Dveře prvních ústavů se otvírají

1/15 Přehled fotografií
Odstraněné klece ještě neznamenají svobodný život, cesta k němu ale právě začíná.
Ústav sociální péče v Ledcích. Typický příklad komunistické praxe odsunout lidi s postižením daleko od civilizace
Jsou jiní než většina z nás, přesto mají svá práva.
Mám svou skřín, a v ní své věci, kdo by nebyl šťastný.
Lumír (32) má chuť se pohybovat i když mu to jde těžko
Za těmito dveřmi byly klece nejdéle, nejsou zavřené, přesto čelí hrubému zacházení. "Až je pánové zničí, dáme sem nové", říká paní ředitelka.
Pan Milan se učí komunikovat pomocí tabulek s obrázky.
"Podívejte se jaké má bříško". Dva bratři se společně starají o kočku.
Martin má zaměstnání, bydlí s kocourem na pokoji. Jezdí na kole. Právě se vrátil z nákupu.
Nikomu nic neudělali, přesto byli mnoho let zavřeni v kleci, uvázáni řetězem, bez možnosi setkat se s ženou. Mají se co učit.
Pavel si zrovna čte knihu Slovenské národní povstání v lidové tvorbe, ve slovenském orginále. "Je to o válce" říká
"Fiat Punto nebyl zajištěn, nerad bych sem musel volat policii!" Hlásí pan Pavel zástupci vedoucí ústavu poznatky z noční služby
Pan René vyšívá. Dříve mohl kouřit tři cigarety denně, teď je jen na něm, jak si chce ničit své zdraví.
Žijí v nedobrovolném celibátu, jedna z dalších věcí kterou je třeba změnit