Obrazem: Dvacet let na pervitinu s třemi dětmi. Teď má Natálie velkou šanci na vyléčení

Klikněte pro vstup do fotogalerie.
Zámeček Karlov přikázal postavit na svém panství Karel Gottlieb von Bisingen někdy v polovině 18. století, na jeho počest bylo také nové lovecké sídlo pojmenováno. Karlov nebyl, jak dokázal průzkum z počátku 90. let minulého století, během staletí nijak výrazně přestavován a dochoval se až na malé drobnosti v původní podobě. Od roku 1950 byl využíván k potřebám sousedního dětského tábora. Naproti se nachází bývalý hospodářský dvůr, který v současné době využívá Sananim, Terapeutická komunita Karlov. (Text je z Wikipedie.)
Nejstarší česká nestátní nezisková organizace působící v oblasti drogových závislostí  Sananim si pronajímá Karlov od roku 1998. Je tu jedna z patnácti terapeutických komunit pro drogově závislé v Česku.
Kromě třinácti mladistvých od 16 do 26 let tu mají místo pro devět matek (nebo otců) a deset jejich dětí.
Vedoucím komunity je Karel Chodil. Dál mohu jít, teprve až slíbím, že u žádného z klientů nebude zveřejněna jeho identita. "Ani kdyby s tím souhlasili. Všechna jména budou změněna, všechny obličeje rozostřeny," zdůrazňuje Chodil. Zobrazit 44 fotografií
Foto: Ludvík Hradilek
Ludvík Hradilek Ludvík Hradilek
2. 4. 2018 6:33
Padesát tisíc lidí v Česku užívá pravidelně opioidy a stimulanty. Většinou pervitin nitrožilně. Zatímco skoro milionu Čechů závislých na alkoholu může stačit denně padesát korun na dvě krabice vína, uživatelé nelegálních drog potřebují sehnat i dva tisíce na denní dávku. Prací si to nevydělají. Jejich vyléčení je tedy mimořádně společensky prospěšné. V terapeutické komunitě v Karlově to umí. Je to těžké, drahé, ale v sedmdesáti procentech případů se jim to podaří. Podívejte se, jak to dělají.

Čimelice - Terapeutické komunity jsou už padesát let jednou z nejúspěšnějších forem léčby drogově závislých. V Česku je jich patnáct.

Jediná komunita pro drogově závislé, kde se mohou léčit matky a přitom pečovat o své děti, je v Karlově u Čimelic.

Tým terapeutů, vychovatelů i sociálních pracovnic tu vytváří bezpečné prostředí pro devět matek a jejich děti. Léčí se tu osm až devět měsíců. Půlroční program je pro třináct mladistvých ve věku 16 až 26 let. Od roku 1998 Karlovem prošlo na 1100 lidí závislých na opiátech nebo pervitinu.

Pobyt zde je dobrovolný, má však přísná pravidla. Žádné nelegální drogy, žádný alkohol, peníze deponované u terapeuta, telefonování a internet omezeny. Netoleruje se agrese ani intimní vztahy. Všichni se musí podřídit pravidlům a respektovat rozhodnutí komunity. Porušení se trestá prací nebo vyloučením. Kouření jen ve volném čase. Toho moc není. Třikrát denně komunitní sezení, práce na farmě, sport, terapie. Vše povinné. Snad jen zimní koupání v řece je dobrovolné. S vedoucím terapeutem Karlem Chodilem si ho nyní užívá pět klientů.

Jeden den léčby stojí necelých tisíc korun, asi tolik co pobyt ve vězení. Klienti platí 120 korun denně. Zbytek je placen z veřejných zdrojů. Vyplatí se nám to všem. Stačí si představit, že na denní dávku musí drogově závislý získat denně až dva tisíce korun, prací si to nevydělá. Zbývá mu ukrást zboží za deset tisíc a prodat ho, vařit nebo distribuovat drogy, případně prostituovat. 

Po splnění určených úkolů může klient požádat o postup do další fáze léčby. Jsou čtyři, a kdo to vydrží, má sedmdesátiprocentní šanci se vymanit ze závislosti a žít normální život.

"Na fet myslím každou chvíli," říkal mi jeden mladík po čtrnácti dnech pobytu v Karlově. "Už si na něj ani nevzpomenu, říká matka tří dětí, dvaadvacet let závislá na heroinu. Za měsíc jí tu končí pobyt.

"Karlov je životní trenažér," říká Petr Vácha, terapeut, který komunitu zakládal a dvacet let vedl. "Nechtěl bych tady být klientem. Když to někdo dotáhne do konce, je to často poprvé v životě, co zažije úspěch."

 

Právě se děje

Další zprávy