Grafika: Náraz, chvíli ticho a pak nářek raněných. Za Studénku dosud nikdo nepyká

Martin Biben Domácí Jiří Kropáček Martin Biben, Domácí, Jiří Kropáček
6. 11. 2019 19:28
Je to už 11 let, co vlak EuroCity Comenius narazil ve Studénce na Novojičínsku do zříceného mostu. Strojvedoucí sice stihl vlak zpomalit ze 134 na 90 kilometrů v hodině, ale lokomotiva a první čtyři vozy vykolejily. Následky byly tragické. Zemřelo osm lidí, další se vážně zranili. Za nehodu však dosud nikdo nebyl potrestán. Ve středu soud už podruhé všechny stíhané obžaloby zprostil.

načítám grafiku

Jako první začala ošetřovat raněné. Zdravotní sestra byla v osudném vlaku u Studénky×

+ zvětšit× zmenšit

Zdravotní sestra Naďa Tomčíková byla jednou ze čtyř stovek cestujících expresu Comenius, který 8. srpna 2008 u severomoravské Studénky vrazil do padajícího mostu. Při nehodě zemřelo osm lidí, dalších skoro sto bylo zraněných. Tomčíková, která sama utrpěla otřes mozku, byla ze svého vagonu první, kdo začal ošetřovat zraněné.

Po několika vteřinách prudkého brždění, které ji vymrštilo proti stěně kupé, přišel náraz. Pak se vagon začal třást a vše zahlušil táhlý, nesnesitelně skřípavý zvuk. „V té chvíli mi proběhlo hlavou, že zemřeme. Jen jsem nechápala, proč právě teď,“ vzpomíná dnes osmapadesátiletá Naďa Tomčíková na nejdramatičtější okamžik ve svém životě. Když drásající zvuk mačkaných plechů a vibrace ustaly, krátké ticho vystřídal pláč dítěte a nářek zraněných. Vagonem se šířil zápach spálené gumy, kvůli prachu bylo vidět jen na několik metrů.

Vyšli jsme z kupé, na první pohled mezi námi nikdo zraněný nebyl, a snažili se dostat ven. Ale dveře byly zaklíněné, otevřít nešly. Až po chvíli několik chlapů prorazilo okna a vyskákali jsme.

zdravotní sestra Naďa Tomčíková

Zdravotní sestra a pedagožka svitavské Střední zdravotnické školy, která cestovala v pátek 8. srpna 2008 expresem Comenius ze svého pobytu v lázních v Karviné, si z onoho dne dodnes pamatuje překvapující množství detailů. A nejen z vlastní tragédie, při které po srážce s troskami zříceného mostu poblíž nádraží ve Studénce zemřelo osm lidí. „Vidím jak dnes, jak jsem si kupovala lístek, sladkosti pro děti, přesně vím, kam jsem si sedla. Byl to druhý vagon za lokomotivou, naštěstí ale do kupé, které bylo hned na jeho začátku, za dveřmi, od lokomotivy nejdále,“ popisuje.

zobrazit celý příběh

Pro její přežití to bylo důležité. Zatímco první vagon se spolu s lokomotivou od soupravy po nárazu odtrhl a zraněných v něm bylo více, v druhém vagonu bylo nejkritičtější místo právě u spojení s prvním. „Ta část byla od konstrukce mostu úplně zdemolovaná a ta nejhorší zranění, jedno smrtelné, vznikla právě tam,“ říká. Když po vysvobození z vykolejeného vagonu Tomčíková viděla, kolik lidí je zraněných, začala okamžitě organizovat jejich ošetřování. A to přesto, že v prvních minutách neměla lékárničku, žádné obvazy ani dezinfekci. „Roztrhali jsme čisté prostěradlo, další vyprané věci a začali s mladou studentkou medicíny s obvazováním. Byli tam lidé s tepenným krvácením, ošklivými řeznými ranami na hlavě, bylo třeba krev rychle zastavit,“ říká.

Na to zatelefonovat domů, že je v pořádku, si vzpomněla až po asi tři čtvrtě hodině práce. „Mezitím dorazili záchranáři a začal doslova jejich koncert. Já už pak nebyla třeba a došlo mi, že moje rodina už se asi o nehodě dozvěděla a má strach.“ Jenže oba její mobilní telefony při nehodě zmizely, navíc si z hlavy pamatovala jen pevnou linku na dceru. Nakonec se ale dovolala. „Ona mi pak říkala, že to bylo asi nejhorších 45 minut v jejím životě.“

Do dalšího vlaku či autobusu však žena nastoupit nedokázala. „Dcera mě ale utěšila a řekla, že pro mě hned jedou,“ říká a i po jedenácti letech od nehody je na ní znát rozrušení. Z nehody sama vyšla s otřesem mozku, hlava ji ale začala bolet až v noci. Spát ale nemohla nejen kvůli bolestem hlavy a dalším naraženinám a oděrkám. „Vše se mi stále promítalo. Slyšela jsem ty hrozné zvuky, pláč dítěte, před očima viděla spoušť, jednotlivé zraněné.“

Dodnes nerada jezdí vlakem i autobusem, nějaký čas nemohla řídit auto. Když už se do dopravních prostředků odhodlá, vyděsí ji každé skřípnutí, nezvyklý zvuk. Zahnat chmurné stavy, které se jí čas od času vrací, jí pomáhají setkání s dalšími lidmi, kteří u nehody byli. „Scházíme se každý rok přesně v době neštěstí, o půl jedenácté. Uctíme památku obětí, posedíme, pohovoříme o svých potížích. Ta sounáležitost nás posílí,“ potvrzuje žena zjištění psychologů, kteří právě setkávání podobně postižených lidí a sdílení traumatických zážitků doporučují. Po letech se tak Tomčíková opět setkala i se studentkou medicíny, dnes již lékařkou Lucií Prokschovou, se kterou tehdy začaly s ošetřováním. „Ozvala se mi na základě článku v novinách, kde jsem říkala, že bych ji ráda opět viděla. Bylo to krásné, dodnes jsme v kontaktu.“

Lidé, kteří zažili jednu z nejtragičtějších českých železničních nehod, dokonce vytvořili občanské sdružení Comenius 2008. Zasadilo se o výstavbu pomníku, který pro místo neštěstí stvořil akademický sochař Miroslav Rybička. Prostému dílu, odhalenému před osmi lety, dominují křestní jména osmi obětí: Jana, Lydia, Andryi, Agnieszka, Rostislav, Martin, Olga a Jana.

U příbuzných obětí i u mnoha přeživších, kteří dodnes často trpí posttraumatickým šokem, však přetrvává i pocit bezpráví. Nikdo totiž nebyl za nehodu dodnes potrestán. A rozsudek okresního soudu v Novém Jičíně z prosince roku 2017 jejich frustraci jen zesílil. Zprostil totiž obžaloby z obecného ohrožení všech deset obviněných ze stavebních firem. Generálním dodavatelem stavby byla společnost Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia), důležitým subdodavatelem společnost Bögl & Krýsl, na stavbu dohlížela Správa silnic Moravskoslezského kraje. „Je to pro nás všechny naprosto nepřijatelné a nepochopitelné. Ale takový tady máme stát,“ komentuje právní bezradnost Tomčíková, která za svoji duchapřítomnost a statečnost po nehodě dostala v březnu roku 2009 od záchranářů Čestné uznání. Převzala jej od prezidenta Václava Klause. „Potěšilo mě to. A ještě více než diplom to setkání s lidmi, se kterými jsem tenkrát mohla spolupracovat. Slova chvály a uznání od nich pro mě byla nejvíc,“ říká.

Počty obětí a zraněných×

8 mrtvých,

pět žen, tři muži

95 lidí zraněno,

deset velmi vážně

ve vlaku bylo přibližně 400 cestujících

Chronologie událostí×

Během let se u soudu vystřídalo hned několik znalců a expertů. Za možnou příčinu pádu byla označena například špatná podpůrná konstrukce mostu či chyba koordinátora stavby. V tomto období hrály hlavní roli znalecké posudky.

zobrazit další

Hlavní obžalovaní, kteří byli zproštěni viny×

Deset lidí hlavně ze stavebních firem bylo obviněno: tři pracovníci společnosti Ostravské dopravní stavby (dnes Eurovia), pět lidí z firmy Bögl & Krýsl, jeden živnostník a zaměstnanec Správy silnic Moravskoslezského kraje. Všichni obvinění byli zproštěni obžaloby 7. prosince 2017 a podruhé 6. listopadu 2019 v hlavním líčení Okresního soudu v Novém Jičíně.

+ zvětšit× zmenšit

Petr Januškovec

Výrobně obchodní náměstek závodu Mosty, spol. ODS-Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia)

Michal Foniok

Stavbyvedoucí, spol. ODS-Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia)

Jiří Vlach

Projektant, spol. ODS-Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia)

zobrazit další

Miroslav Kovalík

Ředitel odštěpného závodu Ostrava, spol. Bögl & Krýsl

Zdeněk Malý

Vedoucí technického úseku, spol. Bögl & Krýsl

Oldřich Magnusek

Projektový manažer, spol. Bögl & Krýsl

Michal Adam

Vedoucí montér, spol. Bögl & Krýsl

Marek Krejčiřík

Montér-skupinář, zastupující vedoucího montéra, spol. Bögl & Krýsl

Jiří Karásek

Zajišťující pro spol. Bögl & Krýsl zámečnické služby

Ladislav Novický

Mostní technik technicko-správního úseku, Správa silnic Moravskoslezského kraje, středisko Nový Jičín

Neúspěšné vyšetřování×

O opravu mostu nad tratí se staralo vedení společnosti Dopravní stavby Ostrava, 8. srpna 2008 dělníci připravovali zasunutí konstrukce mostu. Stavební firma o tom neinformovala provozovatele dráhy, o omezení provozu nepožádala. Vlaky po trati proto jezdily plnou rychlostí. V 10:30 opravovaný most sjel z pomocných podpěr a spadl do kolejiště.

Podle hlavního vyšetřovatele bylo příčinou tragédie zanedbání a nedostatky při rekonstrukci mostu. Vyšetřovatelé také zjistili chyby v projektu podpůrných konstrukcí, nedostatečný byl podle nich technologický předpis montáže a neřešila se ani tíha přesouvaného mostu. Řízení před Okresním soudem v Novém Jičíně začalo po rok a půl trvající pauze, kdy se čekalo na znalecký posudek, v květnu 2017. Soud 7. prosince 2017 zprostil viny všech deset obžalovaných. Soudce rozsudek zdůvodnil tím, že se přesně neví, proč most spadl, a neprokázalo se, že by obžalovaní skutek spáchali. Obžalovaní vinu odmítali.

Soud nebyl schopen objektivně a se stoprocentní jistotou říct, kdo může za to, že most spadl. Obávám se, že to už dnes nedokáže říct nikdo.

soudce Jaromír Pšenica (ČTK)

Státní zástupce Aleš Kopala se ještě v jednací síni odvolal a dodal, že důkazy byly podle něj provedeny dostatečně, soud se ale nezabýval všemi okolnostmi. Ostravský krajský soud projednal odvolání 21. září a zrušil rozsudek okresního soudu, který všech deset obžalovaných zprostil obžaloby. Podle krajského soudu je rozhodnutí ohledně viny obžalovaných nesprávné, nelogické a nepřesvědčivé.

Od února letošního roku případ znovu projednával Okresní soud v Novém Jičíně. Soudní znalci se ale stále nemohli shodnout, co bylo příčinou nehody. Podle Milana Holického z Kloknerova ústavu, který pracoval na objednávku stavební společnosti Bögl a Krýsl, selhala podpůrná konstrukce, jež opravovaný most držela. Soudní znalkyně Miloslava Pošvářová a Tomáš Rotter z Českého vysokého učení technického ale tvrdí, že příčinou byla manipulace s mostem a stavební činnost. Soud nakonec 29. května proces odročil na konec srpna, kdy měl dostat doplnění znaleckého posudku Holického.

Předseda senátu okresního novojičínského soudu ukončil dokazování v kauze 26. srpna. Soud pak pokračoval 6. listopadu, kdy státní zástupce opět navrhl nepodmíněné tresty od tří do šesti let pro všech deset obžalovaných. Novojičínský okresní soud však už podruhé rozhodl ve prospěch všech deseti obžalovaných a zprostil je viny.

Vedení společnosti ODS-Dopravní stavby Ostrava, která měla opravu mostu nad tratí na starosti, už vyplatilo pozůstalým osmi obětí a zraněným přes 2,5 milionu korun. Téměř šest milionů pak uhradily poškozeným i České dráhy, rozdělení 1,5 milionu korun mezi příbuzné obětí a zraněné oznámila také firma Bögl & Krýsl, která figurovala i v tragickém pádu mostu ve Vilémově ze září 2014, při kterém zahynuli čtyři dělníci.

Krajský úřad, který most nechal opravit, později rozhodl, že i přes tragickou nehodu zakázku dokončí ODS-Dopravní stavby Ostrava. Na místě zřícené konstrukce firma do července 2010 postavila nový most.

Nejtragičtější nehody novodobé historie České republiky×

načítám grafiku



Fotografie: ČTK, Aktuálně.cz | Mapa: skobbler.com, © OpenStreetMap a přispěvatelé

 

Právě se děje

před 2 hodinami

V Barmě pokračují protesty proti převratu, mají už sedm obětí

Nejméně sedm lidí v neděli podle agentur zemřelo a řada dalších utrpěla zranění v Barmě, kde dál pokračují protesty proti nedávnému vojenskému převratu a s nimi i tvrdé represe vůči demonstrantům. Bezpečnostní složky je zatýkají po stovkách a manifestace rozhání vodními děly, slzným plynem, omračujícími granáty a zřejmě také střelbou.

Zásahy bezpečnostních složek proti shromážděním se podle agentury AP zdají být čím dál agresivnější, ovšem protestní hnutí dosud neztrácelo na síle.

V největším barmském městě Rangúnu v neděli násilnosti vypukly dopoledne při pochodu studentů medicíny. Záběry zveřejněné na sociálních sítích ukazovaly demonstranty prchající před policisty i to, jak lidé pomáhají zraněným. Co jim krvavá zranění způsobilo, nebylo jasné, některá média ale hlásila střelbu ostrými náboji. Desítky studentů a dalších lidí skončily ve vazbě, píše AP.

Jedna žena zemřela na infarkt poté, co policie zasáhla omračujícími granáty proti demonstraci učitelů v Rangúnu. O úmrtí informovala dcera oběti a kolegové učitelé, píše Reuters. Střílelo se také ve městě Dawei, jeden člověk tam zemřel. Podle listu Myanmar Now zemřeli dva lidé také ve druhém největším městě Mandalaj.

Zdroj: ČTK
Další zprávy