Rozhovor - Hned po volbách, které pro strany vládní koalice skončily fiaskem, slíbil premiér Mirek Topolánek veřejně, že obmění svůj kabinet. Rozhodnutí, kdo půjde z kola ven, si však nechal na dobu po kongresu jeho ODS. Na němž minulý víkend obhájil post předsedy strany.
Nyní se může s plnou vervou pustit do personálních změn ve vládě. V médiích již kolují zaručené seznamy, kdo padne a kdo má koho nahradit.
Jedním z kandidátů na odchod má být podle zákulisních informací i ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková ze Strany zelených. Ačkoli jí Mirek Topolánek nikdy nic nevyčítal a i strana svou ministryni - která hned slibuje tresty za pohlavky dětem, hned se hádá s vicepremiérem Jiřím Čunkem o správu romské problematiky - vždy podržela.
"Nebylo by pro mě šokující, kdybych ve vládě skončila. Ale nemám na to vliv, proto jsem tak klidná. Karty jsou rozdány," říká v obsáhlém rozhovoru pro deník Aktuálně.cz, který s ní vedla novinářka Barbora Tachecí.
V interview hovoří Stehlíková, která měla před vstupem do politiky psychiatrickou praxi, i o tom, kteří politici by potřebovali odbornou pomoc.
A také popisuje, co se dělo ve vlastní straně před a po odchodu poslankyň Zubové a Jakubkové. "Jim chybí politická zkušenost. Ani jedna z nich si neprošla komunální nebo krajskou politikou, kde se získává pragmatický přístup v hledání společného řešení," soudí Stehlíková.
BT: Sledovala jste kongres ODS s napětím, nebo to šlo tak trochu mimo vás?
Sledovala jsem ho s obrovským zájmem, sledovala jsem všechny projevy. Byla to mimořádná příležitost nahlédnout do politických úvah nejsilnější vládní strany. A byla jsem ráda, že Mirek Topolánek vyhrál - je to dobré pro zemi před předsednictvím.
BT: Ale ani teď není pro vás ještě chvíle na definitivní jásot, protože Mirek Topolánek si nechal rekonstrukci vlády na dobu po kongresu. Kdyby se nakonec Bursík musel rozhodnout pro obětování vás, Lišky nebo Schwarzenberga - kdo by podle vás tahal za nejkratší konec?
Myslím si, že první krok bude určení priorit a personálie budou vycházet až z těch priorit.
BT: Přistupujete k tomu až příliš idealisticky. Vše nasvědčuje tomu, že nepůjde o hledání a personální zabezpečení priorit, ale marketingovou výměnu obličejů.
Nejsem idealistická. Nebylo by pro mě šokující, kdybych ve vládě skončila. Ale nemám na to vliv, proto jsem tak klidná. Karty jsou rozdány a je to na rozhodnutí těch tří hráčů koalice.
BT: Takže v podstatě počítáte s tím, že ve vládě skončíte?
Určitě. To se může stát kdykoliv.
"Zubová a Jakubková? Nezralé"
BT: Zůstala byste v takovém případě aktivní členkou vedení Strany zelených? Jste v Republikové radě, ne?
Ve zkratce:
Džamila Stehlíková
- Rodačka z kazašské Almaty vystudovala lékařství na univerzitě v Moskvě. Její specializací je psychiatrie.
- V roce 1988 se vdala do Československa, lékařskou praxi si otevřela v Chomutově.
- Šestačtyřicetiletá Stehlíková má dvě děti - dceru Kamilu a syna Alana.
- Do politiky začala promlouvat v roce 1998, kdy se stala členkou chomutovského zastupitelstva, posléze seděla tři roky v městské radě. To už jako příslušnice Strany zelených, do níž vstoupila v roce 2000. Je předsedkyní Ústecké krajské organizace Strany zelených, je členkou předsednictva SZ.
- Od ledna 2007 je ministryní, ve vládě má na starosti menšiny, neziskové orgnaizace a zdravotně postižené.
Další rozhovory Barbory Tachecí
Ano. A členkou předsednictva.
BT: Co vy sama jako členka vedení uděláte pro návrat ztracené reputace zelených?
Akcent na témata, kterým se věnuju tak jako tak: problematika zdravotnické reformy, důchodové reformy, témata sociální a sociálně slabších občanů. Zelení se potřebují ještě více vyhranit.
BT: Co si myslíte o poslankyních Jakubkové a Zubové, které opustily poslanecký klub vaší strany a vláda s nimi v podstatě nemůže počítat?
Sice nevíme, co přijde, ale ony prohlásily, že zůstaly poslankyněmi zelených a vládní koalice.
BT: Leč pro mnohé věci z dílny vládní koalice ruku nezvednou. Třeba radar.
Jejich odchod z klubu je de facto jen legalizací situace, která už nějakou dobu trvala, podobně jako odchod Klause z postu čestného předsedy ODS. Je to krok, který zkrátka vyjasnil pozice. A paradoxně možná otevřel prostor pro komunikaci a vyjednávání - už nebudou mít pocit, že jsou v rámci klubu přehlasovávány.
BT: Co si o nich doopravdy myslíte? Jako o lidech.
Možná jim chybí politická zkušenost. Ani jedna z nich si neprošla komunální nebo krajskou politikou, kde se získává pragmatický přístup v hledání společného řešení.
BT: Jakoby nevěděly, co je to kompromis koaličního vládnutí?
Odmítly ho přijmout myslím právě z toho důvodu, že jim chyběla zkušenost z krajské a komunální politiky, což je prostě handicap.
BT: Olga Zubová jako šéfka Republikové rady rezignovala, nenapadlo vás, že byste to vzala po ní?
To mě opravdu nenapadlo.
"Kibicové nikoho nezajímají"
BT: Je vůbec v silách kohokoliv dát tu vaši partaj dohromady? I možnosti Martina Bursíka se jeví jako omezené. Poslanecký klub se mu rozpadl, volby opravdu nedopadly...
Myslím, že jsme si prošli bodem obratu a teď máme šanci se jen zlepšovat. První zkouškou budou evropské volby.
BT: Nemyslíte si, že většině vašich členů bylo nejlépe, když zelení byli takový kroužek kibiců, který za nic nenesl odpovědnost a nemusel s nikým politicky jednat? Jinými slovy že vaší straně sluší opozice či pobývání mimo parlament víc než účast ve vládě?
Jenže když vás lidé volí ve volbách, tak předpokládají, že něco z programu hodláte prosadit. A účast na vládě je v podstatě jediná cesta, jak efektivně prosadit priority. Diskusní klub nikoho nezajímá.
"Těším se, až budu zase léčit"
BT: Jste původním povoláním psychiatryně. Počítáte s tím, že se ještě k tomu povolání vrátíte?
Já se dokonce těším! Moje tisková mluvčí mi říká, že není dobré, když tak mluvím o tom, co budu dělat, až nebudu ministryní, ale já se vážně doopravdy těším. Práce s pacienty mě vždycky naplňovala - ten okamžitý výsledek, že někomu pomůžete - je tak silný a pozitivní, že člověk nikdy neměl pochybnosti, jestli ta práce má smysl. Každé ráno jsem se těšila na prvního pacienta. A s čím větším problémem přišel, tím větší to byla výzva.
BT: Ale klientela se vám bezpochyby za dobu, kdy jste v politice, rozprchla. Jak se shání nová?
To problém není. Za prvé část klientely se ke mně určitě vrátí. Za druhé v zemi je akutní nedostatek psychiatrů, takže je to otázka několika týdnů, než bude zase plno.
BT: Kolik klientů musí soukromý psychiatr v Česku mít, aby se uživil? Pamatujete si to ještě z let, kdy jste měla svoji soukromou praxi?
Měla jsem kolem dvou tisíc pacientů. Ale někdo chodí třeba jednou za půl roku, když je stabilizovaný. Jiný třeba obden, když je v krizi. Navíc se počty pacientů určitě liší regionálně. Třeba v Praze mají psychiatři určitě méně klientů, než v Severních Čechách, kde je obrovský nedostatek psychiatrů.
BT: Vy byste se vrátila do Chomutova?
Nevidím důvod, proč bych se nevrátila do Chomutova nebo Ústí nad Labem, protože to jsou ta dvě města, kterými jsem vázána i stranicky.
BT: Stává se vám, že když s vámi někdo mluví, tak ho hned psychiatricky odhadujete, jestli má či nemá nějaký problém?
Ne. Když s někým mluvím, vůbec ho nehodnotím jako odborník. Bohužel ani sama sebe. Přitom někdy se chovám vyloženě kontraproduktivně a neovládám emoce - třeba ve vnitrostranických debatách mi to ubližuje. A nejsem schopna využít tu profesi; jsem velmi emocionální.
"V politice je moc lidí s moc velkým egem"
BT: Hodně vtipů koluje o tom, že česká politika je plná lidí s diagnózou... Jsou to vždycky jen vtipy?
Myslím si, že politika přitahuje velmi vyhraněné osoby. Ta vyhraněnost velmi často přesahuje určitou mez, proto máme v politice tolik lidí s velice silným egem. Lidí, kterým v běžném životě říkáme bezohlední - ostatně i já jsem v určitém slova smyslu bezohledná. Ale to nejspíš není diagnóza, to je deformace z povolání.
BT: Vím, že nemůžete říkat jména, ani to po vás nechci. Ale doporučila byste nějakému kolegovi z vlády nebo ze sněmovny, aby navštívil psychiatra? Alespoň v duchu.
Obávám se, že by jim to nepomohlo. Nepřeceňujte možnosti psychiatra - nikdy nepřevychováte člověka, zůstane stále stejný, byť se třeba nějakou chvíli bude chovat jinak - třeba předstírat pokoru. Ale základ chování je neměnný.
BT: Jsou psychiatrické vzdělání a praxe výhodou pro politika? Třeba Radka Bémová mi řekla (rozhovor naleznete zde), že psychiatr Pavel Bém má asi lepší výbavu na komunikaci s lidmi.
Psychiatr má obrovskou výhodu - po létech praxe nic nebere smrtelně vážně. Doktoři obecně mají nadhled, humor a tím jsou odolnější.
BT: Mění lidé ve vládě své chování, když jsou pod tlakem?
Obecně tlak je takovou zkouškou toho, co osobnost v sobě má. Dobrý politik pod tlakem je lepší, mobilizuje veškerý svůj potenciál a často dochází k takovým - v uvozovkách - zázrakům. Rodí se výsledky, které překvapí.
BT: Třeba Mirek Topolánek mě před kongresem ODS strašně překvapil - musel žít v šíleném tlaku, ale na mě působil uvolněně a v pohodě. Znamená to tedy, že je dobrý politik?
Znamená to jediné: je to člověk, jehož kreativita a výkon roste v krizové situaci. Jsme tak stavěni všichni, teoreticky každá osobnost pod tlakem by měla vydat maximum. To je jako s těmi dvěma myškami, které spadnou do mlíka: jedna se utopí a druhá tak dlouho mlátí nožičkama, až utluče máslo a po něm vyleze ven. Zvlášť kreativní osobnosti mají sklon vnímat krizové situace jako výzvu a...
BT: ...udupávají máslo.
Ano. A dokážou z toho něco vybudovat. V rutinním období funguje politik tak trochu jako stroj, protože plní systém. V krizové situaci je to obráceně.
| Rozhovor s Džamilou Stehlíkovou jsme pro větší přehlednost rozdělili do několika kapitol: Zde si můžete přečíst, jaký recept chystá pro romskou menšinu Zde vysvětluje, jak by probíhala adopce dětí homosexuálními páry V této části pak mluví o emancipaci a ženách v politice |
