reklama
 
 

Fin zkoumal DNA ze stoleté šály a odhalil Jacka Rozparovače

Aktualizováno 7. 9. 2015 18:45
Jistí si ale nebudeme moci být nikdy, přiznal na kongresu v Praze vědec Jari Louhelainen.

PrahaFinský vědec Jari Louhelainen pravděpodobně rozluštil jednu z největších britských záhad – odhalil totožnost Jacka Rozparovače, který před více než 120 lety brutálně zabil pět prostitutek. Podle testů DNA tehdy v Londýně vraždil polský přistěhovalec Aaron Kosminski.

Někteří Britové ale z objevu tak nadšení nebyli. „Byli zklamaní, že nebyl z královského rodu. Přišlo jim to nudné, protože Kosminski byl podezřelým už od začátku,“ podotkl Louhelainen, který působí na univerzitě v Liverpoolu a do Prahy přijel přednášet na mezinárodní kongres forenzních věd.

Vědec sám o legendárním případu mnoho nevěděl, dokud ho nekontaktoval amatérský detektiv Russell Edwards. „Neznal jsem jména obětí ani hlavních podezřelých,“ přiznal Louhelainen. Bestiální vraždy z předminulého století ho začaly zajímat ve chvíli, kdy mu Edwards přinesl hedvábný šál, který se našel u čtvrté z obětí, Catherine Eddowesové.

Edwards si po dlouhých letech, kdy se případu věnoval, byl jistý, že vraždil duševně chorý Kosminski. Potřeboval to ale dokázat. Na látce se našly stopy krve a spermatu. Edwards pak musel najít ženské potomky oběti i podezřelého, jejichž DNA by Louhelainen mohl se vzorky porovnat.

V případě praprapravnučky prostitutky měl tým štěstí. Objevila se totiž v televizní show, ve které účastníci hledali své předky. „Navíc to je policistka, takže s námi ráda spolupracovala,“ dodal Louhelainen. Nakonec našli i ženu, která je příbuznou Kosminského. Slíbili ale, že její identitu nikdy neprozradí. Vzorky obou žen se shodovaly se stopami nalezenými na šátku.

Šál údajně odnesl z místa činu jeden z policistů. „Řekl si, že je to velmi drahý šátek, který by ho stál jeden jeho měsíční plat. Tak ho vzal domů ženě. Ale ona ho odmítla nosit, tak šátek uložili,“ řekl vědec. Russell šátek koupil v roce 2007.

Edwards i Louhelainen mají za to, že šátek Eddowesové přinesl sám vrah, protože ona by si ho nikdy nemohla dovolit. A v případě, že by jí ho dal někdo jiný už dříve, nenechala by si ho a co nejrychleji by ho zpeněžila.

Otázky vzbuzuje fakt, že rodina policisty šátek za celá dlouhá léta nevyprala a tělní tekutiny tak na něm zůstaly zachovány. Louhelainen ale podotýká, že to zas tak zvláštní není, protože modř, kterou bylo hedvábí obarvené, je rozpustná ve vodě. Praní by tedy látku znehodnotilo.

Teorie o tom, kdo v roce 1888 podřízl a zohavil pět prostitutek, jsou v Británii výnosným byznysem. Rok co rok vycházejí nové a nové knihy. Legendy jsou také lákadlem pro turisty. Těmto lidem by definitivní identifikace Jacka Rozparovače zkazila živnost. „Řada lidí ze mě nebyla nadšená. Navíc pro ně bylo bolestivé i to, že nejsem Brit,“ řekl k tomu Louhelainen.

On sám říká, že si je totožností vraha jistý tak, jak jen je to za daných okolností možné. Na sto procent to ale nebude možné říci nikdy. „Nikdy to není stoprocentní. Ani když je DNA čerstvá,“ přiznává Louhelainen. Cesty k novým teoriím se tedy tak docela neuzavřely.

Pro finského vědce je pátrání po totožnosti Jacka Rozparovače asi nejzajímavější profesní zkušeností. Nadšený je ale i z případu ztraceného britského námořníka, na kterém právě pracuje. „Ztratil se v 70. letech v Jižní Americe. Identifikován byl podle kostry a pak byl rychle spálen, což je trochu podezřelé,“ popsal vědec s tím, že analyzoval popel z kostí.

„Našli jsme pozůstatky kostních šroubů. Ale on nikdy takovou operaci nepodstoupil. Na nohou měl navíc boty špatné velikosti. Nic nesedí. Špatná velikost bot, žádná hlava a kapitán okamžitě řekne, že to je on. Je to hodně zajímavý případ,“ dodává s tím, že rodina námořníka ale odmítá jakoukoli publicitu.

autor: Markéta Šrajbrová | 7. 9. 2015 17:58

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama