Zdeněk Opl (*1922 – †1987) se narodil v Praze. Na nucenou práci v Říši byl povolán v listopadu 1942. Po příjezdu do Berlína ho vyslali do Norska, kde byl přidělen do Trondheimu k firmě Sager und Woerner. Od prosince 1942 zde pracoval na stavbě ponorkového doku Dora I. Po několika týdnech byl ze zdravotních důvodů přesunut na fyzicky méně náročnou práci do pracovního tábora Strinda na okraji města a později do tábora u pevnosti Brettingen. V roce 1944 byl přemístěn do pracovního tábora v osadě Hattfjelldal ve vnitrozemí blízko švédské hranice. Zde Němci připravovali stavbu továrny na dřevoplynové topivo. Zdeněk Opl se, stejně jako desítky dalších, pokusil o útěk do neutrálního Švédska. Plán se nezdařil, Němci se však naštěstí o jeho pokusu nedozvěděli. V důsledku fyzicky náročné práce a mrazů, které dosahovaly až -42 °C, trpěl řadou zdravotních problémů, a v listopadu roku 1944 byl poslán domů na zdravotní dovolenou. Do Norska se již nevrátil a dále pracoval u Berlína. Na začátku roku 1945 se mu s úřady Organizace Todt podařilo vyjednat propuštění ze zdravotních důvodů. | Foto: Archiv rodiny, Vojtěch Vlk, Vendula V. Hingarová, Zdenko Maršálek / Projekt Česko-norská memorabilia za podpory Fondů EHP / Univerzita Karlova, Filozofická fakulta