Jsem takový workoholik, že nestíhám umírat, říká muž s HIV

Tereza Hrabinová
30. 8. 2015 16:37
Rozhovor s bývalým prostitutem a HIV pozitivním bezdomovcem Karlem Lampou, který byl schopný udělat za svou minulostí tlustou čáru a vrátit se do normálního života.
Karel Lampa
Karel Lampa | Foto: Tereza Hrabinová

Praha - Málokdo je ve zpovědích, co se týče bezdomovectví, prostituce a vlastní nákazy HIV, tak otevřený jako Karel Lampa, kterému nikdo neřekne jinak než Karim. Své nejhorší životní zkušenosti dokázal zužitkovat a našel smysl v předávání nasbíraných informací dál do společnosti. "Ničeho nelituji. Snad jen toho, že jsem nešel na ulici ještě dřív," tvrdil hrdě muž, který se živil šestnáct let prostitucí.

Na svých prohlídkách Prahou přes organizaci Pragulic mění návštěvníkům náhled na turistické město plné památek o sto osmdesát stupňů. Zmiňuje perličky, jako například příběh o velmi známém politikovi, který kromě svého významného postavení pro český stát výborně platí za práci sedmnáctiletých prostitutů.

“Chtěl bych, aby i normální společnost mohla nahlédnout pod pokličku lidí z ulice. Aby se na ně nedívali jen jako na špinavé smradlavé feťáky, ale jako na lidi s příběhem. Do takové situace se může dostat téměř každý,” vysvětloval Karim. Na jeho prohlídky chodí turisté z celého světa stejně jako rodilí Pražáci.

V kolika letech jste se ocitnul na ulici?

Ve čtrnácti, když jsem přišel do Prahy. Chtěl jsem se osamostatnit od rodičů, postavit na vlastní nohy.

Musel jste mít sotva po základní škole, co jste od Prahy očekával?

Tatínek byl herec, učil na konzervatoři. Díky jeho vlivu jsem hrál pět let v divadle například s Bolkem Polívkou. Chtěl, abych šel v jeho šlépějích a počítal s tím, že budu dělat divadlo. Já udělal přijímačky na muzikálové herectví, ale nevešel se do velmi omezeného počtu přijatých. Nechtěl jsem od táty protekci. Tak jsem odešel do Prahy.

Chtěl jste si vydělávat v Praze herectvím?

Ano, často jsem dělal komparzy a dostal se i do velkých zahraničních filmů. Spousta věcí ale nešla tak, jak měla. Asi po dvou měsících mě zlákali dlouholetí kamarádi k sexuální práci. U té jsem zůstal šestnáct let.

Jak na to reagovali rodiče?

Věděli vždy o mých záměrech, jsme pořád v kontaktu. Neznám jediného rodiče, co vám řekne: „Budu ti dělat pasáka, abych tě ochraňoval.” Mně to takhle máma nabídla. Samozřejmě jsem ji odmítl.

Jak dlouho jste žil na ulici?

Od 14 do 39 let.

Proč? Za peníze vydělané od klientů jste si nemohl pronajmout byt?

Nemohl, měl bych z toho problémy. Málokdy si někdo z kluků vzal pronájem, často bydleli společně s pasákem. Potřebovali nás mít pod dohledem a kontrolovat co, kdy, jak děláte. Monitorovali nám peníze, klienty i chování. Klienta jste si neurčovala vy, ale váš pasák.

Co když jste s tím chtěl přestat?

Konečná stanice je věk, zdravotní stav, nebo jste musel najít za sebe náhradu. Jiná cesta nebyla. Pokud jste se chtěl osamostatnit nebo přejít pod jiného pasáka, byl to velký problém.

Co si studenti myslí o HIV/AIDS

  • 90,5 % ví, že i zdravě vypadající člověk může být HIV pozitivní
  • 97,3% ví, že se HIV přenáší pohlavním stykem
  • 93,3 % ví, že se HIV přenáší krví
  • 92,1 % ví, že se HIV přenáší společným užíváním jehel
  • 95 % ví, že se HIV nepřenáší objímáním
  • 31 % by si koupila čerstvou zeleninu od HIV pozitivního prodejce
  • 52,2 % si myslí, že HIV pozitivní děti by měly navštěvovat školu společně s HIV negativními


Zdroj: Státní zdravotní úřad

Kolik jste si měsíčně vydělal?

Výdělky kluků byly za socialismu až osmdesát tisíc korun na měsíc. Mě to i bavilo, na rozdíl od kluků “heteráků”, kteří to dělali většinou jen pro peníze, udržení postavení ve společnosti. Já to bral jako školu, i když velmi tvrdou. Možnost vyzkoušet si věci, které by jinak člověk nedělal.

Jak jste tedy s těmi penězi naložil?

Část jsem musel dál povinně lidem, kteří byli nade mnou, a zbytek šel rodině.

Co vás prostituce naučila?

Je to především ohromný nápor na psychiku. Po této stránce mě velice otužila. Musíte se umět chovat, abyste se zavděčili často psychopatickým pasákům a klienti se za vámi vraceli. Například ti, co lámali ruce a nohy, platili dvojnásobek. Člověk si vyzkouší, kam až sahají jeho hranice, čeho je schopný.

Také jste se úspěšně dostal z drogové závislosti...

Bral jsem pervitin sedm let a dostal se z toho sám bez detoxu. Ale to je tím, že jsem to tak prostě chtěl, vybral si to sám jako školu. Zjistit, co je pro mě to pravé, a zavčasu odejít.

Jak se vám podařilo vymanit z komunity?

V roce 1997 mě nakazil klient virem HIV, což znamenalo okamžité vyloučení. Počítal jsem s tím, že jednou skončím a nebudu prostituci dělat do šedesáti. On to udělal schválně ze svých vlastních komplexů z nemoci, paradoxně mi tím ale pomohl.

Co bylo potom?

No, byl jsem ještě nějakou dobu na ulici, než jsem poznal nynějšího partnera, se kterým dodnes bydlím na ubytovně.

Je těžké s HIV najít partnera?

Velmi těžké. Problém je, že jsou různé typy HIV viru. Když jsou oba pozitivní, je to často horší, než když je jeden negativní. Můžou si totiž přenést to, co v těle ještě nemají. Můj partner není HIV pozitivní, jsme spolu devět let.

Pociťujete na sobě zdravotní obtíže?

Zatím moc ne, nebo je alespoň nestíhám evidovat. Když s touhle nemocí dostanete chřipku, dostáváte se z ní třeba dva roky. Já jsem v podstatě takový workoholik, že nestíhám ani umírat.

Ale léčit se musíte, ne?

Dneska se vše posunulo, co se týká délky života. Kdysi jste přežili maximálně rok, dnes trvá i pětadvacet let, než přijde poslední stadium. Musím brát prášky, každé čtyři měsíce chodit na kompletní testování. Léky působí sice dobře na nemoc, ale hůř na psychiku, mají spoustu vedlejších účinků. Odbourávají některé orgány.

Znáte víc lidí, kteří se od života na ulici a prostituce vrátili do normálního života?

Moc jich není. Řekl bych, že tak dvě procenta. Když si člověk na takový život zvykne, je těžké odcházet, většinou rezignujete. Řeknete si, proč bych se měl vracet do normální společnosti, když mám tady lepší podmínky a vše co potřebuji.

A jak reagují na to, že jste odešel, ti, co tam zůstali?

Polovina z nich to bere, druhá polovina mě nesnáší. Berou to jako zradu, opustil jsem komunitu. Je v tom i závist. Stačí, když máte na charitě lepší triko, boty. Dřív se mi stávalo, že mě ze žárlivosti přepadli a okradli.

Čemu všemu se teď vlastně věnujete?

Zužitkoval jsem všechny své zkušenosti a dělám přednášky ve školách, pro firmy, média. Třikrát týdně dělám průvodce městem přes organizaci Pragulic a hraji divadlo. Spousta lidí jde po Václaváku a po centru, napije se z pítka a sedne si u kašny. Po prohlídce se mnou najednou zjistí, že sedí u koupelny nebo u vířivé vany.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 1 hodinou

Exploze v domě v Göteborgu si vyžádala více než dvě desítky zraněných

Více než dvě desítky zraněných si v úterý ráno ve švédském Göteborgu vyžádala exploze a následné požáry v několika obytných domech. Několik postižených je zraněno vážně. Co výbuch způsobilo, zatím není jasné, nicméně podle policie nešlo o nehodu, informovala švédská média.

Podle aktuálních údajů bylo do nemocnic dopraveno 16 zraněných ve věku od 10 do 80 let. Podle mluvčí göteborské univerzitní nemocnice Ingrid Fredrikssonové je stav čtyř hospitalizovaných, tří žen a jednoho muže, vážný.

Podle göteborské záchranné služby exploze zasáhla několik bytů a schodiště. Následný požár se rozšířil na přilehlé domy. Evakuováno z nich bylo několik stovek lidí, někteří skákali v panice z oken, sdělil televizi SVT velitel zasahujícího týmu záchranářů Jon Pile. Požár zatím stále není uhašený a hoří na několika podlažích.

Zdroj: ČTK
Další zprávy