V Norsku byli nuceně nasazení přiděleni jednotlivým německým firmám, které zajišťovaly různé specializované práce. Přestože většina mladých Čechů odcházela do Norska již s výučním listem či jistým vzděláním, čekalo je převážně zařazení na nejnižší pozice pomocných dělníků. Teprve na místě procházeli zaškolením v oborech, s nimiž se dosud nesetkali. Někteří se urychleně učili svářet nebo obsluhovat bagry a jeřáby, jiní museli zvládnout základy tesařiny nebo elektrikářské práce.
Na snímku: Stavba přístavního mola poblíž města Tromso. Dřevěné piloty zatloukali čeští dělníci ručně, což bylo extrémně fyzicky náročné - při odlivu bušili do dřevěných pilotů kladivy zblízka na místě, během přílivu pak z nákladních lodí. Organizace Todt si vybrala pouze krejčí, ševce a částečně i kuchaře, které potom využila pro obsluhu a materiální zajištění chodu celého systému. Nejčastěji však čeští dělníci vykonávali těžké manuální práce. Byli zařazeni v kamenolomech, při betonáži, stavebních úpravách, v železářských dílnách, na nakládkách a vykládkách v přístavech, při kácení dřeva nebo i na velmi nebezpečnou a vyčerpávající práci při hloubení mořského dna v potápěčských zvonech. | Foto: Archiv Dočasný, sekretariát Noráků