Aktuálně.cz: Potvrdil jste, že na podzim budete kandidovat do Senátu. Jaké budou vaše další kroky?
Marek Hilšer: To se všechno uvidí. Volby jsou na podzim, je čas. Bude nějaká kampaň. Já teď samozřejmě zvažuji, jakou formou bych do toho šel. Už před prvním kolem voleb mi někteří lidé psali: My sice víme, že nemáte šanci vyhrát, ale hlas vám hodíme, nepovažujeme ho za ztracený, protože bychom vám chtěli dát najevo, že byste měl dál pokračovat.
Cítím podporu a samozřejmě i odpovědnost. Je logické, abych pokračoval dál. Myslím si, že je potřeba, aby část společnosti, která upřednostňuje demokracii před vládou silné ruky, měla nějaké nové zastoupení a alternativy.
Čekají vás další jednání s politickými stranami a hnutími. Jaký je váš cíl - získat co nejširší podporu, nebo si chcete cíleně vybírat dvě tři strany, se kterými budete úzce spolupracovat?
Kandidoval jsem jako nezávislý v prezidentských volbách a chtěl bych v tom teď pokračovat. Chci se zorientovat v terénu. Rozhodně to nebude tak, že bych vstupoval do konkrétní politické strany a kandidoval za ni. Nicméně je zcela zřejmé, že je potřeba integrovat liberální síly, že není dobré, aby spolu kandidáti liberálních sil navzájem soutěžili. Naopak by měli postup do Senátu koordinovat.
Já vnímám Senát jako pojistku demokracie, koneckonců to je jedna z jeho hlavních úloh. Víme, že jsou tu tendence redukovat Senát, redukovat Poslaneckou sněmovnu. Já si myslím, že to není dobře. To je také jeden z důvodů, proč se teď bavím i s dalšími politickými subjekty o tom, jestli bychom nenašli nějaký průsečík, aby se demokratičtí kandidáti v obvodech nestřetávali.
Co je pro vás při jednáních o spolupráci důležité?
Chci si samozřejmě udržet nezávislost, ta je pro mě důležitá. To, abych mohl uplatňovat program, který mám. Abych se nedostal do soukolí stranických aparátů, které by mi říkaly: Dělej tohle. Myslím si, že Senát není instituce, která funguje podle stranického klíče. Měly by se tam koncentrovat osobnosti té společnosti, které dělají jakýsi dozor nad Poslaneckou sněmovnou, jež má výsostně fungovat podle stranického klíče.
Když mluvíte o odstupu od politických stran - vy jste začínal jako politický aktivista. Jaký je váš vztah k politice založené na soutěži politických stran?
Vždycky jsem říkal, že sice kandiduji jako občanský nezávislý kandidát, ale že si naprosto jasně uvědomuji, že politické strany mají významnou, základní úlohu v každém politickém systému. Já rozhodně nejdu proti politickým stranám jako takovým. Já teď chci vidět, jak strany fungují a jací jsou tam lidé. Rozhodně je třeba se s nimi bavit.
S kterými stranami se tedy chcete bavit a s kterými ne?
Oslovili mě různí lidé z různých stran. Není to tak, že by to byli ti nejvyšší činitelé. Hned po volbách se rozřinčely telefony. Já neodmítám setkání s nikým. Myslím si, že je to slušnost. Pokud vás někdo žádá o schůzku a nejste přesvědčen o tom, že to nemá vůbec smysl, se s někým bavit, tak jsem pro to, hovořit téměř s každým.
Už jsem mluvil s předsedou České pirátské strany, viděl jsem ho poprvé. Nevznikla žádná dohoda, ale mluvil jsem s ním. V tisku už proběhlo, že jsem mluvil s panem Pospíšilem z TOP 09, mluvil jsem i se členy Strany zelených. Hovořil jsem i s lidovci. Ale všechno je to v plenkách a uvidí se, jestli se na něčem dohodneme, nebo nedohodneme.
A s kým nemá smysl se bavit, jak jste říkal?
Kdyby mě pozval někdo z SPD, tak bych asi slušně odmítl.
Dostal jste také nabídku od senátora Václava Lásky, který založil hnutí pro nezávislé senátory. Jak to dopadlo, nedomluvili jste se?
Ano, mluvil jsem i s Václavem Láskou. Jeho projekt mi přijde zajímavý, jednali jsme, vypadalo to, že bychom mohli spolupracovat. Později jsem si to ale rozmyslel, v současné době chci jít svojí vlastní cestou.
Jiří Drahoš nevyloučil založení vlastního hnutí. Byla by to pro vás cesta, když jste ho tak aktivně podporoval ve druhém kole volby?
Nevím, pan Drahoš mi nic neříkal, z medií jsem jen něco zaslechl. Vznik dalších hnutí v této době nevidím úplně reálně, byť tendence tady jsou. Současná doba je velmi nejistá, protože nevíme, jestli se podaří sestavit vládu, jestli náhodou nebudou předčasné volby.
Ale jedna věc je asi zřejmá, a to, že pravděpodobně bude muset dojít k nějaké integraci liberálního bloku. Když máme v parlamentu pět nebo kolik stran, které jsou si v něčem podobné, alespoň v základních hodnotách, je otázka, jestli to má nějakou perspektivu do budoucna.
A jak vidíte vaši roli? Máte ambici stát v čele takového bloku?
To rozhodně ne, takto o tom neuvažuji. Musím se přiznat, že jsem si myslel, že prezidentskou kampaní to teď na nějakou dobu skončí a bude trochu klid. Ale trošku jsem se mýlil. Nicméně já se rozhodně necítím být člověkem, který by teď mohl vést nějaké hnutí.
Nesměřovala ale celá vaše prezidentská kandidatura k tomu, abyste se pak dál politicky angažoval a byl vidět?
Já jsem prezidenturu pojímal jako možnost vystoupit a hájit nějaké hodnoty. Neviděl jsem to jako prostředek k tomu, abych se nějak zviditelnil z toho důvodu, že bych pak měl v úmyslu pokračovat dál. Musím říct, že úplně na počátku byli lidé, kteří řekli: My ti pomůžeme s volební kampaní, ale chtěli bychom, abys pokračoval dál. Já jsem říkal, že uvidíme, jak to všechno dopadne. Impulzem bylo zvolení Miloše Zemana. Teď jsem se rozhodl i z toho důvodu, že mi lidé píšou a ten závazek prostě cítím.
Píšou vám lidé, s kterými stranami byste měl spolupracovat?
To přímo ne. Mnoho lidí ale píše, abych šel do Senátu. To je skoro v 99 procentech.
Ale přesto, nebylo by férovější založit vlastní hnutí a s ním jít do sněmovních, případně senátních voleb?
Férovější… Já jsem před dvěma lety stál před volbou prezidenta. S přáteli jsme se bavili o tom, jaká bude prezidentská volba, kdo bude kandidovat. Vypadalo to, že někdo od pana Babiše nebo od pana Zemana. Dokonce už tehdy jsem si říkal, že politické strany budou mít obavy někoho nasadit proti Miloši Zemanovi. Chyběl nám tam občanský kandidát, takže jsem zvolil tuto cestu.
A opravdu jste chtěl být prezidentem?
Já jsem to bral vážně. To nebyla žádná recese. Byl jsem připraven na to, že kdyby mě lidé zvolili, tak do toho půjdu. Myslím, že jsem tak celou dobu i vystupoval. Pro mě byl ideál mít nezávislého prezidenta, který vyjde z občanské společnosti, dá příklad, inspiraci i dalším lidem, aby se zapojovali do veřejného života.
To si myslím, že mi trošičku vyšlo, protože výsledek nebyl úplně tak špatný. Řada lidí mi píše, že je můj postup inspiroval k tomu, aby se angažovali v politice, třeba na komunální úrovni. V tomto ohledu se moje idea naplnila.
Mezi prezidentskými kandidáty jste generačně vyčníval. Nemáte pocit, že jste část hlasů dostal spíš z toho důvodu, že jste mladší a působíte třeba sympaticky, než díky tomu, co říkáte?
Já nechci soudit, na základě čeho se lidé rozhodovali. Je otázka, co prezentovali ostatní kandidáti, jestli také měli zásadní obsah svého sdělení. Já si myslím, že jsem ten obsah měl. To, jestli mě lidé volili na základě sympatie, nebo na základě programu, nedokážu posoudit. Je pravda, že by bylo fajn, kdybychom měli někoho, kdo vyrostl po listopadu 89. A kdo tím, že do toho není namočen, překoná minulost, která podle mého názoru v mnohých ohledech naši společnost rozděluje. Myslím si, že toto by mohl symbolizovat někdo o generaci mladší.
V prvním kole jste dostal asi 450 tisíc hlasů. Ve druhém kole podle odhadů politologů z Palackého univerzity v Olomouci přešlo asi 140 tisíc vašich voličů k Zemanovi. Není vám to líto?
Je to tak, jak to je. Já jsem podpořil pana Drahoše, protože jsem si myslel a myslím si, že by byl lepším prezidentem. To, že někteří moji voliči z prvního kola přešli jinam, mě samozřejmě mrzí, ale každý má svůj rozum, každý volí na základě svého přesvědčení. Jedna paní mi třeba psala, že volila v prvním kole mě, ale ve druhém kole bude volit Zemana, protože Drahoš jí připadal méně lidský. Řada lidí mi říkala, že jsem pro voliče Miloše Zemana z nějakých důvodů nepřijatelný, ukázalo se ale, že jsem přijatelnější než všichni ostatní kandidáti.
Vy jste přitom takový reprezentant pražské kavárny. Bydlíte v centru Prahy, jste hrdý Pražák…
To jsou právě předsudky. Nejsem hrdý Pražák, protože jsem se v Praze nenarodil ani nevyrůstal. Vyrůstal jsem až do svých devatenácti let v Chomutově. Pak jsem odešel do Prahy studovat a našel si tam povolání, v centru bydlím shodou okolností.
Proč tedy do Senátu nekandidujete v Chomutově?
Cítím to tak, že už jsem delší dobu života v Praze, mám k ní větší vztah. Senátor by měl být ve svém obvodě.
Jaká témata byste chtěl v Senátu otevírat?
Důležité téma je transparentnost politiky. Rád bych se také zapojil do představ, jak by mělo vypadat školství v budoucnosti. Jako vysokoškolský učitel mám ke vzdělávání blízko.
Jako velký problém vnímám také zdravotnictví, především jeho personální zajištění. Zrovna včera jsem s někým mluvil o tom, jak se v jedné nejmenované nemocnici zavíralo celé oddělení, protože byl nedostatek sester. V důsledku to znamená prodlužování čekacích dob na operace.
Další věc je Evropská unie. Procesy, které se tam odehrávají - jestli se bude dál integrovat, kterým směrem to půjde. My bychom měli být při tom, měli bychom si uvědomit, co vlastně chceme, kterým směrem chceme jít - jestli chceme z EU vystoupit, nebo v ní zůstat a jak se podílet.
Některým známým osobnostem, které se v minulosti dostaly do Senátu, se posléze stalo, že v politice jako by zapadly, nebyly už tolik vidět. Neobáváte se, že se vám stane něco podobného?
Vždycky to záleží na konkrétním člověku, jak moc se chce angažovat. V Senátu jsou nepochybně lidé, kteří tam toho moc nedělají, jsou tam ale i aktivní. Já vnímám Senát jako dobré zázemí pro to, aby člověk mohl vstupovat do veřejného života.
