Praha - Pratuři, kteří žili na území České republiky tisíce let, by se opět mohli vrátit do volné přírody.
Nizozemská nadace Tauros Foundation totiž v současnosti připravuje dvě stáda, která by se měla stát základem chovu těchto ohrožených zvířat.
O jejich snaze informovala společnost Česká krajina, která se na celoevropském projektu také podílí.
Projekt je součástí programu Národního centra biodiverzity, jehož cílem je chránit ohrožené druhy a vracet do přírody ty, které byly na mnoha místech vyhubeny, tedy zubry, divoké kočky, divoké včely nebo právě pratury.
Ti byli dlouhou dobu přirozenou součástí původní evropské přírody.
"V mnoha oblastech v současnosti vymírá řada ohrožených druhů motýlů, ptáků a dalších druhů žijících v otevřené krajině. Právě velcí kopytníci, včetně pratura, mohou tyto druhy zachránit. Spásáním totiž pomáhají udržovat otevřenou krajinu," řekl Dalibor Dostál, ředitel České krajiny.
V přírodě již v roce 2015
Když v roce 1627 uhynul poslední pratur v oboře u městečka Jaktorova v Polsku, zdálo se, že Evropa ztratila tento klíčový druh navždy.
V posledních letech se ale situace mění. Moderní, polodivocí pratuři, vznikají zpětným křížením nejvhodnějších primitivních plemen skotu z celé Evropy, která si zachovala nejvíce charakteristických znaků a genů původních praturů.
"Hlavní myšlenkou Projektu Tauros je najít v Evropě plemena skotu, u kterých se zachovalo co nejvíce primitivních znaků a jejich křížením získat soběstačné plemeno, které bude co nejvíce odpovídat původním praturům," dodal Ronald Goderie, ředitel Tauros Foundation.
Nadace původně pracovala se třiceti plemeny skotu z celé Evropy, nakonec jich vybrala šest. Projekt oficiálně začal v roce 2008 a má celkem čtyři fáze.
"V závěrečné etapě, přibližně po roce 2025, by již měla existovat zvířata, která mají všechny znaky praturů. Od zbarvení, přes velikost až po chování a způsob spásání. Tato zvířata by již měla být uznána za volně žijící živočichy a vypouštěna do volné přírody," dodává k tomu Česká krajina v tiskové zprávě.
Pratur přežil všude
Nejedná se však o první pokus vrátit pratura do volné přírody. O znovuvyšlechtění vzácného zvířete se již ve 20. a 30. letech snažili bratři Heckové z Německa. Výsledkem byl takzvaný Heckův skot, který ještě dnes chovají některé zoologické zahrady.
Zvířata se však praturům nepodobala ani chováním, ani velikostí a tvarem rohů. I proto se nadace nyní ke zpětnému šlechtění vrátila.
Pratur původně obýval oblasti Evropy, severní Afriky a Asie. "Bylo to impozantní zvíře, výborně přizpůsobené odlišné krajině a prostředí v různých oblastech," dodává Otevřená krajina. Pratuři se totiž dokázali přizpůsobit každému prostředí, obývaly otevřené savany, mokřady, lesy o hory.
Podívejte se, jak se do volné přírody vrací kůň Převalského:
Navíc to byla zvířata velice odolná, dokázala se ubránit velkým šelmám, například vlkům. K tomu jim sloužily dlouhé silné rohy.
Pro pratury bylo typické bílé zbarvení kolem čenichu. Samci byli až dva metry vysocí a měli výrazně prokreslené svalstvo. Ačkoli dospělí samci měli tmavě hnědou až černou barvu, mláďata se rodila kaštanově hnědá a zbarvení se u mladých býků měnilo až během několika měsíců.
Na zádech, kolem páteře, jim navíc vedl světlý úhoří pruh. Samice byly červenohnědé.
