"Je to katastrofa. Lidé sem nechtějí, protože je to daleko od všeho. Finančně je to špatné, hodně peněz dají lidi na dopravu. A nemají si kde vydělat," míní senior v červené bundě Karel Dodok, který se kolem poledne prochází po náměstí v Horní Blatné. "Nejsou tu pracovní příležitosti," souhlasí starosta Petro. "Mladší utíkají, populace stárne."

Od prosperity k exekucím

V porovnání s ostatními pohořími platily Krušné hory vždy za osídlenou, prosperující oblast, kde bylo vždy co na práci. Slovo krušný definuje současný slovník jako náročný nebo obtížný, název hory ale dostaly od staročeského slova krušec, jak se říkalo rudnému kameni. Od 12. století se zde těžilo stříbro, cín, kobalt nebo železná ruda, později také uran.

V 19. století se hory i jejich okolí začaly hojně industrializovat a v roce 1910 měla Horní Blatná téměř tři tisíce obyvatel, převážně Němců. I po jejich odsunu si obec držela počet obyvatel nad tisícovkou, lidé zde pracovali převážně v nově otevřených továrnách.

Jenže přišla devadesátá léta a těžký průmysl v Krušnohoří začal upadat. "Poslední fabriku, Blex, která zaměstnávala asi třicet lidí, zavřeli loni. Dělali kuchyňské náčiní. Sítka, formičky na vánoční cukroví a tak," říká starosta Petro. "Další fabrika byla dole po cestě, tam se dělaly prošívané přikrývky. Ta taky skončila," dodává.

Zmiňuje i rukavice z blízkých Abertam, které patřily k nejkvalitnějším na světě. Dnes řemeslo připomíná jen muzeum. "Byla to obrovská fabrika. Koupil to Němec nebo Rakušan, co taky dělal rukavice, a zavřel to. Aby neměl konkurenci," má jasno Petro.

Nezaměstnanost dnes v Karlovarském kraji patří k nejvyšším v republice a podobné je to s exekucemi. Před několika lety byla Horní Blatná dokonce s více než 63 procenty občanů v exekuci vůbec nejzasaženější lokalitou v celém Česku. Od té doby se situace zlepšila, i když je ideál stále daleko - problém se zde týká 22 procent lidí. Podle starosty pomohlo například to, že radnice lidi s nejvyššími dluhy zaměstnala.

Nový Špindl

Horní Blatná tak zdánlivě splňuje předpoklady, aby se stala městem duchů. To se ale neděje. Částečně díky památkářům, kteří dohlíží na to, aby si město zachovalo svůj tradiční vzhled. Některé z ruin německých staveb se v posledních letech dočkaly obnovy a město tak vypadá nejlépe za poslední léta.

Rostou ale i objekty úplně nové. Díky bujícímu cestovnímu ruchu. "V 90. letech jsme měli 40 postelí, dneska to odhaduju na čtyři stovky. V každé ulici máte něco na ubytování. Támhle byl rodinný dům, teď je tam penzion. Tamten barák opravili, taky penzion. Tam, jak stojí to velké černé auto, taky penzion," říká Robert Petro a ukazuje na domy na ulici směřující od radnice ke škole. 

Jak se změnil počet obyvatel mezi roky 2010 a 2023

Každé léto se město plní cyklisty a pěšími turisty, někteří míří na populární Severní stezku, která vede z nejzápadnějšího na nejvýchodnější bod Česka. V zimě sem zase jezdí běžkaři. "Krušné hory byly dosud hodně opomíjené. Teď je lidi objevují a mám pocit, že si z nás chtějí udělat další Špindl," myslí si Petro.

Stejně jako toto krkonošské středisko bojuje i Horní Blatná s tlakem developerských společností. "Z parcely, kde byly dva domy, udělají klidně deset bytů. A když nesouhlasíme, obejdou nás. Když má někdo na pozemky, má i na právníky," popisuje starosta.

Lidé z Horní Blatné si tak zvykají na to, že ne každý turista se chová v harmonii s místními zvyklostmi. Vadí jim hluk, nepořádek a hlavně neohleduplné parkování. "Sportovci chodí na běžky, ale sto metrů ke stopě neujdou. Musí autem zajet až přímo do ní," zoufá Petro nevěřícně.

Rozvoj turismu sice přináší Horní Blatné peníze do obecní kasy, nové obyvatele ale neláká. Sice se zde staví, ale jen apartmány, penziony a chaty pro turisty. Rodinu se tu rozhodne založit málokdo.

"Není divu, vždyť to tady není pro každého," říká starosta. I dnes může být život místních drsný. "Spousta lidí si může říct, že je tady hezky a že by se sem přestěhovali. Ale stačí jedna zima a mizí odsud. Mráz začne v prosinci a končí v dubnu. Už teď musíme na úřadě topit. A bydlení se tím ještě prodraží. Dříví půjde nahoru a uhlí za chvíli nebude," míní Petro.

Starostovi navíc současné obyvatelstvo stárne před očima. Od roku 2010 se průměrný věk obyvatel zvýšil téměř o deset let. Už nyní se ale obec snaží zajistit nemohoucím důstojný život. Petro nakoupil dvě auta, kterými seniory vozí třeba na lékařská vyšetření. Zajistil také rozvoz jídla ze školní jídelny. "Snažíme se pomoct všem. Zatím to stíháme," říká.

Průměrný věk v obcích

Ke starším obyvatelům patří i bývalá porodní asistentka, sedmaosmdesátiletá Božena, které tady ale nikdo neřekne jinak než Bobina. Seniorka je usměvavá a aktivní, smutek z vylidňování ale neskrývá.

"Tady člověk potká jenom lufťáky. Pražské nebo Němce. Místních je čím dál méně. Protože jsem už sama, tak jsem ráda, když si s někým venku popovídám. Jenže není moc s kým," říká. 

Důchodovému věku se blíží i třiašedesátiletý starosta. V čele obce je 21 let a na další funkční období už se necítí. Doufá ale, že si Horní Blatná i po jeho odchodu zachová to, co ji činí samu sebou.

Třeba sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1866, který se i dnes schází každý týden za hojné účasti a pyšní se raritním historickým hasičských vozem. A nejen to. "Já říkám, že v každé obci má být kostel, radnice a škola. A ještě teda hospoda. Kostel máme, radnici máme a hospod dokonce několik. I školu si držíme. Tak si přeju, aby nám něco z toho nechybělo."