Jejich radar odhalil i neviditelný bombardér. Teď hlídají letouny po celém světě

Martin Biben Martin Biben
18. 11. 2019 10:11
V listopadu 1989 byl Milan Bernard jedním z nadějných inženýrů socialistického podniku Tesla Pardubice, který však v 90. letech po privatizaci zkrachoval. S kolegy proto založil firmu Era, která začala zdokonalovat legendární československý radar vyvinutý v Tesle - Tamaru. Ta jako jediný radar na světě uměla odhalit i neviditelný americký bombardér Stealth. S výsledkem uspěli po celém světě.
Radar ERA fungující na letišti v norském Oslu
Radar ERA fungující na letišti v norském Oslu | Foto: ERA a.s.

Připomínáme si nyní 30 let od listopadu 1989. Jak to v Tesle brzy po změně režimu vypadalo?

Pracoval jsem v té době v jejím Ústavu pro výzkum radiotechniky v Opočínku, kde jsem jako technik vyvíjel části Tamary. Tam jsem byl velmi spokojen. Pak byla Tesla privatizována, to byl přelom let 1992 a 1993, firmou HTT, která patřila generálu Barákovi a dalším vojákům a ti šli do privatizačního řízení s předpokladem, že udrží šest tisíc zaměstnanců. Slíbili také, že napumpují do Tesly miliardu korun, kterou neměli.

A proti nim byla francouzská firma Thomson CSF, která nabídla, že udrží pouze obor radiolokace, ve kterém jsme byli špička. Škrtli by radiokomunikace, radiopřijímače a další výroby. Oni slibovali, že zaměstnají dva tisíce lidí. Doba byla taková, že privatizační komise rozhodla pro českou cestu a výsledek se dostavil velmi rychle. V té době se už rozsypal sovětský trh, kde byl dříve garantován odběr určitého počtu kusů radarů, Tamar a dalších klíčových výrobků, které Teslu držely při životě.

A lidé začali odcházet. Kdy vy?

Mezi zaměstnanci vládl opravdu neklid. Nebyly ještě výpadky ve mzdách, ale řada lidí už v té době větřila, že se schyluje k nejhoršímu a někteří odcházeli. Já se rozhodl, že Teslu po 14 letech opustím, v roce 1993. Nás 15 vývojářů se dokázalo s vedoucím projektu přehledového a přistávacího radiolokátoru pro Armádu České republiky inženýrem Václavem Špásem domluvit, že nám vyjde vstříc, nechá nás odejít, založit s. r. o. mimo Teslu, a slíbil nám první zakázky.

Radar Tamara
Radar Tamara | Foto: ERA a.s.

Na to konto jsme založili společnost Retia, která dodnes úspěšně působí a vyrábí radary. Kromě toho jsem byl poslední rok svého působení v Tesle technickým náměstkem, což mě z technika povýšilo na úroveň managementu a získal jsem cenné kontakty, které se velmi hodily při založení firmy Retia a později založení Era.

Kde jste získali kapitál?

Půjčili jsme si, respektive já jsem pro firmu první milionový úvěr garantoval svým vlastním domem. Mohli jsme poté na leasing získat počítače, pronajmout místnost v Semtíně, v budovách, které byly tehdy volné, a začít.

Tehdy jste ale ještě vyvíjeli klasické aktivní radary, které vysílají vlny a vyhodnocují jejich odraz.

Ano. Tehdy se vyvíjel nový typ aktivního radiolokátoru, platila to armáda, ministerstvo obrany, a my jsme byli subdodavatelem Tesly.

A jak a kdy vznikla dnešní Era?

Nejdříve vznikla myšlenka spojit první tři významné soukromé firmy, které se z Tesly oddělily, do jedné. Byly to Eldis (dodnes úspěšný podnik - pozn. red.), Retia a Alsin, který tvořila maličká skupina vývojářů, kteří znali tajemství Tamary. Spojení nakonec nevyšlo a Era vznikla na základě Alsinu, a název dostala právě jako složeninu prvních písmen těch tří firem. Zapsali jsme ji tuším v říjnu 1994 a začali jsme s drobnými zakázkami pro ministerstvo obrany, připravovali jsme modernější software pro systémy Tamara, které měla armáda ve výzbroji.

Ony dosluhovaly po všech stránkách, inženýr Kubeček ale přišel s revoluční myšlenkou, že by systémy na principu Tamary mohly sloužit také na civilních letištích a pro sledování a řízení letového provozu. Navrhl překlopit těžkopádnou vojenskou technologii na něco malého, skladného, s nízkou spotřebou a především s vlastnostmi, které by přispěly ke zvýšení bezpečnosti letecké dopravy. Na pasivní radar jako alternativu zavedených radarů. Ty mají sice mnoho výhod, ale přesto v určitých situacích selhávají a mohou dát například falešnou informaci.

Ing. Milan Bernard

Ročník 1952, vystudoval Střední průmyslová škola elektrotechnickou v Pardubicích a ČVUT Praha, obor sdělovací a radiotechnická zařízení. Byl technickým ředitelem Ústavu pro výzkum radiotechniky Tesly Pardubice, ředitelem firmy RETIA, zakladatelem a obchodním ředitelem společnosti ERA. Podílel se na vývoji systému Tamara a jeho následovníků. Dnes je v důchodu a rád cestuje.

Tamara do té doby měla pouze striktně vojenské, špionážní využití?

Byla tady železná opona a Teslu Rusové vybrali, aby vyvinula radiotechnický pátrač, který dokáže sledovat do hloubi stovek kilometrů provoz v západním Německu nebo jiných zemích. Potřebovali skrytý průzkumný přístroj, který by zbytečně nedráždil souseda tím, že vyzařuje paprsky na jeho území. Čechoslováci proto měli vyvinout pasivní, dobře zamaskovaný systém, který sám žádné vlny nevysílá, zato umí citlivě zachytit širokou škálu přicházejících.

Princip Tamary v padesátých letech objevil tým brněnského výzkumníka Vlastimila Pecha, v pardubické Tesle jste myšlenku dotáhli do konce. Od začátku byla schopná vidět letadla?

Tamara měla ještě předchůdce, průzkumné systémy Kopáč a Ramona. Všechny ale dokázaly nejen zdařile odposlouchávat rádiové vlny do velké hloubky území, ale například i rozpoznat vojenské letouny. I jejich piloti používají rádiové spojení a v případě útoku na pozemní cíle, kvůli přesnému zacílení, i aktivní radary.

Proto dokázala Tamara zachytit i chloubu amerického letectva, "neviditelný" bombardér Stealth, jehož povrch je tvarovaný tak, že odráží klasické radarové vlny jinými směry?

I Stealth má palubní radar, má také spojení rádiovým kanálem s řídicím stanovištěm. A proto ho Tamara vidí. V okamžiku, kdy ale přestane vysílat a radiotechnicky mlčí, tak zmizí i jí.

Nakonec jste na základě využití principu pasivního radaru, uplatněného v Tamaře, samozřejmě při značném zjednodušení, vyvinuli systémy dva.

Jeden pracuje jenom se signálem palubního odpovídače, který každé letadlo za letu povinně vysílá. Ten využívají vojenská i civilní letiště. Daleko dražší a obtížnější byl vývoj jakési zdokonalené a odlehčené Tamary schopné zachytit široké spektrum vln pro vojenské využití.

Do roku 1992 až 1993 ale Tamara sloužila jenom jako výzkumník, špion, který poslouchal, co se děje v Mnichově a Norimberku, ale na letištích se nepoužívala.

Byla vysazena jenom na hraničních kopcích, tak, aby "viděla" co nejdál. Byl to čistě statický přístroj, kvůli tomu měl vysoké věže. Jinak ale byla převozitelná, vešla se asi na 12 tatrovek.

Kdy vlastně vznikl první pasivní systém Ery?

V roce 1995, kdy končila životnost starých ruských radarů, jsme armádě nabídli, že by se dala postavit lehká, jednofrekvenční Tamara, kterou bylo možné vyvinout za rok až dva. Systém by se rozmístil po hranicích Česka a dobře pokryl vzdušný prostor republiky. Uspěli jsme, příslušný odbor ministerstva obrany řízený plukovníkem Mohelníkem vyčlenil peníze a my zahájili vývoz.

Nová verze pasivního radaru dostala jméno Věra po plukovnici české armády Věře Perlingerové, která svými kontakty v parlamentu pomohla získat pro pokračování vývoje podporu. Armádě firma dodala sedm kusů první verze Věry v letech 1997 a 1998.

Radar Věra
Radar Věra | Foto: ERA a.s.

Byla to klíčová zakázka, na které jsme vyrostli z 11 lidí na cca 60. A díky tomu, že se systémy Věra osvědčily, dostala firma od armády další práci na vývoji její vojenské plnohodnotné verze, tedy zdokonalené a odlehčené Tamary, dnes známé pod jménem Vera. Úspěšný vývoj firma dokončila v roce 2001. Dnes česká armáda provozuje několik takových systémů.

A co civilní verze?

Na jejím vylepšování jsme pracovali souběžně, první získalo letiště v Ostravě, kde se ji celosvětově poprvé podařilo certifikovat. Sice jsme přinesli světu originální zařízení, odborníci nás chválili, ovšem prodeje se příliš nedařily. V letecké dopravě svázané přísnými předpisy mají přednost zavedené radarové systémy, novinky to mají těžké. První zahraniční úspěch přišel ve Španělsku, na letišti Palma de Mallorca. Další pozvolna následovaly.

Dnes jsou systémy Věra na civilních i vojenských letištích v 65 zemích světa, na pěti kontinentech. V Evropě například v Berlíně, Mnichově, Stuttgartu, Dublinu, Turíně, Amsterdamu, Varšavě či Madridu, jinde po světě pokrývají například celý vzdušný prostor Namibie, používají je letiště v Kapském Městě, Pekingu, Šanghaji, Ósace či Washingtonu.

Velká letiště používají vaše pasivní radary paralelně s aktivním radiolokátorem?

Ano, paralelně vedle sebe. Hlavním zdrojem informací o letadlech a pohybu vozidel po ploše letiště je pojezdový radar, takzvaný taxiradar, který se vysokou rychlostí otáčí na řídicí věži. Era dodává doplňkový systém, pasivní radiolokátor, který se skládá z vícero stanic tak, aby se vykryly všechny kouty a záludnosti komplexního letiště. Informace se slučují na jedno zobrazení, kde by mohl být vidět analogový mastný flek, který dává pojezdový radar, kdežto pasivní radar dává přesnou pozici pohybujícího se cíle s jeho identifikací. Ekonomický přínos pro letiště, které trpí na malou kapacitu ranvejí a nestačí obsloužit více letadel, je značný. Když přidáte na letiště pasivní radar, interval se zkrátí. Aniž by se koplo do země a stavěla se nová ranvej, lze díky němu propustnost letiště za několik milionů eur zdvojnásobit.

A co vojenská, mnohem náročnější a dražší verze?

Několika armádám NATO a zemím, které jsou z hlediska naší zahraniční politiky považovány za spřátelené a bezpečné, už dodala Era nejnovější verzi vojenského systému Vera-NG. Dneska už se proti bývalé Tamaře mnohonásobně zmenšila velikost a váha anténní jednotky, dnes je to pouze asi 30 nebo 40 kilo.

Jaké je její využití dneska?

V původním smyslu ji využívají státy, které mezi sebou mají diplomatický nebo politický problém a sledují, jak soused letecky cvičí. Naše armáda to posílá na cvičení NATO, kde přispíváme sběrem dat k celkovému obrazu bojiště.

ERA

ERA

Založená 1994 několika bývalými pracovníky Tesly Pardubice, kteří znali princip radaru Tamara. Dnes zaměstnává více než 400 pracovníků a její loňský obrat byl zhruba 1,4 miliardy při zisku 400 milionů. Třetina zařízení Ery slouží v civilním sektoru, dvě třetiny armádám. Podnik je hlavním sponzorem dominantního českého basketbalového klubu v Nymburce.Era už dnes původním majitelům nepatří. Přes prodej americké společnosti Rannoch, která ji brzy přeprodala další americké firmě Sra se v roce 2011 podnik vrátil do českých rukou a je nyní členem skupiny Omnipol.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Auto jedoucí v protisměru způsobilo na D7 nehodu, jeden mrtvý

Dálnici D7 uzavřela na 12. kilometru ve směru na Slaný hromadná nehoda šesti aut. Nehodu zavinilo auto jedoucí v protisměru, řidič tohoto vozu při nehodě zemřel. Informace o případných dalších zraněných zatím nejsou k dispozici, řekla ČTK policejní mluvčí Michaela Richterová.

Policie obdržela podle Richterové před 21:15 na tísňovou linku nejdříve oznámení, že na dálnici jede auto v protisměru. "Minutu na to došlo k dopravní nehodě šesti vozidel. Řidič, co jel v protisměru, na místě zemřel," řekla Richterová.

Dálnice je v místě uzavřena, policie dopravu odklání na devátém kilometru na Bouchalku, zpět se mohou řidiči vracet na 18. kilometru u Knovíze.

Další zprávy