Vše začalo, když bylo Marleen van der Moereové asi osm let. "Měla jsem problémy se soustředěním, byla jsem velmi unavená. Poté se přidaly silné bolesti břicha," vzpomíná světlovlasá dívka, která se nedávno zúčastnila pražské konference o lymeské borelióze. Tehdy začal koloběh lékařských prohlídek, vyšetření, ale také chybných diagnóz.
Po čtyřech letech lékaři dívce naordinovali bezlepkovou dietu. Bolesti břicha se sice zmírnily, ostatní problémy ale zůstaly. Když bylo Marleen asi čtrnáct, přidaly se ataky bolestí hlavy, které byly tak silné, že kvůli nim musela být několikrát hospitalizována.
Lékaři se domnívali, že se jedná o takzvaný Hortonův syndrom, při kterém na ataky pomáhají kyslíkové přístroje. Ani poté ale u Marleen bolesti neustupovaly. "Doktoři mi řekli, že moje problémy jsou asi mentální, že je to v mojí hlavě," vzpomíná.
Při lékařských vyšetřeních se neobjevily žádné důkazy, které by dokládaly potíže, na které si stěžovala. Dívka se navíc setkávala s nedůvěrou lékařů. "Lékař mi například řekl, že jsem nervózní kvůli školnímu testu a že se to potom zlepší. Cítila jsem, že mi nevěří," říká Marleen.
S podobnými příběhy se setkávala také americká investigativní novinářka Mary Beth Pfeifferová, která se tématem boreliózy dlouhodobě zabývá. "Pacienti mi často říkali, že navštívili spousty doktorů, ale nedostali správnou diagnózu a odpovídající péči," vypráví své zkušenosti novinářka, která o nemoci napsala také knihu Lyme: The First Epidemic of Climate Change (Borelióza: první epidemie klimatické změny).
Půl roku na psychiatrii
Po dalších prohlídkách a psychologických vyšetřeních lékaři dívku hospitalizovali na uzavřeném psychiatrickém oddělení. "Všechno tam bylo zamčené, byla jsem tam spolu s lidmi se sebevražednými sklony nebo anorexií. Slýchala jsem tlučení hlavou o zeď od lidí, kteří se chtěli zabít. Bylo to hrozné," vypráví dívka, která na oddělení strávila celkem půl roku.
Její fyzický stav se navíc stále zhoršoval. "Po několika měsících jsem věděla, že se musím dostat pryč. Bylo to ale složité, protože doktoři nevěřili ani mým rodičům. Byly to ty nejhorší dny, můj stav se pořád zhoršoval a já jsem si myslela, že nepřežiju do dalšího týdne," vzpomíná.
Poté, co se Marleen po dlouhých měsících konečně dostala domů, navštívila odbornici na alternativní medicínu, která poprvé vyslovila, že možná trpí lymeskou boreliózou. Po několika týdnech navíc dostala stejnou diagnózu také od specialisty ze Švýcarska. "V době, kdy přijel, jsem byla zrovna v kómatu. Když jsem se probrala, ptal se mě na spousty otázek a poté mi řekl, že mám nejspíš boreliózu," vzpomíná Nizozemka
V budoucnu chce pomáhat nemocným
Na německou kliniku, která se specializuje na nemoci způsobené kousnutím klíštěte, přišla Marleen v srpnu 2018. "Denně měla ataky bolesti hlavy, nemohla chodit, nemohla hýbat levou rukou a někdy ani levou stranou obličeje. Měla také problémy s dýcháním, se zrakem a soustředěním," vypráví doktorka kliniky Sigrid Blehlová, která se na její léčbě podílela.
Lékaři zpětně zjistili, že dívku v jejích pěti letech kouslo klíště, tehdy ale žádné problémy neměla. Známky boreliózy se navíc v její krvi neobjevily ani při přijetí na kliniku. Stopy boreliózy spolu s bakterií bartonella se prokázaly až po osmi měsících léčby.
Při léčbě antibiotiky se pak už po prvním týdnu její bolesti hlavy a kómata zlepšily. Postupně se dívce vrátila hybnost levé ruky a po sedmi týdnech začala znovu chodit. "Na klinice jsme tehdy měli klavír. Seděla jsem v kanceláři a najednou jsem slyšela někoho hrát a byla to Marleen," vzpomíná Blehlová.
Po devíti týdnech se dívka vrátila zpět do Nizozemska. Přestože už není hospitalizovaná, její stav pořád není zcela stabilní. "Před šesti týdny jsem přestala s infuzemi a cítila jsem se skvěle. Poté se můj stav najednou zase zhoršil, byla jsem paralyzovaná a nemohla jsem mluvit. Dostala jsem tedy další antibiotika a postupně mi začalo být lépe," říká a doufá, že na konci letošního roku by mohla přestat brát všechny léky.
Nyní by se Marleen ráda vrátila do školy a začala žít opět běžný život sedmnáctileté dívky. "Chtěla bych také motivovat lidi, kteří jsou na vozíčku a jsou nemocní, nejen s boreliózou," říká dívka.
Klíšťatům se v době klimatických změn daří
Boreliózou se ročně v Česku nakazí kolem 4000 lidí a na rozdíl od klíšťové encefalitidy, kterou ročně onemocní jen asi 200 pacientů, na ni zatím neexistuje očkování. V loňském roce se podle Státního zdravotního ústavu boreliózou nakazilo 4724 lidí, nejvíc za posledních sedm let.
Podle alergologa a imunologa Radka Klubala je ale reálně nemocných, kteří jen boreliózu nemají diagnostikovanou, ještě daleko víc. Vysokou "poddiagnostikovanost" nemoci potvrzuje také novinářka Pfeifferová. Podle ní připadá na jednoho pacienta s lymeskou boreliózou dalších deset, kteří nemocí trpí, ale nemají určenou diagnózu.
Evropský parlament tento fakt přikládá hlavně obtížnému zjištění příznaků nemoci a také absenci vhodných testovacích metod. Podle odhadů, které zveřejnil loni v listopadu, se ročně nakazí 650 tisíc až 850 tisíc lidí, zvlášť vysoký výskyt je ve střední Evropě.
Množství nakažených se navíc postupně zvyšuje. "V Evropě přibývá diagnóz jako lymeská borelióza, protože je víc teplo a víc hmyzu," míní Klubal. Vliv klimatických změn, respektive globálního oteplování potvrzuje také Pfeifferová. "Poslední dekáda byla nejteplejší v historii. Klíšťata tak přežívají v místech, kde by dříve zahynula," říká. Dodává, že zatímco v roce 1957 mohla v Československu klíšťata přežít v nadmořské výšce 700 metrů, v roce 2011 už to bylo 1100 metrů.
