Foto: Sen skončil, děti mizí. Jak se žije v SOS vesničkách

Foto: Sen skončil, děti mizí. Jak se žije v SOS vesničkách
Poutníci procházejí křížovou cestu na Svatém Hostýně, moravském poutním místě.
Z rozhledny hledám jednu ze tří tuzemských SOS vesniček.
Bystřice pod Hostýnem.
Hned vedle v přilehlém Chvalčově je deset domů v kruhu zarůstajícím stromy. Zobrazit 55 fotografií
Foto: Ludvík Hradilek
Ludvík Hradilek Ludvík Hradilek
15. 8. 2014 5:30
SOS vesničky jsou přes čtyřicet let symbolem láskyplné péče o opuštěné děti. Dnešní realita je smutná, pečovatelky odcházejí, prázdné domy se nedaří obsadit, vládne tu napětí a obavy z budoucnosti.

První SOS vesničku založil Hermann Gmeiner v roce 1949 u rakouského městečka Imst.

Chtěl spojit  bezdětné ženy s válečnými sirotky do komunity nahrazující rodinu, která bude žít spolu s ostatními v jedné vesnici a vzájemně se podporovat.

Do Československa ideu přinesl v šedesátých letech psycholog Zdeněk Matějček.

S kolegy Josefem Langmeierem a Jiřím Dunovským viděli v SOS vesničkách alternativu ke kolektivní výchově v dětských domovech.

V uvolněné atmosféře pražského jara 1968 se jim podařilo vzbudit nevídaný zájem u veřejnosti a vybrat od lidí 28 milionů korun na stavbu první vesničky v Doubí u Karlových Varů.

Nadšení přežilo i do nastávající normalizace a po otevření první vesničky v roce 1970 se ještě podařilo o tři roky později zprovoznit druhou vesničku na Moravě v Chvalčově pod Hostýnem.

Pak majetek sdružení (kolem 50 milionů korun) stát znárodnil. Pěstounky s dětmi ve vesničkách zůstaly a vychovaly tu stovky dětí.

V roce 1990 byla obnovena činnost Sdružení SOS dětských vesniček a postupně mu byl vrácen nemovitý majetek v účetní hodnotě 180 milionů korun.

Třetí vesnička v Brně-Medlánkách byla otevřena v roce 1993.

Po nucené dvacetileté přestávce tak byla šance obnovit komunitní bydlení podle původních idejí.

Sdružení SOS vesniček se stalo členem mezinárodní organizace sdružující projekty ve 134 zemích světa. Je to stále ceněná obchodní značka a těší se přízni sponzorů. Má roční rozpočet 52 milionů korun, který z 80 % kryjí dárci.

Pohádka o opuštěných dětech, které našly nový láskyplný domov, skončí, když vesničky navštívíte.

Z moravské vesničky ve Chvalčově odcházejí pěstounky a nové se nedaří získat, čtyři domy z devíti jsou neobsazeny.

Z nejnovější brněnské vesničky v Medlánkách mě vyhodili, chtěl jsem se zeptat pěstounů, jak jsou spokojeni se službami, které jim vesnička poskytuje. To prý narušuje soukromí pěstounů.

A v nejstarší vesničce v Doubí stavěné pro sto dětí žije s třemi pěstounkami dětí osm. Pět domů je prázdných a dva domy má pronajatý dětský domov z Karlových Varů.

Na to, jak se žije dnes v tuzemských SOS vesničkách, se podívejte v galerii.

Facebook autora

 

Právě se děje

Další zprávy