Brno - Čtyřicet let po prvním a jediném letu československého kosmonauta do vesmíru se v Brně uskutečnila velká vzpomínková akce. Sám jeho aktér Vladimír Remek však zůstával "na zemi" a snažil se vysvětloval, že se raději dívá dopředu, než za sebe.
"Vždyť kosmonaut jsem byl ve skutečnosti jenom jeden týden, kdy jsem letěl do vesmíru," říkal v narážce na to, že jeho let se sovětským kolegou Alexejem Gubarevem trval v březnu 1978 přesně sedm dní, 22 hodin a 17 minut. "Jsem ale člověk, který se díval stále dopředu, nikdy jsem se nezastavil a nevracel jsem se zpátky," pokračoval.
Jenže, těžko by něco takového dokázal svým fanouškům a dalším zájemcům vysvětlit. O prvního kosmonauta z jiné země, než dřívějšího Sovětského svazu a USA, je stále velký zájem a lidé se ho na jeho let neustále ptají. Už na dopoledním zahájení výstavy o jeho letu v Technickém muzeu bylo mnoho lidí, kteří ho obklopili, a když odpoledne probíhala v místní hvězdárně a planetáriu Remkova autogramiáda, musela být o více než půlhodinu prodloužena, protože fronta čekajících se zdála nekonečná.
Kromě zájmu lidí ale Remka nejvíce těšilo to, že se mohl setkat s dalšími osmi kosmonauty, které pořadatelé na setkání pozvali. "Měl jsem v životě čest vést nějakou dobu muzeum, sice jiné, ale živě si dovedu představit, co to všechno představuje za práci. Klobouk dolů," děkoval Remek, který si už po návratu z vesmírné výpravy příliš nezalétal.
Po návratu pracoval na hlavní politické správě tehdejší československé armády a poté několik let vedl Letecké muzeum v Kbelích, než odešel po roce 1990 pracovat do soukromé firmy a následně se dal na politiku a diplomacii.
Během dopoledne bylo patrné, že si má co říci například s bývalým kosmonautem Jurijem Romaněnkem, který byl mimo jiné ve vesmíru na orbitální základně Saljut 6 právě ve chvílích, kdy za nimi přiletěl Remek s Gubarevem.
"Se všemi přítomnými kosmonauty se znám osobně, ale s některými ještě z doby přípravy na let. Jsem nesmírně rád, že všichni přijeli," uvedl Remek a přidal vzpomínku na Romaněnkova syna Romana, dnes zkušeného kosmonauta, který do Brna přijel s otcem.
Nedávno ještě velvyslanec, nyní důchodce
Zatímco o dobách svého vesmírného letu devětašedesátiletý Remek ochotně vypráví, o současnosti a své politické a diplomatické kariéře po roce 1990 mluví málokdy. Přestože byl dvě volební období nezávislým poslancem Evropského parlamentu na kandidátce KSČM a následně si jej prezident Miloš Zeman vybral v roce 2014 na místo českého velvyslance v Moskvě. Na dotazy Aktuálně.cz se přece jen ke svému působení v politice podrobněji vyjádřil.
"Troufnu si říci, že znám Rusko možná lépe než někteří vysocí představitelé tohoto státu," rozmluvil se na téma svého velvyslaneckého postu a popisoval, jak ještě jako obchodní zástupce firmy ČZ Strakonice projel celou zemi za volantem auta a najezdil stovky tisíc kilometrů od západní hranice Běloruska až po Kazaň.
O vztazích se Zemanem nechtěl mluvit, podle svých slov je ale přesvědčený, že jako velvyslanec udělal pro Českou republiku maximum. "Nejobjektivnějším kritériem práce člověka je jeho svědomí. Kdo ho má, tak ví, kde mohl udělat víc nebo kde mohl být lepší," odpovídal na otázku, jestli nelitoval svého "koketování" s politikou, ještě k tomu ve spojení s KSČM. "V tomto směru ničeho nelituji, svědomí mám čisté, dělal jsem, co jsem mohl. Měl jsem příležitost prožít několik životů, dožil jsem se penze, mám dvě dospělé dcery i vnoučata, mám se za čím ohlédnout a nemusím se stydět," uvedl.
I když se už předseda KSČM Vojtěch Filip zmínil, že by Remkovi rád nabídl blíže nespecifikovanou spolupráci, sám Remek ve středu uvedl, že ho domácí politika nikdy nelákala. "Té jsem uhýbal jako čert před svěcenou vodou. Připadala mi tristní a připadá mi tak doteď. Zdálo se mi, že Evropský parlament má větší kulturu a víc v něm mohu udělat pro republiku," zavzpomínal na poslancování v letech 2004 až 2013.
Po letošním únorovém návratu z Moskvy se Remek snaží především "aklimatizovat", protože po 23 letech se opět usadil doma, tedy v Praze.
"Jsem v situaci, kdy jsem zahlcený maily i telefony, potřeboval bych sekretářku. Je náhoda, že jsem vůbec telefon zvedl. Zvykám si poprvé na roli důchodce, což je hodně velký nezvyk," omlouval se, když jej redakce Aktuálně.cz před časem žádala o rozhovor. Při středečním osobním setkání popisoval, jak si například vyřizuje soukromý pas, protože dlouhé léta měl služební.
Co bude dělat dál, zatím neví. V jeho slovech ale bylo cítit, že se patrně začíná cítit nevyužitý. "Celý život byl nesmírně zajímavý. No ale na co jsou nakonec člověku zkušenosti? Při cestě životem je nasbíráte, a když už je máte, je vám to k ničemu. Takže jsem se dostal do fáze, že jsem v důchodu," řekl.
Pokud ale někdo bude stát o jeho rady a zkušenosti, roli konzultanta by se nebránil. Navíc z jeho vyprávění bylo jasné, že se stále velmi zajímá o vše, co souvisí s dnešní a budoucí kosmonautikou či vesmírem. Rád například mluví o tom, jak se odborníci z České republiky podílí na různých vesmírných projektech.
Vždyť zrovna Brno, kde jako malý kluk právě ve zmiňované hvězdárně získával vztah ke svému budoucímu letu, patří nyní v tomto ohledu k nejdůležitějším místům v Česku. Právě středeční výročí Remkova letu sloužilo také k tomu, že svou činnost zahájil inkubátor ESA BIC, který sídlí v Jihomoravském inovačním centru a bude sloužit startupovým firmám, jež hledají využití kosmických technologií v běžném životě. A když přišla řeč na budoucnost dobývání vesmíru, bylo z Remkova vyprávění ctíti, že se ho zajímá možná ještě více, než čtyřicet let stará minulost.
