přišla smskou zpráva, že se ztratilo dítě, jak vypadá atd. Přistoupili na to všichni tři operátoři.
B.T.: Zadarmo?
To jsme ještě úplně nedořešili, ale samozřejmě, že chceme, aby to dělali zadarmo. Budeme o tom teprve jednat.
Práce pro psychology
B.T.: Něco podobného měla v plánu loni i Nadace Naše dítě - vy jste od Zuzany Baudyšové ten projekt převzali nebo vás inspiroval?
Kdepak, tento projekt jsem vymyslela já od A do Z.
B.T.: Zefektivnění práce policie, které jste si vytkli za jeden z pilířů celého projektu Národního koordinačního mechanismu, to zní jako mnohaleté klišé. Vám ne?
Žádné klišé. Například pan policejní prezident vydal nový pokyn k pátrání po osobách a věcech a vytvořila se metodika pro pátrače, podle které mohou relativně snadno identifikovat právě to dítě, po kterém by měl být zmáčknut ten červený knoflík a spuštěn celý ten mechanismus.
B.T.: Absolutní novinkou je psychologická pomoc, kterou rodičům, jimž se ztratilo dítě, poskytujete. Kolik policejních psychologů na to máte?
V každém kraji jich je několik. Všechny je proškolíme a cílem je, aby - jakmile se stane takový případ a rodina je z toho samozřejmě šílená strachem - hned po pátračích k nim dorazil psycholog, který bude dělat takového mediátora mezi rodiči a policisty.
B.T.: Neumím si představit, když se pátrá po mém dítěti, že mě jakýkoliv psycholog bude umět uklidnit. Vy ano?
Úplně mě v takové situaci pochopitelně neuklidní nikdo, ale určitě by mně ten člověk pomohl přestát takovou situaci. Můj manžel je psycholog, nějakou dobu jsem sama pracovala v psychologické poradně, vím, co ti lidé umějí a té profesi věřím.
