"Oni mi v té Praze řekli, že se jim to asi nepovedlo (odstranit nádor, pozn. red.). No, nepovedlo," hlesne Vladimír Čanda, když si povídáme. "Bolesti jsou horší a horší. Napřed jsem spal tamhle vzadu, jak jsou ty tři schody. Měl jsem tu hůl, chodil jsem sám. Pak jsem jednou málem upadl, to už se mnou chodila i manželka, tak jsme tu postel přestěhovali sem. Už to nejde, nohy mě neudrží. Už si skoro ani nesednu," vypráví tichým hlasem.
